Medianeras

Hneď úvod ma absolútne vtiahol. Tak nádherné, poetické, filozofické (a pravdivé?!) skĺbenie záberov na objekty a komentára som snáď naposledy videl pri Woodyho Manhattane (čo ma hneď aj napadlo - aký krásny paradox, že ukážka z tohoto filmu sa tu dokonca objaví). Medianeras má v sebe kúzlo, minimalizmus, v ktorom sú ukryté klenoty (scéna na plavárni, vybíjanie okien, atď). Je to film tak akurát melancholický, negativisticko - pozitivistický, tak ako vzťahy a život okolo. Oceňujem aj poriadnu dávku kreativity a nápadov. Nenápadný snímok, ktorý má v sebe viac, ako všetky "veľké produkcie". (27.08.2012)

WHERE IS WALLY? O tom, ako nám internet priblížil svet, ale vzdialil život. O tom, ako nás unavuje zdravý životný štýl (chodíme plávať len preto, aby sme si počítali bazény a nie pre čistú radosť). O "až" budhistickej vlastnosti - tzv. náladovom termostate - nastaviť sa tak, aby veselý deň nebol až tak veselý a smutný až tak smutný. O rane kladivom do hlavy, o ďalšom rovitrole. O Woodym, o námorníckom tričku. Pre tých, čo nepochopili pointu (a že nás bolo): opýtajte sa v záverečnej scéne WHERE IS WALLY? LÁSKA. (07.07.2011)

Anonymita davu, šeď velkoměsta a Bueno Aires (které je teda dle mého pekelně ošklivé).V první řadě si nemyslím, že snímek je komedií a už vůbec ne romantickou. I kdyby k tomu závěr inklinoval, spíše se domnívám, že mělo jít o hloubavé zamyšlení na téma jak moc nás mění dnešní století, jak tíživé dopady na nás mají vymoženosti dnešní doby (i ty negativní) a v neposlední řadě mi to trochu připomíná beznaděj z rychle se měnícího prostředí a naprostou neuspokojivost ze života ve velkoměstě. Životy hlavních hrdinů jsou totiž z poloviny přesně takové, jako většiny z nás. A ty bych v některých momentech, zvláště v těch, které tu prožívají, právě zmíněnou komedií nenazývala. Přímo jsem se vyžívala v scénách, ve kterých chyběly dialogy, ať už byly nahrazeny monology nebo mlčením. Myslím, že tohle byla silná stránka snímku. Závěr nebyl překvapivý a možná to trochu zbytečně banalizoval (čekala jsem zajímavější finále). Což vlastně deklaruje, že můj pocit ze snímku zřejmě není ten, který chtěli tvůrci navodit. (25.04.2012)

Hlášky: Martín: - "Internet mě přibližuje ke světu, ale vzdaluje od života." & Martín: - "Je v 21. století něco víc odrazujícího než prázdná složka Doručené?" & Martín: - "Mám takovou metodu. Nějakej buddhistickej gen, kvůli kterým veselý dny nejsou tak veselý a smutný dny nejsou tak smutný." Mariana: - "Spirituální termostat. A co když nefunguje?" Martín: - "Beru Rivotril." (22.11.2015)

Citlivý příběh o tvrdé pouti najít toho Pravého, tu Pravou v řečišti obyvatel velkoměsta, i když ten druhý žije tak blízko... kdyby film byl natáčen v Praze, bývala bych přidala fobii z cest v MHD, které jen a jen ještě více člověka zesmutňují :-( a vytvářejí ještě větší beznaděj... ve filmu platí - čím větší zakopávání o ty nepravé a větší zoufalství, tím větší šance na lásku. Konečně jeden film "neplzákovsky" se nepitvající ve vztazích, ale zdůrazňující hlubokou citovou romantiku jedinců, o kterých se mluví/točí tak málo. Je velice příjemné se podívat na poctivé romantické drama a chvílemi se pousmát, chvílemi se rozplakat, chvílemi si přát, aby ve filmu to skončilo špatně, tak jako v realitě nebo utnout to ve chvíli, kdy oba sedí naproti - každý v okně svého bytu, nevědíc o sobě, aby divák si mohl domyslet konec sám podle své fantazie. Největší plus přidávám úchvatným kamerových kolážím obrazů, které výtvarně prezentují Buenos Aires včetně úvodního výstižného monologu. Divák je pak obohacen dvakrát a to je, co ve filmu miluji. Ai ten Valdík potěší, když je námětem na celovečerní film. Kde je Valda? (22.07.2011)