Válečný kůň

Spielberg to s tou modrou oblohou, nejzelenější trávou a přepálenými západy slunce kapánek přehnal. Už dávno totiž nejsme v dobách technicolorových melodramat. I když moc dobře věděl, co točí a jak to chtěl natočit (přiznaně zkreslenou, až pohádkovou verzi války), v jádru mu chybí to podstatné – emoce. Děj je rozmělněný v nepříliš podmanivých minipříbězích, díky kterým postupně ztrácí emocionální kontakt s divákem. Než si zvykneme na nějakou novou postavu, záhy zmizí. Útržkům děje zase trestuhodně chybí vlastní pointy. Z plátna se tak valí na Spielberga neuvěřitelná řada špatných scén, které vrcholí patetickým shledáním, které obnáší mlčenlivé omývání kopýtek a doktora, který vypustí z úst něco děsivého („Dáme mu tu nejlepší možnou péči. Budeme ho léčit jako vojáka, kterým je.“). Je mi pak docela jedno, že se na plátně odehrává kus filmařského kumštu, ale je třeba vidět i skutečnost, že dialogy jsou utrpením, šustí papírem, film nemá tempo, stopáž je smrtící a postavy jsou vesměs nesympatické do morku kostí. Spielbergova vlastně vůbec první výprava do dob první světové války je dle mého docela velkým přehmatem.. Tři * mi sem prostě nesedí.. (24.02.2012)

Duben je daleko, přesto jsem v konečných titulcích očekával nějaké to aprílové pomrknutí na nás diváky, že tohle není Spielbergova práce. Byla, bohužel. Tak jsem poctivě vyčkal i po těch titulcích, jestli se tam nějaká dodatečná scéna nevyskytne. Třeba že se to tomu koni, přiotrávenému nějakou trávou, zdálo nebo tak nějak. Nezdálo, bohužel. Nemám rád filmy typu Lassie a tohle je v podstatě to samé, jen s koněm houževnatosti Rockyho v hlavní roli. Vše ostatní, hudba, zvuky, výprava, možná k zahození nebylo a nominace na Oscara je dejme tomu na místě, ale film jako celek je jedna velká nuda. Bohužel. (23.02.2012)

Zobrazení člověkem způsobených útrap zvířete vybízí označit Válečného koně za příbuzného Bressonova Baltazara, štafetová vyprávěcí struktura zase připomíná Jancsóovy Hvězdy na čepicích. Uvědomuji si, že jde o příměry divoké, jimž bych měl včas přitáhnout uzdu, přesto nejnovější Spielbergův film považuji nejen za návrat k vypravěčské tradici klasického Hollywoodu Victora Fleminga a Johna Forda (k westernům odkazuje rozvíjení tématu tradice vs. modernita i útok kavalerie na německý tábor, připomínající útoky indiánů), ale (paradoxně) také za pozoruhodný narativní experiment. Zápletka zprvu vypadá prostě a představoval jsem si, s jakou lehkostí ji scenárista „prodával“ producentovi (je tam kůň, je tam kluk, je tam válka), jenže otevření brány oddělující malý svět rodinných sporů od velkého světa války přináší nečekané oživení. Tušený hlavní hrdina je upozaděn a film atypicky přebírá hledisko koně, na co jsme ovšem dopředu nenásilně připravováni akcentováním ostatních zvířat. Otcovsko-synovské drama na pozadí třídního konfliktu se mění v drama vlastenecké, to posléze ve válečný příběh o přátelství a chybět nebude ani odlehčující komediální epizoda. Všechny navenek stylisticky nesourodé děje spojují dvě slova obsažená v názvu, válka a kůň. Film ale válku neukazuje s hyperrealismem Vojína Ryana, představuje nám naopak její přiznaně zkreslenou, skoro dětsky naivistickou verzi (kýčovitá obloha jako ze starých technicolorových melodramat). Před smrtí jsem dopředu varováni významnými záběry, bolestivé scény (poprava) Spielberg zjemňuje mistrnými, byť v jeho režii jaksi samozřejmými vizuálními i zvukovými zkratkami a bitevní scény jsou snímány převážně v celcích, nikoliv v detailech, jež by toho odhalily více. Kritice není podrobována přímo myšlenka války (jako snad v žádném americkém filmu), kterou film předkládá jako nevyhnutelnost. Krvavý celosvětový konflikt slouží k vyhrocení dojemného vyprávění do humanistických extrémů (vyprošťování koně by vydalo na dva absurdní skeče). Nelidskost války Spielberg nepokrytě využívá k odhalení lidskosti hrdinů. Válečný kůň v zásadě tvrdí „život je boj, ale vy ho vyhrajete“. Dnes, kdy pomalu i mnohé hollywoodské filmy váhají a pochybují, jistě úsměvný názor, ale Spielberg jej stále dokáže prezentovat s velkolepostí, díky které budete mít v oddalovaném závěru (znovu-nastolování rovnovážného stavu po předchozích otřesech jako obvykle chvíli trvá) vítězný pocit. Pokud se necháte. 75% Zajímavé komentáře: Lavran, Vančura (23.02.2012)

Film o lásce, dobrotě a koních, v němž i Velká válka působí mnohonásobně patetičtěji a moralistněji než ve všech protiválečných pamfletech let 20. a 30. V tom však paradoxně vůbec není problém, hlavní úskalí téhle jímavé podívané je Spielbergova absolutní záliba v povrchu. Ze záběrů mizí cokoli niterného, psychologického, vše přejímá sytá vizuální aranž. Lidé i koně jsou vysloveně rekvizitou v profesorské exhibici tvůrce. Momenty dojetí tak vždy a znovu narážejí na totéž - není to lidský (koňský) příběh, co nás dojímá, je to jen úctyhodná audiovizuální konstrukce, pod níž není (narozdíl od Stevenových slavných filmů) už vůbec nic, jen žánrové vákuum. To je prostě málo i na pohádku, kterou Válečný kůň je víc než čímkoli jiným. (20.02.2012)

Spielberg udělal to, co před x lety Cameron, když natáčel Titanic. War Horse je dějově nikterak objevná a vcelku klasická story, jenomže Steven na nás nepřímo pomrkává očkem a naznačuje, že takhle se dřív točily ty pravé velkofilmy stříbrného plátna a tohle byly ty skutečné emoce, které se v dnešní době příliš nenosí. Rovněž filmová estetika, kamera, nasvícení atd. nejsou rozhodně standartní, nazval bych je oldschool. Tedy ta zmiňovaná pocta staré škole. Jestli to ve výsledku funguje, to si musí určit každý sám. Pro ostřílené filmové harcovníky, milovníky tvorby věčného dítěte a starší populaci bude War Horse nostalgický únik ze všední reality. Pro zbytek asi jen zdlouhavá nuda, kterou půlka nazve jako patetickou. Spielberg natočil co chtěl a natočil to velice kvalitně a koukatelně. Scéna kůň vs ostnaté dráty strhující. (25.03.2012)