To

Jestli je film dvouapůlhodinová otravná pruda, nebo ne, se dá vcelku zdařile kriticky indikovat tím, jaxe vám chce v kině chcát. Mně se chce skoro vždycky, protože před tím do sebe zpravidla kopnu jedno až dvě lunga, a celou dobu pak intenzivně zapíjím přesolené čipsy, které sežeru ještě dřív, než začne spektákl samotný, abych tolik netrpěl, když mi zkuzvysynský Cinezmrd za mohutně přežiděných 160 kulí začne svévolně přerušovat parádní půlhodinový reklamní blok nějakým posraným filmem, ať chci, či nikoliv. Pardon, nepatrně jsem se opět nechal nadšením unést, ale cítím se vždycky jako bez předehry brutálně opíchaný do prdele dvoumetrovým černochem, když se tolik těším na skvostný komerční blok úplně zadarmo a někdo mi ho v nejlepším vypne. Ale zpět k tomu Tomu a sofistikované chcací determinaci. Takže, existují předlouhé filmy, u nichž, ač vám málem praská močový měchýř, sedíte přikovaný k sedačce, na hajzl ani nepomyslíte a radši si uděláte uzel na egu, jen aby vám z toho skvělého a napínavého děje něco neuniklo. A pak tu jsou ty, u kterých si celou dobu intenzivně přejete, aby už to, kurva, skončilo, a vy se konečně mohli jít vychcat, avšak nejdete, aby vám náhodou neuniklo to, proč z toho všichni ti přechytřelí gayxperti tolik cákají a ženou to do hrubě přeceňovaných výšin, až nakonec litujete, že jste si zbytečně uháněli problémy s prostatou, protože se u toho dalo chodit v pohodě chcát co deset minut. To „proč“ se u tohohle Toho dá vcelku jednoduše vysvětlit dvěma způsoby. Buď neviděli staré To či nečetli knihu, nebo jsou to prostě kokoti. Toto To a tamto To jsou totiž totálně totožné. Skvělá věta pro kokotavé, co říkáte? To nové To má akorát trochu více efixů, lépe hrající nesympatické děti, makabroznější rejtyng a pevnější režii, ale zase horší atmosféru, patinu i Penyvajse než to staré To. Ale jinak je to nachlup stejná časově přebušená nuda s otravnými fakany, plná obvyklých Štefanových midráků ze šikany a úchylných maloměstských rodičů, jež je jen grafomanskou overturou k famózní druhé polovině s dospělými, a kdyby byla o hodinu (300 stran) kratší, vaše hemoroidy (sítnice) by dozajista zaslaly panu Králi děkovný dopis. Můj měchýř říká „hnusná trojka“, nicméně je žádostiv, jak dopadne ta lepší část. (13.09.2017)

Legendární To je v knižní podobě ságou ság, obšírným vyrovnáním se s dětstvím, křivdami, šikanou a obecně dospíváním. Navíc má v sobě snad všechny žánry, tudíž je pro filmaře tuze lákavé a stejně tak tuze náchylné k tomu si na jeho adaptaci rozbít ústa. Právě dětská část totiž v součtu zabírá tak dvě třetiny příběhu, je vyprávěna pomocí vzpomínek, zkoumání historie, vlastních tužeb a představ a občas i vizí, tedy řečí poněkud nefilmovou. Film ale přesto jako zázrakem ona témata buď naťukne nebo dokonce adekvátně rozvede, a i když se primárně soustředí na nejlákavější středobod dění, samotného Pennywise, šlape všechno jak švýcarské hodinky, až jsem nechtěl věřit, že už se celé pátrání chýlí ke konci. Bohužel se při něm nedostanou pořádně ke slovu všichni členové Klubu smolařů, zejména Mike je jen do počtu a Richie je částečně degradován na pubertální pako (byť i v téhle poloze ho Finn Wolfhard obdařuje nemalou sympatičností). Oproti tomu Jaeden Lieberher jako kdyby "mému" knižnímu Billovi z oka vypadl a dokážu uvěřit, že právě za ním bych se v dětství dokázal vydat kamkoli, třeba i do kanálů, i když bych nedokázal vysvětlit, proč přesně to dělám. (09.04.2018)

Výborný film. Neviem posúdiť, či je to dobrá adaptácia, lebo knihu som nečítal (mám ju a už dlhé roky zbieram na ten klát odvahu), ale ako samostatné dielo veľmi dobrá žánrovka. Vynikajúce detské postavy v podaní vynikajúcich detských hercov. Krv, žiadne servítky pred ústa, dobrá dobová atmosféra. K dokonalosti tomu chýba, aby to bolo ešte strašidelnejšie a napínavejšie. Skúseného hororistu tieto pokusy o ľakačky rozhodne nezaskočia - James Wan nás rozmaznal. (20.09.2017)

Knížku jsem četla třikrát a zabte mě - sledovat tuhle verzi bylo jako splnění dětského snu! Kniha je naprosto boží, jedna z nejlepších, co jsem kdy četla. A mě prostě stačilo vidět všechny ty postavy, zápletky a detaily na plátně - navíc v takto skvělém zpracování. Ano, je to retro, ale já nevím, to je předloha taky a patří to k ní. Mě osobně by převod na "moderní horor" asi dost nas*al. Ale to je fuk, zpět k filmu. Dětští herci - bezchybní. Co se dalo do filmu nacpat, se nacpalo. Nejvíc mě teda mrzela absence vyhoření Černého fleku, protože v kníže je to bezpochyby jedna z nejděsivějších kapitol, ale aspoň jakýsi odkaz se do filmu napasovat dal. Prvek hlubokého dětského přátelství a prvních lásek - dokonalý. A Pennywisem jsem byla už zcela nadšená. Bill Skarsgard zaválel na plný čáře a vůbec se mu chudákovi nedivím, že měl z téhle postavy deprese a k druhé části se ani nechtěl vrátil (naštěstí - teda spíš pro diváky - se nakonec ke druhé části taky upsal, hurá!). Panebože ale využijte tu postavu víc!!! Pennywise má teda rozhodně na víc, než jenom na cukání hlavou a bububu, nechte ho mluvit, probůh! Hororovost se dá vystihnout takto: v tomto ohledu je prostě Kingova kniha lehce zaostalá, ale Muschietti z toho vytáhl maximum, co se dalo, aniž by musel sáhnout po nějakém modernismu, který by k old-school stylu neseděl. Takže to je místy pěkně hnusné i děsivé. Mám jen trochu obavy z druhé části s dospěláky, protože kniha se prolínala a ruku na srdce - "To" se mnohem lépe zúročí právě s dětmi, ale uvidíme... Rozhodně velké nadšení a nemůžu se dočkat druhého dílu. (23.07.2018)

Na horory nijak zvlášť nejsem a mám raději psychologičtější strašení. Od Kinga jsem přečetl klasiku Nadaný žák, Tělo a z novějších Puls a zaujaly mě. Všechny zásadní filmové adaptace jsem viděl. Tohle mě ale dostalo. Začátek, nechutné i krvavé scény. Zajímavé bylo, jak snímek řešil dětské problémy a trable dětí s naprosto nedětskými starostmi. Viděli jsme spoustu klasických myšlenek, ale i přes to měl způsob, kterým parta strachu čelila, na diváka stoprocentní dopad. Za mě žádné námitky a zvědavost na druhý, "dospělý" díl, je nezměrná. Škoda, že budeme muset čekat tak dlouho. (11.09.2017)