Medianeras

Ztracené existence, outsideři s vlastním světem ve zmateném chaotickém světě kolem. Téma, které tu bylo už tolikrát a které by mohlo docela dost rychle omrzet, ne však v podání Gustava Taretta i geniálního Javiera Drolase v hlavní roli.. Ti, spolu se zbytkem štábu, zvládli jemnou, černohumorně optimistickou dramakomedii s bravurním nadhledem a kouzelnou smrští filmového charisma. Protože každý může najít svého Walda. (24.04.2012)

Muž a žena. Oba hledají lásku, oba mají podobné zájmy a oba se potkávají téměř každý den. Jen o tom neví, protože se jejich pohledy doposud nikdy nesetkaly. Krásně natočené, místy vtipné, vždy rychle ubíhající, nikdy nenudící. Přesto se ale nemohu zbavit drobné výtky; totiž faktu, že celý film je vlastně jen dlouhý prolog, u kterého čekáte, jak to skončí. Vaše vysněná dvojice existuje a všechny zápletky s ostatními postavami tak představují pouhé odbočky od hlavního děje, jimž nepřikládáte velký význam. Je to jen takové zdržování ne nepodobné tomu, když v akčních filmech musí hlavní hrdina porazit desítky padouchů, aby se konečně dostal k tomu hlavnímu. Dokážete však čekat hodinu a půl na to, jestli se 'ideální pár' setká? Pokud je nějaký film natočen tak dobře jako tento, pak určitě. Jen se možná podobně jako já v podvědomí nezbavíte oné prosté myšlenky, jestli od děje nemáte očekávat při podobné stopáži přece jen něco víc. Tak tři a půl hvězdičky. (Poznámka: Slečna sedící přede mnou mi zakrývala hlavou polovinu plátna, takže jsem dialogy chytala jen od poslechu. Moje znalost španělštiny však rozhodně není dokonalá, tudíž je klidně možné, že se pro mě část obsahu 'ztratila v překladu'.) [MFF Karlovy Vary 2011] (02.07.2011)

"BUENOS AIRES ROSTE NEKONTROLOVATELNĚ A NEDOKONALE. PŘELIDNĚNÉ MĚSTO V POUŠTNÍ OBLASTI. MĚSTO, KDE TISÍCE BUDOV ŠPLHAJÍ K OBLOZE. SAMY OD SEBE. HNED VEDLE VYSOKÉ, JEDNA NÍZKÁ. VEDLE RACIONÁLNÍ JEDNA IRACIONÁLNÍ. VEDLE FRANCOUZSKÉ JEDNA BEZ ŠPETKY STYLU.TYHLE NEPRAVIDELNOSTI NÁS PERFEKTNĚ ODRÁŽEJÍ. ESTETICKÉ A ETICKÉ NEPRAVIDELNOSTI. PŘESNĚ JAKO NAŠE ŽIVOTY. VŮBEC NEVÍME, JAK BYCHOM JE CHTĚLI ŽÍT". A tak tápeme a hledáme a odcizujeme se a čumíme na filmy a furt jsme na netu :-))) kouzelná hořkoúsměvná sonda do duše dvou osamělých lidiček tápajících uprostřed džungle velkoměsta a dnešní doby a bojujících se svými fóbiemi i touhami. Ti dva bydlí kousek od sebe, neustále se míjí a potkávají aniž o sobě vědí, změní se to?? MARTÍN, ajták co bez netu nedá ani ťuk...."internet mě přibližuje ke světu, ale vzdaluje od života. Na internetu bankuju, čtu časopisy, stahuju hudbu a poslouchám rádio, na internetu objednávám jídlo, sleduju filmy, na internetu chatuju, na internetu studuju, na internetu hraju, na internetu souložím a hledám....." (koho mi jen připomínáš) a MARIANA, žena bojící se všeho možného a rozdávající si to s figurínou hledající odpověd na otázku: "když nemůžu najít někoho, když vím, koho hledám, jak můžu najít nějakou osobu, když ani nevím, koho hledám?" Film plný hořkosti i vtipných scén, z nichž jednu si musím i sám pro sebe v deníčku obrazně uchovat. A potom okamžitě dát vale všem netovým amigos y amigas a vyrazit VEN vstříc OPRAVDOVÉMU ŽIVOTU :-) (15.04.2015)

Citlivý příběh o tvrdé pouti najít toho Pravého, tu Pravou v řečišti obyvatel velkoměsta, i když ten druhý žije tak blízko... kdyby film byl natáčen v Praze, bývala bych přidala fobii z cest v MHD, které jen a jen ještě více člověka zesmutňují :-( a vytvářejí ještě větší beznaděj... ve filmu platí - čím větší zakopávání o ty nepravé a větší zoufalství, tím větší šance na lásku. Konečně jeden film "neplzákovsky" se nepitvající ve vztazích, ale zdůrazňující hlubokou citovou romantiku jedinců, o kterých se mluví/točí tak málo. Je velice příjemné se podívat na poctivé romantické drama a chvílemi se pousmát, chvílemi se rozplakat, chvílemi si přát, aby ve filmu to skončilo špatně, tak jako v realitě nebo utnout to ve chvíli, kdy oba sedí naproti - každý v okně svého bytu, nevědíc o sobě, aby divák si mohl domyslet konec sám podle své fantazie. Největší plus přidávám úchvatným kamerových kolážím obrazů, které výtvarně prezentují Buenos Aires včetně úvodního výstižného monologu. Divák je pak obohacen dvakrát a to je, co ve filmu miluji. Ai ten Valdík potěší, když je námětem na celovečerní film. Kde je Valda? (22.07.2011)

„Je v 21. století něco víc odrazujícího než prázdná složka Doručené?“ Muž H, Martín, „ajťák“ s panickou úzkostí, páteřní artrózou, psem jménem Susú, povzbuzujícím nápisem „The Force Is With You“ a internetem jako místem všech jeho činností. Žena G, Mariana, architektka se nerealizovanými projekty, fobií z výtahů, figurínou na povídání i intimitu, sousedem-náruživým klavíristou a čtyřmi roky vztahu schovanými v 38,9 MB. Dvě osamělé duše v Buenos Aires, městě všudypřítomných drátů, vysokých domů, zbytečných bočních stěn, a samoty, kvůli níž i psi páchají sebevraždy. Najdou ti 2 spřízněnou duši? Medianeras je takový malý, milý film, přičemž ten žánr „komedie“ neznamená, že by se divák smíchy za břicho popadal (ačkoliv třeba roztodivné známosti obou hrdinů pobaví), spíš se jen usmívá a užívá si příjemnou atmosféru. A to až do symbolického, hezkého konce. Za mě slušné 4*. „Tyhle schůzky jsou jako menu v McDonald‘s. Na fotkách vypadají větší a chutnější. Vždycky když jdu na rande, jsem stejně zklamaný jako u Big Maca.“ (24.11.2019)