Musíme si promluvit o Kevinovi

Děti zkouší a pokouší zvlášť, když vycítí rodičovskou slabost – pod to bych se klidně podepsal.. Jako je naivní si myslet (lidé vám pravdu nikdy neřeknou), že všichni novorozenci jsou krásní a roztomilí, stejné je to i s jejich povahou v pozdějším věku. Kde jsou hranice mateřské lásky, kam až je „milované“ dítko schopné zajít, odkud vzešly jeho zlomyslné kořeny, dají se jeho agresivní projevy nějak ukočírovat? Nejhorší rodičovskou noční můru si zažívá vynikající (skrz naskrz utrápená a svůj úděl tiše přijímající) Tilda Swinton, protože její synáček se už od útlého dětství projevuje zlovolně vůči svému okolí, zejména pak právě k matce. Otec to přičítá její chybějící empatii, narušovat představu šťastné americké rodinky nehodlá. Celou dobu víme, že se něco nemilého stalo, zatím nám ale tohle hutné drama nabízí to, co bylo předtím. Narativně to režisérka Lynne Ramsay vymyslela velmi slušně, postupné odhalování indicií je přesně tím, co trpělivý divák chce a žádá. Interpretaci pak nechávají tvůrci snímku právě na něm. Útržkovité střípky z minulosti si tak zaslouží jednoznačně oba palce nahoru. Tvůrci měli vedle dospělých rolí štěstí i na dětské herce našeho malého „pokladu“. Ze všech tří dětských představitelů běhá mráz po zádech, Ezra Miller má pak před sebou slušnou budoucnost. Pasivní pokání Tildy Swinton je dovedené k dokonalosti, celé drama je pak nadmíru intenzivní záležitostí!! Holt, viník se POTÉ hledá vždycky těžko.. Antikoncepce hadr!! (23.06.2012)

Na Tildu s očima mimozemšťana jsem vždy trpěla, už od mé oblíbené "Pláže" - a znovu nezklamala, nenapadá mě žádná z hereček, jež by zvládla lépe tuto těžce zkoušenou matku. A nebyla sama, kdo hrál, až mrazilo, potkat Ezru Millera, instinktivně uskočím, stejně tak výborná (ve smyslu napřesdržku) byla obě jeho mladší vydání. Co se týká snímku samotného, mám neodbytný pocit nevyřčených základních kamenů, na kterých se začal stavět Kevinův charakter, vysílám na desítky "proč" a vrací se mi většinou jen vlastní ozvěna. Byla počátkem nenávisti (a zároveň i zvláštně zvrácené lásky) k matce její poporodní deprese, nebo už odmítání dítěte v zárodečné fázi z důvodu ukončení kariéry? Což takhle "škoda každé rány, která padne vedle"? Každopádně by "sedly", přinejmenším v případech naschválů provázených číhavými pohledy, u výsměchů pod křídly otcovy ochrany, při ďábelských proměnách vedoucích k ještě větší nadvládě podělanýho zmetka nad celou rodinou. Možná už bylo vše rozhodnuto geny či psychickou poruchou, stejně si však dovolím tvrdit, že důslednost a jednotnost rodičů by mohla zmírnit i za posledně jmenovaných podmínek otřesné následky Kevinových děsivých činů. Koho zlatíčko Kevin neodradí od rodičovství, měl by si pamatovat alespoň některé varovné signály patologického chování a v zájmu přežití včas kontaktovat jeden z dětských výchovných ústavů - postaru polepšovnu, dítko pak plynule přejde do nápravného zařízení za mnohem méně závažnou činnost, takže má šanci skončit jako slušný člověk mnohem vyšší, než v kruhu milující rodiny. (21.04.2012)

Malé děti - nemalé starosti, velké děti - škoda slov... Nature vs. nurture? Řezali Kevina málo, jak se zdálo, nebo to byla mateřská neláska, která v pozadí tahala za nitky jeho činů? Má někdo čistě proto, že měl devět měsíců přechodné bydliště ve vaší děloze, automatický nárok na vaši bezpodmínečnou lásku, a ostatní v případě, že se činy vašeho potomstva jaksi rozcházejí se zákonem, zase nárok na vaše bezpodmínečné doživotní odsouzení, protože za všechno můžete vy? Jsou nevyzrálé, chladné a strach z vlastních dětí pociťující matky vzácné nebo se o tom jen vzácně mluví? Rodí se člověk zlý nebo je do podoby necitelného hajzla vytesán dlátem výchovy a prostředí? Otázky, na které hledají odpovědi generace odborníků i laiků, těžko zodpoví jeden film nebo jeho diváci, já za sebe jen dodám, že mě profesionální i soukromé zkušenosti zatím utvrzují v tom, že jako se někdo narodí bez prstů nebo se slabým srdcem, tak některé osoby přicházejí na svět neobtížené možností citů nebo svědomí. Záměrně píšu možností, protože empatie a morální zásady jsou věci, které dětem postupně přecházejí do krve, není to tak, že děti jsou andílci, dokud je nezkazí hříšná společnost (proto se také uhýbá před diagnostikováním antisociální poruchy před osmnáctým rokem věku). Spíš naopak, protože jestli existuje k dokonalosti se blížící charakteristika mnoha psychopatů, pak je to ta, že psychopat je dítě v dospělém těle... Nemůžu proto souhlasit s hlasy tvrdícími, že malý Kevin je až příliš démonický, spíš mám za to, že hlasatelé podobných postojů nemají s dětmi mnoho zkušeností. Film jako takový naneštěstí postrádá sílu - a nejednoznačnost - předlohy a spíš se podobá stylistické hříčce, v níž je androgynní anděl Tilda vykopnut z nebe a vláčen předpeklím, kterému vládne její vlastní krev, o čemž nám vypráví coby traumatizovaný a značně nespolehlivý vypravěč. Ovšem bezkonkurenčně zahraný a nikoli poprvé si letos říkám, že být členem Akademie, která jí nedopřála ani nominaci, pohybuju se výhradně kanálama. Aspoň by měli nějaký undergroundový hnutí. (26.03.2012)

,,CHCI, ABYS MI ŘEKL, PROČ?“ ... ,,MYSLEL JSEM SI, ŽE TO VÍM, ALE TEĎ SI UŽ NEJSEM TAK JISTÝ“..... /// DOUFÁM, ŽE SHNIJEŠ V PEKLE TY SKURVENÁ ČUBKO! (Co jsi provedla Evo?... to jsem celej já, jdu čumět na film a vím o obsahu (skoro) hovno....) Tilda Swinton, herečka stvořená pro roli osudem unavený ženy a chlapec vymykající se z normálu mi nedaj vydechnout. Nevím nic vo tom co a proč se tak děje, ale i díky netradičně poskládanýmu příběhu, mě to zatraceně zajímá! Jestli nechápete, kde se v lidech bere ona neuvěřitelná touha zabít vlastní dítě, tak Kevin, ďábel, jenž na sebe vzal lidskou podobu, vám s osvětou pomůže. Hnusnej film, při kterým se tají dech z toho, co bude dál. Žádný vřelý očekávání věcí příštích, spíš neblahý tušení a naštěstí jsem ušetřenej zobrazování některejch zážitků (su totiž děsná citlivka...). Příběh, ze kterýho člověku není dobře po těle ani na duši. Na druhou stranu můžete zjistit, že vlastně můžete bejt rádi, že jste rádi..... /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Stejnojmennou knihu, kterou napsala Lionel Shriver v roce 2003, číst nebudu. 2.) Sociopat? Neznám... že by druh plže? 3.) Thx za titule ,,blackandwhite“. /// PŘÍBĚH **** HUMOR ne AKCE ne NAPĚTÍ ** (27.01.2012)

║Rozpočet $7miliónov║Tržby USA $1,738,692║Tržby Celosvetovo $9,173,000║ Počiatočným lákadlom bola festivalmi preverená dráma Musíme si prehovoriť o Kevinovi. Z príbehu sa vykľula dosť statická sonda do života rodinky a hlavne trpiacej matky(Tilda Swinton), ktorej robí neustále stresy jej syn Kevin, ten ju postupne doháňa až do šialenstva. Vyhrotené situácie sú na dennom poriadku a len málo chýba aby matka skolabovala. Vo filme sa objaví ešte jedna známa tvár John C. Reilly(Bratia z donútenia), ten je prevažne známy z komických úloh a asi aj preto jeho postava vyznela tak plocho, nemal čo ponúknuť. Na druhú stranu snaženie Tildy Swinton sa nedá zaprieť ale pre príbehovú plochosť tam jej postava zanikne do stereotypu. Režisérka sa film snažila poňať až moc artovo, príbeh rozvetvila na viaceré dejové línie odohrávajúce sa v rôznych etapách života, tieto prestrihy v čase ale nepôsobia kompaktne, tento štýl diváka skoro nezapája do deja. Film sa dá označiť za klasicky Anglicky chladný, nekomunikatívny. /videl v kine: 35%/ (videl na festivale Art Film Fest 2012) (21.06.2012)