Avatar: The Way of Water

Původně jsem o druhém AVATAROVI nechtěl nic psát, protože o něm píše úplně každý. Jenže v návaznosti na vzrušující několikahodinovou debatu s mým kamarádem Colinem Burnettem (jeho poznámky najdete zde) i v návaznosti na sílící pocit, že to pro mě nejzajímavější se o druhém AVATAROVI spíše nezmiňuje, jsem se rozhodl několika svými podněty přispět. Obecně mám totiž dojem, že se málo řeší, v kolika aspektech jde vlastně o odvážný koncept, který jde překvapivě proti mnohým předpokladům (o správném) vyprávění podobných (velko)filmů. Jak se totiž pokouším vysvětlit ve svých analytických poznámkách, podle mě se Cameron v AVATAROVI: CESTĚ VODY inovativně obrátil k trojici poměrně nečekaných konstrukčních schémat, vycházejících z dlouhodobějších tradic: etnografický western, dětská perspektiva, variace na BÍLOU VELRYBU. (04.01.2023)

První problém s touhle sérií je, že jde o tříhodinové moralitky (tentokrát o tom, že rodina je nejvíc) s CGI bitkami, což je fakt hrozně moc. Druhý s tím, že ani minutu ani jednoho z filmů nejsem vtažen do vizuálně hýřícího děje natolik, abych zapomněl, že je to jen film, naopak dokola narážím na nedostatek fantazie - všichni tvorové jsou jen malinko modifikované analogy ze Země - barevnější, větší, vířivější, kýčovitější, víc světélkující (i když srovnám třeba s rajkami). Pokud to ale snad byl záměr, tak je výsledek rozpačitý. (22.08.2023)

Technické zpracování je samozřejmě stoprocentní, ne-li více, ale první film měl myslím lepší příběh, protože ekologické poselství se mi k Avatarovi hodilo o něco víc než rodinné hodnoty. Je možné, že si to napodruhé sedne, protože minule jsem to měl podobně, ale teď mi opravdu chvíli trvalo, než jsem se po úvodním uspěchaném "Stalo se" zorientoval v nových postavách a než jsem například přistoupil na tak trochu béčkový způsob, jakým se vrací záporák Quaritch a spol. Finále bylo perfektní, nicménš po něm to místo nějakého vyznění nebo myšlenky spíš tak zašumělo. Škoda. I tak je ovšem Avatar: The Way of Water určitě poctivý velký biják, který si zaslouží vidět v kině a který si zaslouží, aby se na něj chodilo. "Jen" prostě není perfektní. (16.12.2022)

Možná jsem od toho očekával něco víc, ale opravdu je to spíše jen moc pěkně natočená pohádka. Jednička byla tehdy legendární kvůli ,,revolučním" efektům, ale tentokrát jsem doufal v silnější příběh (nebo alespoň podobně promakaný). To se však nepovedlo. Sice je zde velmi slibně nabitý úvod s ukázkami partizánské války, hned na to se však rodinka z nepochopitelných důvodů rozhodne opustit nejbezpečnější místo planety a schová se na pláži. Chápu pohnutky tvůrců, osvědčené soužití dvou kultur a vzájemné obohacování přeci minule zabralo! Tady to však posloužilo spíše jen jako zbytečná výplň, neboť proč se vůbec namáhat s výklady příběhů, které budou stejnak upozaděny a už se k nim znovu nevrátíme. Napadá mne snad jen, jaká to byla jedinečná příležitost se dosyta vyřádit s CGI a pravděpodobně je to i odpovědí na otázku, proč má dílo přes 3 hodiny. Paradoxně tato mnou kritizovaná dějová odbočka byla nejzajímavější částí filmu, jelikož to, co mělo být hlavní, zde nefungovalo vůbec. Jak jsem již naznačil, příběh byl slabý, chování hlavních postav nahodilé a dojemné scény mohly fungovat, nebýt tolika filmových chyb a přihlouplých rozhodnutí hrdinů. Přes to všechno je to stále víceméně příjemná podívaná. Tedy až do chvíle, kdy se během závěrečné bitvy magicky vypaří všichni útočící vodní lidé a zůstanou jen členové pralesní rodiny s plejtvákem. Zde můj hrnec přetekl a celé mne to přestalo bavit. Poslední půl hodina dokoukána pouze z povinnosti a zbylý čas jsem využil k úvahám nad nejdůležitějšími filmovými otázkami, jako například proč vlastně primitivní nástroj jako je šíp, pokaždé proletí sklem pokročilého vesmírného korábu a zastaví ho až pilotova pohodlná sedačka? 50% (07.04.2023)