To

Fantastický dětský film, který naneštěstí strhlo do kanálu wanovské neumětelství moderního hororu, pro velký úspěch vytočené do červena. Z hororových scén nebyly na zabití pouze dvě - Georgie ve sklepě a Henry Bowers vs. televize. Tudíž ačkoli jsem nečekala nic než cynickou sračku v duchu Annabelle, vlastně jsem děsně zklamaná. (13.09.2017)

Keby mi bol niekto niekedy povedal, že bude jedného dňa, adeptom na horor roku, príbeh, ktorého základy budú položené na nerovnom boji medzi partiou teen lúzerov s klaunom, nadobudol by som dojem, že dotyčný prepadol záľube konzumácii narkotík či pančovaného alkoholu. Lenže ono je "TO" vzhľadom k našlapanému tempu hneď od úvodu, s množstvom atmosferických pasáží, doplnených o nejednu lakačku, vtipných gagov, odkazov na kultovú sériu "Nightmare on Elm Street", v neposlednom rade s dokonalým castingom (!!!) hlavných hrdinov, aký si ja nepamätám, skrátka "TO", čo od horor žánru očakávam najviac. Zábavu prepojenú so všetkým, čo má takýto žáner ponúknuť. "TO - TO" je skrátka doposiaľ horor roku, pričom aj keby nebol, Ja mám po neuveriteľne dlhej dobe ďalší top horor do zbierky. (11.09.2017)

Knížku jsem četla třikrát a zabte mě - sledovat tuhle verzi bylo jako splnění dětského snu! Kniha je naprosto boží, jedna z nejlepších, co jsem kdy četla. A mě prostě stačilo vidět všechny ty postavy, zápletky a detaily na plátně - navíc v takto skvělém zpracování. Ano, je to retro, ale já nevím, to je předloha taky a patří to k ní. Mě osobně by převod na "moderní horor" asi dost nas*al. Ale to je fuk, zpět k filmu. Dětští herci - bezchybní. Co se dalo do filmu nacpat, se nacpalo. Nejvíc mě teda mrzela absence vyhoření Černého fleku, protože v kníže je to bezpochyby jedna z nejděsivějších kapitol, ale aspoň jakýsi odkaz se do filmu napasovat dal. Prvek hlubokého dětského přátelství a prvních lásek - dokonalý. A Pennywisem jsem byla už zcela nadšená. Bill Skarsgard zaválel na plný čáře a vůbec se mu chudákovi nedivím, že měl z téhle postavy deprese a k druhé části se ani nechtěl vrátil (naštěstí - teda spíš pro diváky - se nakonec ke druhé části taky upsal, hurá!). Panebože ale využijte tu postavu víc!!! Pennywise má teda rozhodně na víc, než jenom na cukání hlavou a bububu, nechte ho mluvit, probůh! Hororovost se dá vystihnout takto: v tomto ohledu je prostě Kingova kniha lehce zaostalá, ale Muschietti z toho vytáhl maximum, co se dalo, aniž by musel sáhnout po nějakém modernismu, který by k old-school stylu neseděl. Takže to je místy pěkně hnusné i děsivé. Mám jen trochu obavy z druhé části s dospěláky, protože kniha se prolínala a ruku na srdce - "To" se mnohem lépe zúročí právě s dětmi, ale uvidíme... Rozhodně velké nadšení a nemůžu se dočkat druhého dílu. (23.07.2018)

Jestli je film dvouapůlhodinová otravná pruda, nebo ne, se dá vcelku zdařile kriticky indikovat tím, jaxe vám chce v kině chcát. Mně se chce skoro vždycky, protože před tím do sebe zpravidla kopnu jedno až dvě lunga, a celou dobu pak intenzivně zapíjím přesolené čipsy, které sežeru ještě dřív, než začne spektákl samotný, abych tolik netrpěl, když mi zkuzvysynský Cinezmrd za mohutně přežiděných 160 kulí začne svévolně přerušovat parádní půlhodinový reklamní blok nějakým posraným filmem, ať chci, či nikoliv. Pardon, nepatrně jsem se opět nechal nadšením unést, ale cítím se vždycky jako bez předehry brutálně opíchaný do prdele dvoumetrovým černochem, když se tolik těším na skvostný komerční blok úplně zadarmo a někdo mi ho v nejlepším vypne. Ale zpět k tomu Tomu a sofistikované chcací determinaci. Takže, existují předlouhé filmy, u nichž, ač vám málem praská močový měchýř, sedíte přikovaný k sedačce, na hajzl ani nepomyslíte a radši si uděláte uzel na egu, jen aby vám z toho skvělého a napínavého děje něco neuniklo. A pak tu jsou ty, u kterých si celou dobu intenzivně přejete, aby už to, kurva, skončilo, a vy se konečně mohli jít vychcat, avšak nejdete, aby vám náhodou neuniklo to, proč z toho všichni ti přechytřelí gayxperti tolik cákají a ženou to do hrubě přeceňovaných výšin, až nakonec litujete, že jste si zbytečně uháněli problémy s prostatou, protože se u toho dalo chodit v pohodě chcát co deset minut. To „proč“ se u tohohle Toho dá vcelku jednoduše vysvětlit dvěma způsoby. Buď neviděli staré To či nečetli knihu, nebo jsou to prostě kokoti. Toto To a tamto To jsou totiž totálně totožné. Skvělá věta pro kokotavé, co říkáte? To nové To má akorát trochu více efixů, lépe hrající nesympatické děti, makabroznější rejtyng a pevnější režii, ale zase horší atmosféru, patinu i Penyvajse než to staré To. Ale jinak je to nachlup stejná časově přebušená nuda s otravnými fakany, plná obvyklých Štefanových midráků ze šikany a úchylných maloměstských rodičů, jež je jen grafomanskou overturou k famózní druhé polovině s dospělými, a kdyby byla o hodinu (300 stran) kratší, vaše hemoroidy (sítnice) by dozajista zaslaly panu Králi děkovný dopis. Můj měchýř říká „hnusná trojka“, nicméně je žádostiv, jak dopadne ta lepší část. (13.09.2017)

O poznání lepší osmdesátková amblinovka se vším všudy než horror; což je problém, jelikož to měla být stejnou měrou dobrá amblinovka jakožto i regulérní horror (přitom hudba tuto svébytnou dualitní dynamiku skvěle adresuje), ovšem jde spíše o temnou pohádku pro dospělé než o kombinaci "Gonnies versus Freddy Krueger". Jakkoli může jít o záměr, aby tam byl znatelný případný posun stylizace mezi dětskou a dospěláckou částí. Každopádně to kvůli tomu do značné míry působí jako celovečerní Stranger Things. Což je dost paradoxní s ohledem na že vycházejí právě z To a Stůj při mně. Nebojí se to tnout do problematických pasáží předlohy a přesto se věrně zachycuje pro předlohu stěžejní atmosféra pohledu party (skvěle obsazených!) přehlížených dětí na prahu puberty spojených bojem proti dospělými neviděnému primárnímu zlu. Spíše než na děsu se staví na všudypřítomné znepokojivé atmosféře, kde se za každým druhým rohem může (a nemusí) skrývat zhmotnění vašich nejniternějších strachů či co hůře, nemesis v podobě šikanují mládeže. V tomto ohledu bez výhrad. Problém nastává v momentě, kdy si Pennywise se svou kořistí pohrává; a to je na(ne)štěstí často. Skarsgård je sice naprosto výtečný (jakkoli zvažovaný Mendelsohn by dle mého byl ještě lepší), a speciálně to co dělá s hlasem či jeho "mrtvé" šilhavé oko jsou geniálně znepokojivé detaily, ale krom prologu ho nikdy nevidíme ve scéně, kde by zvolnil a zkusil se někomu ze Smolařů dostat do hlavy jinak než skrze bubáky. Buď po nich jde přepáleně naplno "uááá" geronimo způsobem a nebo není na scéně. Nic mezi tím, žádný plíživý postupně gradovaný strach z neznáma tu není. Veškeré scény zhmotněných nočních můr jsou sice intenzivní a některé i setsakra působivé a památné, ale nejsou ani ždibíček děsivé či dokonce strašidelné, jde prostě o akční atrakce za denního světla. Vše je strašně hrrr, že ve stopáži zůstalo jen a pouze to, co se nějak přímo (do)týká strachů některého ze Smolařů. A nic více. Žádná omáčka kolem, žádná scéna v rámci jejich rodin, nic s dospělými, žádné probdělé noci z prožitých traumat, prostě až na něco málo odkazů na kingversum nada. Je to ohlodané až do morku kosti. Ten morek je sice chutný, ale mírná pachuť promarněné šance na něco více než "pouze" nejlepší kingovinu posledních let po něm zůstane, ne že ne. Chtělo to holt krom té kosti i nějaké to maso na ní. (06.09.2017)