Černobílý svět

tazko nieco vytknut tomuto filmu. Musela by som velmi dlho patrat a mozno by som sa ani nedopatrala. Ale ved ono to urcite za mna urobia tunajsi fundovani kritici :) Cesky nazov je naozaj vystihujuci, pretoze v tej dobe bolo na juhu USA naozaj vsetko cierno-biele. A bohuzial, obcas mam pocit, ze sa to nezmenilo ani doteraz, ale to je vedlajsie. Ked uz vas neuchvati tematika, tak brilantne herecke vykony su rozhodne nieco, kvoli comu sa film oplati vidiet. A moj osobny tip je, ze jedna z hlavnych osob bude nominovana na cenu akademie a mozno ju aj ziska... (17.11.2011)

Dobře vystihnuté drama, které ukazuje, jak byla ještě v nedávné době rozdělená společnost, která nebyla pro černochy vůbec růžová. Film krásně ukazuje odpornosti, které byly v té době úplně normální a nikdo neviděl, že tyhle věci jsou něco špatného... Film nemusel trvat tak dlouho, dalo by se to odvyprávět v kratším čase, ale v tomhle případě to ani moc nevadilo. (26.10.2018)

krásný film, zcela po zásluze několikrát nominovaný akademií, o tom, jak Lincoln přes všechnu svoji snahu nedokázal rasismus a otroctví vytlačit tak, aby přestalo existovat, dokonce po sto letech od těch tragických událostí, které otřásly celou Amerikou. Aneb perfektní příklad stoprocentně odvedené práce v sekci Film, který nám má něco říct, jak po herecké stránce, tak po stránce příběhové, která se sice skládá jenom z mnoha minizážitků otrokyň, ehm služek u rozmazlených a zcela normálnost postrádajících paniček mississippských, ale ty jsou tak umně svázány hlavní dějovou linkou, že to vůbec není chyba a dává nahlédnout do kuchyně (někdy doslova) amerického nejznámějšího zneužívání lidí v historii. U některých scén mrazí, u některých zase na řadu přichází vtip, ale je úžasné, jak si přes všechny ty problémy dokážou hrdinky udržet svou identitu, i za cenu vysokých ztrát. Již vzpomenutý herecký ansámbl je do jedné bez chyby, Emma Stone je jako obvykle naprosto okouzlující i když zase hraje tu svou klasickou roli - co na srdci, to na jazyku. Samotné černošky pak vyrážejí v některých případech dech. A líbilo se mi, že i když je strana bílých tentokrát rozhodně ne ta hodná, vždy se našli lepší lidé i mezi nimi. Bůh ale odpust těm, co se chovali jako Hilly a vymýšleli co jen mohli, aby ponížili a zničili lidi jako oni sami. Těžko pochopitelné, ale tyhle věci vždy byly, a není rozhodně jisté, že už nebudou. A nakonec snad jen: krásný film 5 :) (04.05.2012)

Český název je diagnóza. Přesně tak, černobílý svět, až do té míry, že pokud by člověk chtěl rýpat, mohl by psát cosi o politické korektnosti přecházející do invertovaného rasismu: bělošky jsou hloupé, povrchní, neschopné citového i praktického života. Černé služebnictvo připomíná jakési super-ego, moudré, laskavé, hloubavé, rodičovské, zastávající všechny funkce, jež sociálně "nadřazeným" schází. Zajímavé je i to, kdo ve filmu není "rasistou" - vedle hlavní hrdinky jsou to postavy buď enormně blbé (Celie) nebo nemocné (stará Holbrooková), nebo absentující (muži, zřejmě... někteří). Je jasné, že to není tvůrčí záměr, že Tate Taylor sledoval bohulibé cíle, ale jak nás učí historie - černobílé světy občas mimoděk podvracejí sebe samotné, až přílišnou snahou po jednoznačnosti (viz můj oblíbený socrealismus). Černobílé světy si vyžadují i značně konzervativní formu, usedlé charaktery a velmi omezenou schopnost reflektovat problémy. Tenhle film nereflektuje podstatu rasismu, ale spíš zjednodušenou snahu současné "bílé" civilizace kultivovaně pojmenovat staré křivdy. Není pochyb o tom, že kdyby byl tento fenomén zjednodušitelný na úroveň, na jaké ho zobrazuje Taylorův film, byl by dávno vyřešený. Ale beru Černobílý svět takový, jaký je - v jádru příjemná, kultivovaně natočená pohádka o souboji dobra se zlem, opentlená něčím z brevíře mouder našich babiček a artritickým sentimentem. Díky epizodě s hovnem, snaze o trochu drsnější momenty a docela příjemnému tempu hodnotím o hvězdičku víc než usmrkanou sentimentální Havaj Děti moje. V jádru jde ale o zcela totožné typy filmů. Sestrojené k sebe-vykupitelskému dojetí a otupělému zapomnění. Kulturní symptom. (22.01.2012)

Bezzubé sentimentální "drama", jehož český distribuční název nechtěně věrně vystihuje hrdinky filmu, jež mají skutečně jen dva zcela rozdílné povahové rysy: černá, to je "ušlechtilý domorodec", moudrý jako Morgan Freeman a důstojně trpící pod nadvládou těch bílých - tedy tupých "zoufalých manželek" 60. let. Mezi nimi se nachází nevhodně typově obsazená Emma Stone a několik mužů, kteří žádnou pořádnou úlohu ve filmu stejně nemají. Film bez jakékoliv vůle skutečně tít do živého a trochu diváka (a své postavy) potrápit. Místo toho snímek klouže po povrchu a mísí scény humorné s těmi jakože drsnějšími... ale divák se nemůže zbavit dojmu, že skutečnost musela být mnohonásobně zajímavější, barvitější, drsnější, vyostřenější (vždyť vydali knihu, jejíž obsah odporoval zákonům!), a i smutnější... Filmy jako tento jsou samozřejmě potřeba, ale asi by bylo lepší, aby se jejich realizace ujal nezávislý filmař, spíše než Hollywoodská mašinérie, která si s pomocí plačících děcek, natahovaného konce a podobných citových vydírání jede pro Oskara, ale hlavně pro milionové zisky. (07.02.2012)