To

O poznání lepší osmdesátková amblinovka se vším všudy než horror; což je problém, jelikož to měla být stejnou měrou dobrá amblinovka jakožto i regulérní horror (přitom hudba tuto svébytnou dualitní dynamiku skvěle adresuje), ovšem jde spíše o temnou pohádku pro dospělé než o kombinaci "Gonnies versus Freddy Krueger". Jakkoli může jít o záměr, aby tam byl znatelný případný posun stylizace mezi dětskou a dospěláckou částí. Každopádně to kvůli tomu do značné míry působí jako celovečerní Stranger Things. Což je dost paradoxní s ohledem na že vycházejí právě z To a Stůj při mně. Nebojí se to tnout do problematických pasáží předlohy a přesto se věrně zachycuje pro předlohu stěžejní atmosféra pohledu party (skvěle obsazených!) přehlížených dětí na prahu puberty spojených bojem proti dospělými neviděnému primárnímu zlu. Spíše než na děsu se staví na všudypřítomné znepokojivé atmosféře, kde se za každým druhým rohem může (a nemusí) skrývat zhmotnění vašich nejniternějších strachů či co hůře, nemesis v podobě šikanují mládeže. V tomto ohledu bez výhrad. Problém nastává v momentě, kdy si Pennywise se svou kořistí pohrává; a to je na(ne)štěstí často. Skarsgård je sice naprosto výtečný (jakkoli zvažovaný Mendelsohn by dle mého byl ještě lepší), a speciálně to co dělá s hlasem či jeho "mrtvé" šilhavé oko jsou geniálně znepokojivé detaily, ale krom prologu ho nikdy nevidíme ve scéně, kde by zvolnil a zkusil se někomu ze Smolařů dostat do hlavy jinak než skrze bubáky. Buď po nich jde přepáleně naplno "uááá" geronimo způsobem a nebo není na scéně. Nic mezi tím, žádný plíživý postupně gradovaný strach z neznáma tu není. Veškeré scény zhmotněných nočních můr jsou sice intenzivní a některé i setsakra působivé a památné, ale nejsou ani ždibíček děsivé či dokonce strašidelné, jde prostě o akční atrakce za denního světla. Vše je strašně hrrr, že ve stopáži zůstalo jen a pouze to, co se nějak přímo (do)týká strachů některého ze Smolařů. A nic více. Žádná omáčka kolem, žádná scéna v rámci jejich rodin, nic s dospělými, žádné probdělé noci z prožitých traumat, prostě až na něco málo odkazů na kingversum nada. Je to ohlodané až do morku kosti. Ten morek je sice chutný, ale mírná pachuť promarněné šance na něco více než "pouze" nejlepší kingovinu posledních let po něm zůstane, ne že ne. Chtělo to holt krom té kosti i nějaké to maso na ní. (06.09.2017)

Možná bych filmu mohla odpustit, že se rozhodl soustředit na pouhý bezvýznamový sled expozičních lekaček a děj řešit během poslední čtvrthodiny, kdyby tak strašně neoslabil a neponížil svoje dětské hrdiny. Knižní předobrazy jsou chytří, organizovaní, stateční a vyspělí hrdinové s komplikovaným zázemím a komplexními problémy. Tady je to banda zmatených řvounů bez morální síly. Bill Skarsgard je uvězněný v digitálních tricích a společně se vším tím řvaním nemá šanci předvést skoro nic. A kromě toho, že se tvůrcům nepodařilo vybudovat představu, co je Derry vlastně za místo a co dělá s lidmi a dospělými, si myslím, že posun děje z padesátek do osmdesátek nefunguje. (11.09.2017)

Končí prokletí špatných adaptací Kingových románů? To je po Temné věži doslova balzámem na duši. V jádru věrně předloze, přesto v některých věcech dost jiné a nápadité. Když od režie odcházel Fukunaga přestal jsem projektu věřit, ale nakonec to dopadlo dobře. Vyvážené tempo, propracované charaktery. Povedlo se i časové prohození součastnosti a minulosti (těžící z úspěchu Stranger Things). Znovu se osvědčil recept - atmosféra Stůj při mě kombinovaná s moderním trikovým hororem. Klaun jako nádoba zla posloužil, ve dvojce se na svět prodere jeho samotná esence. Natočit dobře druhý díl bude tvrdší oříšek. (15.09.2017)

Dětská dobrodružství s nádechem osmdesátých let započal před pár lety Super 8, ale na plno to rozjel až seriál Stranger Things v roce 2016. Rok pak trvalo, než to po komerční stránce vzorově využili i u filmu To. Ten toho využil opravdu se vší parádou, protože, co jsem četl, tak se z něj stane asi komerčně nejúspěšnější americký horor vůbec. A přitom bych osobně ani neřekl, že se jedná o horor. Dobře, začátek je trošku drsňačina, ale zbytek je úplně klasický dětský letní dobrodružství, kde si s castingem poradili úplně dokonale do posledního detailu. Popravdě mi ta parta až moc připomínala partu v Stranger Things. Jedna holka s klučičím střihem, jeden intoš, jeden ukecanej, jeden černej a tak dále. Na druhou stranu mi ale vůbec nevadí, že tvůrci tuto fungující myšlenku využili a představili právě v To. Naopak. Trošku mi ale po pravdě vadilo, že řada lekaček tu byla až moc umělých a na oko. Po shlédnutí jsem ale usoudil, že jsem vlastně nekoukal na horor, jako spíš na dětské dobrodružství a jako takové jsem si to užil opravdu perfektně. (20.09.2017)

Nic lepšího než To jsem od Stephena Kinga nikdy nečetl. Neuspěchal ho, s textem si dlouho hrál a nakonec vznikl román plný plíživého děsu a všudypřítomného napětí, jeden ze základních stavebních prvků moderního hororového žánru. Televizní adaptace mě svého času znechutila, kromě klaunovy masky v ní nefungovalo prakticky nic. Co říci o filmové verzi? O nejlepší kingovskou adaptaci určitě nejde, vítězství v téhle kategorii stále drží starý dobrý Kubrick se svým Osvícením. Ale umístění v žebříčku filmových zpracování Kingových děl bude mít Muschiettiho snímek víc než důstojné. Určitě stojí za návštěvu kina, velké plátno požitek ze sledování bezesporu zvyšuje. Fanouškům románu se asi nebudou líbit některé (vcelku zbytečné) úpravy, na několika místech režisér trochu nešťastně rozbíjí mrazivou atmosféru komickými výstupy (Georgův úder o hrazení, zastřelení fantoma jateční pistolí nebo probuzení "Šípkové Růženky" polibkem). Mnohé filmy bych si představoval kratší, tady bych neváhal čtvrthodiny přidat. Řada scén je uspěchaná, chybí proces znejistění, nenápadných náznaků ztráty kontroly nad svými smysly. Lekačka má být až tečkou na konci věty. Film taky podle mého příliš okázale předvádí plakátové přátelství, vyskytuje se v něm zkrátka moc velkých slov. Románoví hrdinové své kamarádství víc žili, než aby ho předváděli. Přes všechny dílčí výtky se ale nakonec přikláním k 5 hvězdičkám. Široko daleko nevidím snímek, který by mohl momentálně ve své kategorii s It soupeřit. Pomáhají mu skvěle vybraní dětší představitelé, výborná kamera, odpovídající výprava a hudba, která dokáže nervy napnout k prasknutí. Zkrátka je to tam, i když "tím" myslím něco jiného, než na co se těšili hororoví fanoušci. Muschiettiho To funguje spíš jako temná fantazy, jako dobrodružný příběh party kamarádů, kteří mají už tak nelehké dospívání ztížené soubojem s nadpřirozeným, iracionálním zlem. Celkový dojem: 90 %. (07.09.2017)