Elitní jednotka 2: Vnitřní nepřítel

Boha, dobre jak cyp... Wagner Moura si ma získal už v prológu ako nekompromisný veliteľ, ktorý "kosí vagabunda". Tropa de Elite 2 síce trochu poľavilo, noo stále to stačí na 8/10. Dej se presunul do vyšších kruhov aaa nevadilo mi to... veľa veci prekvapuje a šokuje, či je to "vážne" tak, alee dobreé. Rio len prstom na mape... (03.03.2011)

Z dvojky jsem měl velké obavy. Nejen proto, že většinou jsou pokračování horší než původní film, ale i proto, že se tohle točilo okolo politiky. To první se naštěstí nepotvrdilo a to druhé se nakonec ukázalo býti dobrou volbou. Škoda, že i my v ČR nemáme někoho jako Roberto Nascimento, který by zatočil se všemi zkorumpovanými politiky a všemi těmi lobbisty, mezi politickou elitou, senátory a šéfy velkých podniků. Jeden z hlavních hrdinů jedničky Matias byl odsunut do pozadí a tak se stavebním kamenem stala další důležitá postava jeho velitel Nascimento. Brazilské ghetta vystřídalo celé zkorumpované Rio a opět se dočkáme místy brutální a surové podívané (kupříkladu jak se zbavují nepohodlných novinářů), ale tím to nekončí. Mrtvých je tu hromada, nechybí emoce, zrada, korupce a svým způsobem i jistá forma spravedlnosti…Nicméně boj s prohnilými politiky a elitami je jako boj s Hydrou. Jednu hlavu useknete a jsou hned dvě další… (02.03.2024)

Po parádní jedničce jsem se do dvojky nehrnul, jelikož měla být hodně o politice. A ano je hodně o politice a první politická část mě tak nějak trochu nudila a spíš jsem se těšil na akci. Když už nějaká ta akce přišla tak stála za to. Druhá polovina je už méně nudná, ale stále byl nějaký úsek, kdy jsem se prostě nudil. Konec to všechno zachránil, protože až tam jsem dostal celkovej pohled vlastně na celej film a celé zkorumpované město. Pro mě byla jednička 5*, dvojka je sice víc propracovaná, ale pro mě míň záživná. (21.04.2012)

Smutné, že se Padilhova radikální kritika systému okamžitě směšuje s fašismem a dalšími nelibými ismy. Tropa de Elite 2 je přesně ten typ akčního filmu, který v mainstreamové produkci je tak neuvidíme - že je systém zkurvený říká na plnou hubu, ukazuje to do detailu a jde tak daleko, že to nakonec nezamete pod koberec jako výplod vyšinutého hrdiny (Ctihodný občan), ale stojí si za svým plnou vahou své mocné vizuální muskulatury. Ta je greengrassovsky namakaná a ještě vycizelovanější než v případě jedničky. Neduhy jsou stejné: Padilha je brilantní stylista, ale horší vypravěč, takže kadence dialogů a příval informací jsou k zadušení a člověk nevládnoucí portugalštinou se v tom topí. Jinak ale po všech stránkách dotažený film, který je mi sympatický už tím, jak tvrdý a nesmiřitelný je. Spíš než fašismus se mi místy vkrádal pojem anarchie. Stejně jako v případě jedničky nemám s tím filmem jediný problém, už proto, že to, co vidíme, není občas v plné souladu s tím, co nám Nacimiento jako hlavní hrdina a vypravěč bručí ve voiceoveru. Netuším, do jaké míry film souzní s realitou současné Brazílie, ale nedělám si iluze, že by to byl jen a pouze radikální podvrh. Známe své Pappenheimské. (21.03.2011)

Už to není taková testosteronová jízda, jako první díl. Film opouští přední linie pouličních bitev a zabředává do pozadí policejní práce, korupce a hlavně politikaření. Přímočaré přestřelky se tak mění na řešení složitějších rovnic a mnoha neznámých, elitní jednotku brazilských řezníků skoro nevidíme a na souvislejší střelbu jsem si počkal déle, než bych si přál. Cesta, kterou se film vydal, není uplně tragická. Tvrdá kritika a bezprostřední brazilské zpracování rozhodně nenudí, ale není to jedno z pokračování, které by zcela dokázalo držet krok. O životě ve slumu mluví i snímek Město bohů. Alternativa: Cidade de Deus. (04.03.2011)