Rodina je základ státu

Robert Sedláček je fakt skvělej. Odprostím se od toho co tu na čsfd prováděl nebo od jeho všemožného prosazování samotnými kritiky. Já jsem chtěl vidět jeho nejnovější film a opět musím říct, že se mu maximálně povedl. Příběh s velice vážným tématem, které je ještě k tomu v současné době v naší zemi neuvěřitelně aktuální se prolíná s typickým čecháčkovstvím a sem tam velice fajnovým průběhem plným vtipů a narážek na společnost a nebo prostě jen tak...do větru. Nevím, kdo jinej lépe vykresluje současnou společnost a jsem rád, že se k tomu někdo opět postavil, protože takové filmy jsou tu potřeba jako sůl. (20.08.2012)

„Mámo Nepičuj…“ Docela úsměvný film s ožehavým tématem, při kterém bude nejeden divák zpytovat svědomí. Nejenom divák, ale i politik. Najde se zde spousta dobrých hlášek, ale ty jsou jen doplňkovou ingrediencí k jinak docela smutnému příběhu. Jinak má tvůrce ale pravdu – Rodina je vážně nejdůležitější, ale lidská chamtivost a hlavně blbost nezná mezí. Za vůbec nejlepší pasáž považuju návštěvu známých ve Strážnici – ten strejda neměl chybu. Co se týká samotného filmu, tak se mi asi nejvíc líbila propracovanost psychologické stránky, která skutečně dokáže vzbudit city i emoce a hlavně je uvěřitelná. Sedláček si nevedl vůbec špatně a všichni herci odvedli dobrou práci, která si zaslouží slušné hodnocení. (02.02.2015)

V úvaze nad tím, že je naše současná kinematografie kritizována mimo jiné za neschopnost vyjádřit se k současným problémům společnosti, působí Sedláčkova Rodina je základ státu jako osvěžující snímek na naší současné filmové scéně. Na druhou stranu se Robert Sedláček nevyvaroval takových klasických českých klišé, které se objevují takřka v každém druhém současném filmu. Scéna s nablblými policajty je téměř jako vystřižená z mnoha českých komedií, které jsou v dnešní době právě tak kritizované za neschopnost bližšího pojmenování problému. 7/10 (28.01.2013)

Jediný český film za dosť dlhú dobu, ktorý sa ako-tak dotýka súčasnej reality a poskytuje možnosť zažiť katarziu. Asi prvýkrát som pri českom filme zažil thrillerové napätie, aj keď scenár nie je taký uzatvorený a konzistentný ako pri televíznych Sráčoch. Sedláčkovi sa oplatilo jeho tvrdohlavé samoučenie. Na jeho štýle to je poznať. Stále tie isté technické a štylistické chyby začínajú vytvárať jeho autorský rukopis. Má šťastie, že ho nikto neučil režírovať hraný film a sám si našiel svoj výraz. To je dôvod, prečo jeho filmy v kontexte súčasnej českej kinematografie pôsobia tak živo a vymykajú sa zabehaným výrobno-estetickým kritériám zvyšnej českej produkcie. (24.05.2012)

Doposud nejtrefnější pojmenování české současnosti v českém filmu. Všechna nasranost a znechucenost světem podaná s velkou grácií a vtipem (čili anti-Vorel a jeho odpudivý Miliardář). Pasáž, kdy se otcové rodin osaměle opíjejí, je jako Intimní osvětlení po 45 letech. Jinak mám moc velkou radost, že se Robert Sedláček nezakopal v poloprofesionalismu a poloamatérismu, na němž postavil Největšího z Čechů. (22.09.2011)