Lonely Hearts Club
Obsahy(1)
Přehoupl se 1968 rok a svět se - alespoň pro nás - začal nesmírně měnit. Málokdo asi čekal, že ta změna bude tak velká a tak zlá. Černá tušení se naplňují pomalu a každý si to své musí odžít. I Lukáš Knapp, dvacetiletý zpěvák a vůdčí duch bigbítové kapely Klub osamělých srdcí. Mladý muž na vrcholu svého mladistvého sebevědomí, které nepochybuje o správnosti toho, jak myslí a cítí, které necítí potřebu kompromisu s dobou, který chce žít v pravdě a pohrdá lží, začíná klouzat po spirálě, která se nevyhýbá nikomu a ničemu. Dokonce ani hudbě, kterou hraje a kterou vzývá. Skutečně je to příběh z doby, která za moc nestála, a která naopak mnohé z tehdy mladých stála všechno. Byla to doba, která i buřiče a svobodné duchy, jakým je nepochybně bigbítový hudebník, dovedla až na hranu jejich skutečné vnitřní odvahy, ale i lidskosti. Příběh spisovatele a scenáristy Martina Bezoušky z ranných sedmdesátých let, kdy se čeští a slovenští lidé teprve učili, co to znamená normalizace, natočil v převážně mlhami pokrytých severních Čechách režišér Petr Nikolaev s herci, jako je Václav Postránecký, Simona Stašová, Oldřich Vlach, Roman Říčař a mnozí další. (oficiální text distributora)
(více)Recenze (90)
Křečovité dialogy, křečovité herectví. 1) Televizně-inscenační didaktické dialogy se možná mohou hodit jako materiál pro střední školy, ale rozhodně ne pro alespoň průměrně vyspělého diváka. 2) Na první pohled pamětníka zarazí odbyté reálie - nesouhlasí ani oblečení, ani použitá hudba. 3) Na 33letého Romana Říčaře (20letý Lukáš Knapp, zpěvák) s pěknou postavou byl pěkný pohled, ale to nestačí. ()
Klub osamělých srdcí je neskutečně unylý snímek, což je při tématu "problémy bigbítu za totáče" celkem ostudné. Při radostných vzpomínkách na to, jak jsem v inkriminované době nejednou z nepovoleného koncertu prchal předem připravenými stezkami, mi tahle nuda celkem pokazila večer. ONI to zkrátka zase zvládli, všechno zakázali a i nějaký ten život stihli zničit. Jenom do dneška pořád nevím, kteří ONI to byli. Zda-li ti, kteří i v dnešní době prezentují socialistické myšlenky, nebo ti, kteří již dávno přestoupili do stran jiných barev, nebo ti, o nichž jsou vedeny tajné svazky STB, či ti, kteří stále tahají za nitky dějin a jejichž jména v žádném archívu nikdo nikdy nenajde? Jsem si plně vědom toho, že podobné úvahy sem nepatří, ale pokud se již někomu podařilo odhalit JEJICH totožnost, tak ať si to nenechá pro sebe. KSČ totiž měla dva miliony členů, z nichž většina se v roce 1989 záhadně vypařila. ()
Příběh převyšuje zpracování a to o dost... Ale Klub osamělých srdcí je tak trochu jako jídlo ve školní jídelně,stravitelné, ale ty dobré kusy tam nenajdete ani lupou. Jako hraný dokument pro povinné shlídnutí ve školách výborné, jako televizní počin poměrně dost slabé s ohlédnutím na to, že většina diváků dobu pamatuje sama a její ne úplně věrohodné prostředí a mělká atmosféra můžou spíše pamětníky 70. let naštvat. 40% ()
Zas tak příšerné to nebylo, jakkoli volba paruk a úvodní dikce postav vážně zavánějí Mimikrami verze 2009 (svoje odvede i cameo Oldy "Mně už je všechno jedno!!!" Vlacha). Pak se to pročistí do takového neurážejícího průměru, kterému ale absolutně chybí jakákoli vyhraněnost a působivost – kulisy se účelně pletou pod nohy a jednotlivé peripetie řeší tak televizně, že to připomíná spíše papundeklové slátaniny typu Vyprávěj. Nikolaev jakoby úplně zapomněl na svůj syrový flák ... a bude hůř. Klub osamělých srdcí zapadá do zinscenované televizní poetiky, která zlou dobu chtě nechtě přibarvuje jakousi nepřirozenou měkkostí a křečovitostí v jednání. Oproti skutečným příběhům bigbítu je tohle hodně ředěný rumíček pro mládež. ()
Další nemotorný pokus, jak oddalovat televizní diváky od aktuálních zločinů k dávno neaktuálním zločinům "komunismu", tentokrát z prostředí mániček 70. let. Nečekejme však žádný syrový dokumentaristický portrét undergroundové mládeže, jaký představil Nikolaev ve své pozoruhodné adaptaci Pelcova románu A bude hůř. Jak už zde někdo naznačil, způsob zachycení prostředí včetně využívání flagrantně směšných paruk skutečně připomíná Mimikry z Majora Zemana. Dokonce i slavný představitele feťáka s oblibou ve "včeličkách" je tu taky, tentokrát ovšem jako starý papaláš. Podobně směšně nepřirozeně překližkové jsou i ostatní dobové účesy, masky, kostýmy a kulisy. Mám podezření, že aby ČT ušetřila, nechala film natáčet právě v ateliérech postavených pro podobný retro-blábol Vyprávěj. Kdyby se alespoň v hudební dramaturgii snažili tvůrci být historicky přesní - na počátku 70. let by sotva nějaký bigbíťák mohl hrát Mišíkovu a Dědečkovu píseň 21 deka duše z pozdních 80. let. Jakýsi Říčař v hlavní roli je postavou natolik necharismatickou, až člověk musel s nostalgií vzpomínat na Lábuse a spol. v Mimikrech, kteří přes svou nechtěnou komičnost alespoň uměli nějak výrazněji hrát. No a ten Macháček, to nelze brát ani jako nechtěný vtip. ()
Reklama