Zabil jsem svou matku

Konečne hmatateľný filmový tvar...o dospievaní, vzťahu matka-syn a homosexualite. Kompozične vymakaný, rozprávaním neokázalý a intenzívne emócie dolujúci. Rozhovory/hádky nezaobalené do škrobenosti, maximálna citlivosť pri konfrontácií rozličných vyjadrovacích prostriedkov a spaľujúce verše z druhého plánu. A koniec? Nemohol byť krajší. (19.03.2013)

Šokantní a nesmírně laciný název, který měl zřejmě přitáhnout diváky, je v rozporu s poměrně krotkým vyprávěním o problémech pubertálního chlapce s jeho matkou. Jako prvotina 20letého(!) mladíka to není špatné, i když o nějakém zázraku tu nemůže být řeč. Doufám, že se Dolan ve svém dalším počinu vyvaruje samoúčelných záběrů, jejichž zdejší zařazení postrádá jakýkoliv smysl (efektní obrázky dokáže natočit každý, tím podstatným by měl být přínos pro samotný film). 6/10 (05.03.2011)

Až na jednu/dve scény celkom umiernená queerovka. Dolan ako jeden zmála homosexuálnych režisérov chápe, že ak sa mu nato má pozrieť aj niekto iný, chce to aj iný prístup (iný ako napríklad Mitchell). Je to veľký talent ten Xavier, dobrý herec a výborný režisér. Vlastne mi jeho film trochu pripomenul Bitter Moon; Nechápal som ani jeho ani ju a zároveň som rozumel obom. Dávam tri hviezdičky, objektívne skôr štyri; na debut perfektná, precízna filmárčina (minimálne scéna s extázou herecky ani režíjne proste nemá chybu). Ale mňa takéto filmy skrátka nebavia. Pri všetkej úcte, je to len teplá artovka. Trošinku nuda, trochu moc art a ku koncu dosť naťahovaná. Ak ste ale na tom podobne ako hlavný hrdina, asi vás dostane. Mne viac sedel v Martyrs s dierou v bruchu. Pridávam link na ústrednú klavírnu melódiu http://www.youtube.com/watch?v=m9gumRnp31A (03.03.2013)

Nemoci milovat, nemoci nemilovat - důsledek nevyrovnanosti duše. ___ Již v tomto prvním filmu jsou vidět prvky a známky autorského rukopisu, které se zdokonalily, ale i zopakovaly se v Imaginárních láskách. Ano, Dolan má vkus a je umělecky nadaný. Bezpochyby. Nejdůležitější však je to, že hluboce rozumí postavám a příběhům, které tvoří, a to převažuje nedostatky jeho filmu. (21.07.2011)

Tento film byl stylisticky i obsahově v mnohém podobný o rok mladším Imaginárním láskám, ve kterých se Xavier Dolan věnoval rovněž vzájemné lidské lásce, snažil se ji definovat a nějak ohraničit. Slovní hádky mezi synem a matkou byly někdy možná až moc spontánní a neodůvodněné, ale za to na druhé straně velmi realisticky podané. Svoji matku můžeme nenávidět až do nebeských výšin, ale rozhodně ji nikdy nepřestaneme milovat, což platí i v opačném směru. Nejkrásnější a obrazově nejelegantnější sekvencí byla scéna, ve které honil Hubert svou matku na louce a v lese. A závěr byl moc dobře udělaný. Zkrátka opět velmi krásný a hluboký zážitek, přičemž je pro mě stále neuvěřitelnou skutečností nízký věk režiséra/scenáristy. (29.05.2012)