Den před krizí

Okrem Spaceyho psa a Bettanyho výpočtu, na čo utráca prachy, osobných línií precízne zbavená, no pritom dostatočne prežitá finančnícka dráma. Zdanlivo sa všetko deje v pohodičke, nikto príliš nezvyšuje hlas, ale vnútorným napätím to len tak srší. Herci samozrejme bez chyby, najlepšie je Kevinovo vychutnané: "What?" (09.12.2011)

Bože, jak ja bych rád rozuměl penězům, no co vydělám to utratím a k patnactému? Nezůstane mi ani na čokoládový rohlíček, no tady tyhle mother - fuckers, to nejenom že s penězi umí, no taky si danou svou "těžkou práci" dokážou dostatečně obhájit a přesně tady o to jde (váží si sami sebe). Pro tady ten typ práce potřebuje člověk operaci páteře, taky pevné nervy a koneckonců štěstí. No kdo z Vás nerad počítá prachy a nedělá rád tabulky v excelu? 7/10 Margin Call jako sonda do duše pravých Wall Street obchodníků, heč. (09.11.2011)

Precizní kousek, který názorně ukazuje proč to nemůže fungovat.... protože lidi. Skvělí herci, téměř všichni si svou roli vychutnávají na úplné maximum. Ve tváři a v gestech bublají emoce a při tom je všechno velmi tiché. Jsou to jen peníze. Jsou vymyšlené. Jen kusy papíru s obrázkem. Nemusíme se kvůli tomu zabíjet, jen stačí si sehnat něco k jídlu. (19.01.2012)

Svět je v háji, alespoň co se financí týče. Velké firmy nás klamou a vytvářejí iluzorní zisky a procenta. A až to jednou krachne... O prvním dnu takového prvního krachu před třemi lety vypráví tento film. Kevin Spacey, Paul Bettany, Jeremy Irons, Demi Moore, Zachary Quinto, Stanley Tucci či Simon Baker - samá známá herecká jména dala vzniknout Tísňovému hovoru, jak se dá jednoduše anglický název přeložit. Proč se český distributor rozhodl poněkud nesmyslně pro anglický název, se mne neptejte. Protože firma je v tísni, a to veliké - výpočetní vzorce prodejů jsou špatně. Příběh je vyprávěn skoro thrillerovým způsobem - od začátku netušíme, co se děje, jen je zde nějaké zlo v pozadí, a onu finanční hrozbu, která ze spousty lidí udělá žebráky a jednu firmu skoro zlikviduje, postupně odkrýváme teprve společně s hlavními postavami. Ačkoliv nakonec film nepřináší nic objevného a vlastně jde ve stopách třeba Glengarry Glen Ross či obou dílů Wall Street, a pokud si libujete ve finančních zprávách o krizi, pak už vůbec nic navíc film nepřidává, přesto je zručně natočen. Nesnaží se o efektní záběry a témata, hnutí mysli jednotlivých postav poznáváme z detailů jejích chování (pláč na záchodě, scéna na střeše, rozhovor ve výtahu přes uklízečku, pohřbení psa...). Přesto se dá říci, že postavy jsou dokonale propracované, a o každé bychom dokázali říct její životní osudy, ačkoliv se o nich v příběhu nikdy naplno nemluví. Navíc film má klasickou výstavbu jednoty místa, času a děje, což se dnes málokdy vidí. V podstatě se nehneme z budovy investiční firmy, a to zhruba celých 24 hodin, počínaje čtvrtou odpolední. Hodně filmu pomáhá i tajemná hudba na pozadí. Detaily jsou zajímavě použity i na celkový názor tvůrců, zvláště poslední scéna pohřbívání psa, kdy se dozvíme o jedné z postav její životní příběh, a dojde nám, že svých 34 let obětovaných firmě, zbytečných a marných, zahrabává do hrobu společně s nebohým zvířetem. A protože zvuk kopání hrobečku pokračuje i v závěrečných titulcích, dojde nám i ten přesah, že podobný hrob se kope nám všem díky nesmyslným praktikám bank a investičních i pojišťovacích firem, a že v období této krize to bude stát i hodně životů. "Taky jsi mohl celý život dělat výkopy." - "Jo, ale to by po mně zůstaly aspoň ty díry v zemi." (05.03.2012)

Když Lehmanovic bráchové namixují děsně výhodné investiční balíčky, ve kterých se za bukem schovávají přehřáté hypotéky, jež byly přiklepnuty kdejaké socce a bezdomovci, co toužil mít svých stopadesát čtverečních metrů na předměstí a splácet se chystal vracením prázdných flašek, je z toho cítit nějaká židovina. Ale co. Ti volové vědí kupodivu hovno o tom, co je volatilita, a když to náhodou půjde do hajzlu, vždycky se najde nějaký debil, co to koupí, místo třista mega vyděláme dvě stě, což na pohodlný důchod na Kajmanech snad vystačí. A přinejhorším jim tam ten černoušek nalije pár miliard z daní těch, co jim pozabavuje baráky, aby se mu nezhroutil chozrasčot. Docela milý Teufelkreis. Spekulativní, parazitičtí zmrdi, co se pakujou přesouváním virtuálních peněz budou nadále v bavlnce a plebs může klidně pár let žrát omítku. Jo, jo, velcí kluci a ty jejich zábavné hry! Místo, aby druhý den viseli na kandelábrech, vysmahnou si ze státních podpor macaté bonusy a Dolce vita může pokračovat v nejhorším případě na nějakém roztomilém karibském ostrůvku. A vy ostatní hlavně dál plaťte daně, idioti!! (31.10.2011)