Největší z Čechů

Co jste ochotni udělat pro to, abyste se stali nesmrtelnými? Narvat si stovku brček do huby? Strávit celý svůj život tím, že hledáte čtyřlístky? A nebo se třeba i zabít? A kdo z těch všech lidí je tím největším, největším z Čechů? Správně nekorektní a neortodoxní komentář k zálibě lidí v šílenostech, která nezná mezí. Původně jsem hodnotil třemi hvězdami - připadalo mi, že na úkor zajímavých exotů se režisér snažil děj ještě obohatit trapnými příběhy dokumentaristů, což moc nevyšlo. Ale teď jsem to viděl s odstupem a byl jsem mnohem spokojenější. Už je mi jasné, proč tam jsou i příběhy lidí "za kamerou". Protože kladou otázku, kdo je vlastně horší? Člověk, co se snaží v něčem vynikat (byť je to bizarnost) a má svůj malý přehledný svět a nebo pražští umělci a intelektuálové, co nevědí co se sebou, ožírají se v barech a pak se vyspí s prvním na koho narazí, případně rozflákají celé vybavení hotelu? (01.02.2013)

Já si vždycky myslel, že pokavaď chce někdo natočit film s úmyslem dostat ho do kin, musí mu dát nějakou formu. Zkrátka splnit nějaká kritéria. Vnuknout mu smysl. Ne... Patrně nemusí, jak mi ukázal Robert Sedláček. Jeho režisérská dráha svou vyrovnaností připomíná centrifugu. Jsem zvědav, jestli se nakonec usadí v horních patrech anebo v těch spodních. Tímto počinem u mě každopádně nezabodoval. Nerozumím tomu, jak může takovýto film sbírat už pouhé nominace, natož pak nějaké ceny samotné. Zkrátka a dobře; pokud si někdo chce zahrávat s trapností, musí dát jasně najevo, kterak to zamýšlí. Pak to totiž končívá tak, že přívlastek trapný náleží filmu. (22.02.2011)

Nečekal jsem, že by mě film mohl bavit. Pod samotným nápadem a obsahem filmu jsem si totiž vůbec nedokázal představit, co mám od filmu čekat. Režisér Robert Sedláček mně ale po shlédnutí dokázal, že je předním současným českým režisérem, na jehož filmy se začínám pravidelně těšit. Už po druhé mi totiž ukázal, že umí...a snad jako jediný v současnosti...natočit naprosto přirozenou, lidskou komedii plnou lidských omylů, nesnází a životů tak přirozeně, jako to bylo v komediích za komančů. A co víc...dokáže to originálně a s vtipem tak přirozeným a nenuceným, že ty jeho filmy snad brzo začnu i milovat. A co je na tom nejlepší...že ty jeho filmy nejsou na jedno shlédnutí. To tu potvrdí i lidi, kteří film hodnotili průměrně. A to je podle mě, na český film, hodně co říct. (14.06.2011)

Měl jsem to krásné štěstí ocitnout se s tímto filmem v kinosále naprosto osamocen, což ho perfektně podtrhlo. Takhle podivně realistický, ironický a nefilmový film jsem nikdy neviděl. Postavy Roberta Sedláčka mi vždycky připadaly podivně křečovitý, ale až v tomhle filmu mi došlo, že jsou jen lidsky křečovitý. Že je to úmysl. A jejich některý postřehy, vložené přímo Sedláčkem, jsou úžasně pravdivý. Takovýhle filmy tady nikdo nedělá. Ohromná zábava obzvlášť pro nás, co se snažíme dělat filmařinu. (27.08.2010)

Robert Sedláček má v současné české kinematografii svoje místo a to je pevně ukotveno. Nepotřebuje se nikomu podbízet, točí svým stylem a své fanoušky si určitě najde. Jen mám obavy, zda překoná Pravidla lží, protože těmi nastavil laťku opravdu vysoko. Největší z Čechů je netradiční film a určitě nesedne minimálně čtyřem lidem z deseti, kdo se ovšem oprostí od předsudků, patří mezi obdivovatele hereckého ansámblu Dejvického divadla a nečeká bláznivou komedii, ten bude určitě spokojen. Plesl, Chmela, Taclík a Myšička to jsou páni herci. (05.06.2011)