Micimutr

Původně jsem se díval jen proto, že jednaj je to štědrovečerní tradice, a taky jsem byl zvědavý na CGI draka. Musím uznat, že na české poměry drak nedopadl vůbec špatně, ale to byla taky poslední dobrá věc, co můžu o Mucimutr říct. Vlastně předposlední - ten název samotný, coby něměcko/český novotvar tradiční kočkobáby, to se možná i chytne. Jako pohádkový příběh je to ovšem fail na všech frontách, hlavní hrdina se nakonec dostane k princezně, aniž by sám hnul prstem, a možná je to takové typické poselství dnešním dětem. Na všechno serte, stačí si říct, a on to za vás někdo odře a donese vám to pod nos... (05.01.2012)

Velké zklamání a navíc o Vánocích - tak to mi Ježíšek udělal naschvál a při tom jsem byl celý rok hodný ;-). Příšerný nelogický scénář, mizerná režie a navíc to nevyznívá vůbec pohádkově. Všechna snaha o inovaci jde vníveč. Herecké výkony jsou hodně nepřesvědčivé a ani Libuše Šafránková mi tam nesedla - vlastně nikdo se mi tam zvlášť nelíbil - jen kočka to zahrála nejlíp. Civilní jazyková stylizace ničí i ten drobný pohádkový dojem. Na tricích a výpravě je vidět, že to stálo nemálo peněz a výsledek téměř nula - prostě nesmyslná investice. To snad by už Troška byl lepší ... dovětek: jak vidím chválící komentáře, tak musím dát ODPAD. Jde vidět, že lidem stačí dokonale udělaný drak a pár záběrů jak z Harryho Pottera a posadí se z toho na p***l (24.12.2011)

Spojení já a štědrovečerní pohádky, to nejde příliš dohromady, už mnoho let dávám na Štědrý večer přednost jinému programu. Ani nevím, jak se to stalo, že jsem letos přepnul na ČT1, ale stalo se a já jsem zjistill, že novodobé české pohádky na tom nejsou zase tak špatně. Micimutr je pohádkou, která mě dokázala zaujmout od samého začátku a se zaujetím jsem jí vydržel sledovat až do konce, za což může souhra několika faktorů. Především je zde vynikající námět, i když to prolínání současného lidského světa a světa pohádkového mi tam příliš nepasovalo a působilo spíše rušivě, ale naštěstí většina příběhu se odehrávala v pohádkovém světě, takže to zase až tak nevadilo. I herci jsou vynikající, především tedy Vojtěch Dyk jako jakýsi "princ Krasoň", který jako by vypadl z animovaných příběhů o Shrekovi, ale samozřejmě i Libuše Šafránková, u níž mi přišlo, že tu postavu ani nemusí příliš hrát, ve své roli totiž působila úžasně přirozeně. A mladí herci se snažili, takže ani jim nemám co vytknout. Takže když to shrnu, tak jsem rád, že jsem se letos na štědrovečení pohádku podíval, protože rozhodně patří mezi ty kvalitnější pohádky. Uděluji čtyři hvězdy. (26.12.2011)

Přestože se nepovažuju za tradicionalistu, jeden filmový žánr mě dokáže téměř spolehlivě rozladit - totiž takzvaná "moderní pohádka". Ta totiž, ve většině případů, ve své snaze být prudce inovativní nebo "nová", zasmrádá spíš samoúčelností a rádoby originální neoriginalitou. Micimutr je bohužel výkladní skříní takové samoúčelnosti, poskládaná z moderní a tradiční pohádky tvoří celkem nekonzistetní slepenec. Ve finále tak vzniklo něco, co se pro svou odpudivost dá dokoukat maximálně jednou. Micimutr never more! (28.12.2013)

Nad královským hradem krouží tříhlavý drak, který si přišel pro spanilou princeznu Karolínu, oděnou do smutečního roucha, a žádnému z princů se do jejího zachraňování moc nechce, respektive nenajde se žádný statečný. Jednoduše ji mají na háku. Až na jednoho, loutkáře Vítka, a ten není zrovna urozeného původu, ale tomu k zpacifikování rozběsněného draka pomůže kouzelná Micimutr. Nikomu o tom, co se před dračí slují stalo, se zachránce nesmí zmínit ani slovem (není zcela jasné proč), a když kolem inkriminovaného místa projede zbabělý a proradný princ Vladimír, je jasné, že využije princezniny nevědomosti, způsobené jejíma zavázanýma očima, ke svému prospěchu. Podobná zápletka o falešném zachránci není nic nového na pohádkové scéně a do poměrně otřepaného scénáře bez nosné zápletky je nejinovativnějším prvkem právě postava ztvárněná Libuší Šafránkovou, která je ve světě lidí obyčejnou domovnicí a v pohádkovém světě kouzelnou bábrlí. Televizní pohádku, i přes její částečně filmové parametry, bych si nikdy nedovolil nasadit do kin, ale stalo se. Je natočená dost příšerně a tak nějak bez života. Oživila ji pouze přítomnost Vojty Dyka (se super replikou "já jsem se překřiknul") hrajícího slizkého prince Vladimíra s pěkně přehrávajícím gustem a také digitální drak byl z kategorie těch obstojnějších pohádkových draků. Za tyto dva atributy dávám dvě hvězdičky. Pohádka jako celek je ovšem z kategorie pohádek, které se nikdy nestanou věčnými, a je zcela prosta pohádkového kouzla, navíc s hnusnou princeznou brunetou. Prolínání pohádkového a reálného světa lidí zůstalo pro mě nepochopeno. Tohle je konec dobrých českých pohádek. Jednou to přijít muselo. 40% (24.12.2011)