Tah pěšcem

O třetí hvězdu zvedám kvůli urputné snaze udělat z šachové partie strhující záležitost. Snaha je vidět za kamerou i nořením se do hlubin vyšinuté duše hlavního protagonisty. Ale i přes tu námahu z toho vyšel snímek o šachovém klání, kterému svět přisuzoval zbytečně velkou důležitost a nedotáhnutý portrét psychicky narušeného muže, kterému jeho psýcha dovolila famózně hrát šachy, ale už mu nedovolila normálně žít. KOUSEK DĚJE: Myslíte, že by snímek natočili, kdyby vyhrál Spasskij? SHRNUTÍ: Pro šachisty. (17.08.2018)

V časech, kdy Američané mohli táhnout Minutemanem na e6 a Rusové SS-18 na a7 (a výsledkem by spíš než remíza byl oboustranný mat), přišlo v Reykjavíku něco komornějšího, co mělo přeměřit svaly uprostřed studené války. I když mohli Bobby Fischer a Boris Spasskij položit své pinďoury na šachový stolek a ten, kdo by shodil svého krále, by byl vítěz, utkali se nakonec na 24 jistě vzrušujících partií.. Těžko říct, jestli bylo autorským záměrem, že divák fandil klidné síle, co umí sportovně ocenit soupeře a ne psychotickému paranoikovi, který užití teorie a paměti nad 64 políčky dovedl k dokonalosti, ale co vím jistě je to, že i do filmu o šachu lze nacpat nějaký náboj, originální přístup či autenticitu a to se Zwickovi přes sicilskou obranu bílými moc nepovedlo. V nabízejícím se srovnání s Howardovou Čistou duší dostávají šachy od matematiky docela na frak.. (26.09.2016)

Jistě, dalo se čekat, že si někdo počká až Fisher zemře a teprve potom o něm natočí film. On sám by totiž s tímto pojetím nepochybně nesouhlasil. A to se přitom tvůrci drželi velmi zpátky a prezentovali ho jen jako psychicky nemocného člověka. A ještě nepřímo. V mnoha ohledech je tento film jen plytké připomenutí jedné z nejkontroverznějších šachových partií. Americký cirkusák, proti staré škole. Chybí mi nějaký boční pohled, vyhraněnost, teorie...prostě odvaha ukázat Fishera jako nesnesitelného génia, se kterým mnoho lidí manipulovalo, aby ho mohli použít jako pěšce ve studené válce. A to přestože byl psychicky narušený a měl být pod prášky...což jak trefně poznamenal jeho sekundant, by bylo jako zalít pramen betonem. A to se v okamžiku, kdy se z této bitvy stala mezinárodní událost, vládě nehodilo. Taky mohli tvůrci přijít s teorií, že měl Fisher pravdu a jeho paronoia byla jen důsledkem opravdových snah ho rozhodit. Mohlo to být zamyšlení, že pokud má někdo IQ 180 a jeho mozek funguje na jiné úrovni, tak podvědomí vyprodukuje nejpravděpodobnější scénář...že je kolem mnoho nepravd a manipulace, že se jeho úsudek blíží pravdě víc, než by se zdálo. Dnes by Fisher patřil k jádru největších konspirátorů, stejně jako kdokoliv, kdo vidí rozpory a lži v mainstreamovém zpravodajství. Přestože hraju šachy víc než 35 let a IQ mám jen 116, pomáhají mi šachy zachovat si odstup od různých tvrzení a propagandy, díky nim se snažím dívat na svět z perspektivy a hlavně vím, že život nabízí mnohem víc možností, křižovatek a kombinací, než deska o 64 polích. Možností jak by to mohlo být doopravdy, je hodně. Podvědomě mi Tah pěšcem připadá jako slaboučký odvar událostí, které před padesáti lety hybaly jak politikou, tak světem šachu. Asi by mě víc zajímal film o Spasskim, resp. jeho pohled na Fishera, tlaky, které na něj vyvíjela strana... . Nebo ještě líp, nějaká třídílná minisérie, první epizoda Spasskij, druhá Fisher, třetí jejich bitva. A možná i nášup v podobě jejich odvety po mnoha letech, za kterou už ale vláda Fishera neoslavovala, ale naopak donutila k vyhnanství a zbavila ho občanství. Ovšem takový seriál ne v režii USA, ani Ruska...ta propaganda je zřejmá na obou stranách...dnes stejně, jako v sedmdesátých letech. Pokud jste důvěřiví, nejspíš vám bude stačit skvělý výkon Tobey Maguira a atmosféra té doby. Já to tak nemám, navíc to bylo celé tak nevtahující a postava Fishera ploše nesympatická... . (17.05.2022)

Šikovnej kluk, ten Maguire. Člověk díky němu i uvěří, že starat se o něj v průběhu turnajů musela bejt větší řehole než dělat tour managera GG Allina. Taky, společně s tím, že Zwickovi se podařilo díky střihu a mnoha rozličným kamerovým úhlům, vytvořit z šachových zápasů skutečně napínavé sekvence, je to ten hlavní důvod proč chválit. Potěší i rezignace na určitou idealizaci protagonisty a nebudeme ochuzeni ani o jeho názory na Židy, ze kterých by takovému Adamu Bartošovi uletěl punt z kalhot. Věřte mi, že prosadit takovou postavu v zámoří musela být dost fuška. Co mě mrzí je ale hlavně nedostatek odvahy skutečně zaplnit tento životopisný film čtyřmi esenciálními postavami, takže musíme s Fischerem projít skrze několik zbytečných epizodních scének, které slouží jenom k tomu, aby se mezi jednotlivými vedlejšáky přepínalo při napínavém finále, na které se všichni dívají v televizi. Jako by se film bál, že není schopný onu důležitost a vypětí šachové partie století předvést sám o sobě. (02.07.2018)

"Tahle hra... je králičí nora. Už po čtyřech tazích je k dispozici přes 3 miliardy kombinací. Her o 40 tazích je víc než hvězd v galaxii. Takže vás to snadno může dovést na hranu." Ne, že by Fischer nebyl zajímavou postavou, ale přece jen je dost nesympatický a o jeho protivníkovi se nic moc nedozvíme, stejně jako o šachovém sportu. Takže ani výživná biografie, ani napínavé sportovní drama se bohužel nekonají. (08.08.2020)