Modrý anděl

Modrý anděl mě nijak zvlášť nebavil, když mám být upřímný, tak bych mohl i říct, že jsem se skoro celou dobu díval, jak dlouho mi ještě zbývá do konce. Lola byla jako prototyp femme fatale nádherná, profesor výborný, ale to mi nějak nestačilo. Film si mě získal až v samotném závěru. Teprve zde se tito dva herci vytahují vysoko nad průměr, když jim scénář dává konečně šanci zazářit. Obyčejně bych i přes dobrý závěr neocenil film výše než průměrem, zde mě ale konec svou sílou a uvěřitelností dostal přímo do kolen. (18.04.2010)

Příběh podle románu Heinricha Manna vypráví o rozpadu, o "postupném úpadku hodnot". V průběhu vyprávění je Rath degradován do role klauna, jenž pozbyl lidství, jako ozvuk skutečného klauna, který představuje jednoho z ironických dvojníků hrdiny odsouzeného k záhubě. Sternberg zdůrazňuje s exemplární a systematickou nemilosrdností vertikalitu prostorových vztahů filmu: Rath je vždy dole a dívá se vzhůru na obraz Loly (například když mu hází na hlavu své kalhotky), s výjimkou toho, když je - v parodii jeho autoritářských postojů - zařazen škodolibým divadelním ředitelem mezi božstvo na scéně. [7/10] (Universum Film A. G. - UFA) (Čb. /// Produkce: Erich Pommer /// Scénář: Carl Zuckmayer, Robert Liebmann, Karl Vollmöller podle románu Profesor Neřád Heinricha Manna /// Kamera: Günther Rittau, Hans Schneeberger /// Hudba: Frederick Hollander) [1001 FILMŮ, KTERÉ MUSÍTE VIDĚT, NEŽ UMŘETE] (18.02.2010)

Fascinujúci úpadok profesora pod vplyvom ´´showgirl´´. Najsilnejšia devíza filmu sú herci - Emil Jannings (Letzte mann) je dokonale pôsobivý od počareného profesorka až po absolútnu trosku, Marlene Dietrich je božsky skazená a celkovo je tento dosť depresívne ladený film (najmä na rok 1930) silným zážitkom. (05.04.2005)

Film jsem zhlédl dvakrát, Mannovu knižní předlohu jsem přečetl taky dvakrát, a pořád nemám pocit, že bych byl s Neřádem hotov a nemusel se k němu už vracet. Je to fascinující téma lidského úpadku, ke kterému se musím pořád a pořád vracet, a nacházet tam mj. zajímavé paralely s jinými literárními postavami, jako například s postavou homosexuálního spisovatele Gustava von Aschenbacha z novelky "Smrt v Benátkách" od Heinrichova bratra Thomase. Samotný film na mě po druhém zhlédnutí zapůsobil stejně jako poprvé, tzn. je to výtečný klasický snímek z doby, kdy byl zvukový film ještě v plenkách (ostatně "Modrý anděl" je považován za první německý zvukový film, jak jsem se kdesi dočetl). Co je podstatné o tomto filmu říci v první řadě je to, že to není v žádném případě doslovná filmová adaptace románu Heinricha Manna "Profesor Neřád". "Modrý anděl" je, jak upozorňují již úvodní titulky filmu, pouze volně natočen podle podle Mannovy literární předlohy, přičemž Mann se sám spolu s dalšími autory podílel na scénáři, který původní knižní text výrazně pozměnil pro potřeby zvukového filmu. Z knižního profesora Raata a "umělkyně" Rosy Fröhlichové se tak ve filmu stávají profesor Immanuel Rath a lascivní zpěvačka Lola Lola, většina knižních motivů je z filmu vypuštěna, totéž platí pro škrtnutí některých postav (a přidání jiných) a naprosté pozměnění závěru. Film a Mannův román tak vedle sebe fungují v podstatě jako dvě na sobě nezávislá díla, s tím, že film vydatně podpořil popularitu tohoto Mannova nejznámějšího textu, ve kterém tehdy 34 letý literát kritizoval mj. rigidní vzdělávací systém vilémovského Německa a provinční omezenost maloměšťáků s jejich pokryteckou morálkou (s obojím měl osobní zkušenost z mládí). Zcela jiné je ve filmu (mimochodem až fetišisticky zaměřeném na nohy Marlene Dietrich) i pojetí ústřední dvojice postav středoškolského profesora a barové zpěvačky a příležitostné kurvičky - kniha jde samozřejmě více do hloubky a rozehrává vzrušující psychologickou sondu ze světa, který je pro současníky v podstatě dávno nepochopitelný a mrtvý. Přesto má smysl se jak s filmem, tak Mannovým textem ze studijních důvodů seznámit, protože je to svědectví z epochy, která má dle mého soudu stále co říci i lidem z 21. století, byť současný divák musí nutně tento film vnímat v diametrálně odlišném kontextu než tehdejší diváci. (24.01.2012)

Heinrich Mann byl tvrdý satirik až anarchistického ražení (německé školství mu muselo hodně ležet v žaludku), je tedy pochopitelné, že nacisty a ctihodnou německou buržoazii musela adaptace, která je patřičně německy drsná (žádná francouzská uhlazenost), pořádně štvát. Osobně mě nadchl démonický výkon Kurta Gerrona v třetí hlavní roli ředitele zábavné společnosti, která se usadila v Modrém andělu. Však se mu také nacisté odvděčili, když ho poslali do terezínského ghetta (kde vedl německý kabaret) a následně do Osvětimi, kde zahynul v plynové komoře. (20.08.2012)