Mládeži nepřístupno

Jak na horské dráze- pro tenhle typ komedií už dnes standard-dolů, nahoru, dolů. Akorát těch sešupů je nějak moc. Na každý povedený frk deset bezcenných pokusů a když už se něco povede jako menstruační příhoda s Chloe nebo Annina romantická „žádost o“ z traileru, musíme se v dané fekálii máčet tak dlouho, až je to vážně o hovně. Za sfouknutí svíček, výchovně-poučné video Naomi a Lieva a afterparty s Beezelem, která by vystačila na parádní kraťas (asi dle hesla nejlepší na konec) lehce přitlačím s hodnocením..ale že jsem musel 10 minut sledovat Jackmana s koulema na bradě, ne zas tak moc. (03.05.2013)

Niektorým príbehom sa nedá uprieť originalita, so zábavnosťou to už je horšie, čo sa ale od kolektívu okolo Farrelly bros. dá čakať. Nechutnosti mi až tak nevadili, až na melóny Halle Berry a bobek na Annu Faris. Niektoré príbehy boli celkom fajn (Happy Birthday, Truth or Dare), niektoré úplne o oničom (Super Hero Speed Dating, Veronica). (19.12.2019)

Vykašlete se na zdejší hodnocení nebo výsledný procenta, který strhávají film do nelichotivýho podprůměru. Beztak je to tady samej suchar. Jak je zřetelně vidět, Movie 43 neni tuctová záležitost, a už vůbec ne pro masy hledající inteligentní humor. Úctyhodná skvadra předních hollywoodských stars si tu totiž ze sebe dělá tak nehoráznou prdel, že jediný oko obyčejnýho diváka nezůstane suchý. Jasně, nevyváženost jednotlivých segmentů je citelně znát, ale ty dobré až výborné zkrátka převažují. Vypíchnout bych chtěl rozhodně úvodní a doslova kulehnoucí "The Catch" s dvojicí Jackman/Winslet, závěrečný "Beezel", v němž kreslenej kocour znásilní Duhamelův ksicht, a samozřejmě "Happy Birthday", nejlepší povídka ze všech. Ta se může pochlubit nejen bláznivou dvojicí Scott/Knoxville, kterou úžasně doplňuje irskej skřet Butler, ale taky fantastickou pointou. Jak píšu, nebojte se toho, tenhle film rozhodně stojí za to! Navíc s partou kámošů zaručená zábava. (20.06.2013)

Peter Farrelly pro mě vždy znamenal typický příklad umělce, jehož filmy jsou odrazem stydlivého, něžného a romantického naturelu svého autora. Ve zdánlivě cynických, postmoderních dílech obratně ukrývá řadu postupů a principů svých modernistických vzorů jako je Ingmar Bergman nebo Federico Fellini. Zároveň rozbor těchto děl ilustruje systém kulturních a společenských kódů, o jejichž existenci se tvůrce opírá nebo se jich dovolává a tím vytváří obecný referenční rámec pro percepci děl samotných. Věřím, že vnímavý divák bohatou symboliku neutěšené skutečnosti současného světa nalezne i ve Farrellyho posledním filmu, stávajícím z několika nesouvisejících příběhů propojených zdánlivě banální a povrchní historkou. Pravdou však je, že některé často až naturalistické scény (muž přikládá koule na obličej překvapeného ženského protějšku, mladý příslušník střední třídy se chystá vyjádřit svou lásku k dívce netradičně tím, že jí nasere na kozy tak, aby se jí to líbilo, milující matka nabádá syna k výchovnému vylízání kundy, domácí mazlíček si honí čuráka nad fotografií svého majitele) dle mého názoru svou intelektuální náročností vysoce přesahují možnosti běžné cílové skupiny konzumentů. (15.10.2013)

Už po prvním příběhu, respektive spíše skeči s Jackmanem a Winsletovou mi bylo jasné, že nepůjde o korektní komedii s korektním humorem. Což se opravdu potvrdilo, protože většina skečů je buď vyloženě trapná nebo absolutně o ničem. Přiznám se, že velká koncentrace hereckých hvězd byla ale velkým lákadlem, ikdyž sledovat oblíbence v podobné slátanině bylo nakonec spíše utrpením. Bohužel jen tři skeče měli jakýsi nápad a vtip, a to právě onen první skeč s Jackmanem a Winsletovou, pak s Naomi Watts a Lievem Schreiberem a pak s Halle Berry. Zbytek byla jen přehlídka WTF momentů a fekálního humoru za hranicí snesitelnosti. (05.05.2013)