Půlnoc v Paříži

║Rozpočet $17miliónov║Tržby USA $56,814,841║Tržby Celosvetovo $154,809,853▐ Tržby za predaj Blu-ray v USA //počet predaných kusov ║ Tržby za predaj DVD v USA $10,388,992 //počet predaných kusov 622,381║ Owen Wilson sa mi tam až tak moc nehodil ale ostatný zúčastnený fajn, hlavne očarujúca Marion Cotillard, námet skvelý a podmanivý, Paríž nasnímaný v akýchkoľvek lokáciach okúzlil. /75%/ (17.03.2012)

Nenáročná, zábavná jednohubka o cestovaní začínajúceho spisovateľa do obľúbených miest histórie Paríža v rámci jeho osobného vnímania dejín. Scéna so Salvadorom Dalím, Luisom Buňuelom, Manom Rayom a nosorožcom nemala chybu a posúva film spoločne so scénou dvojitej interpretácie Picassovho aktu v galérii pre ich dlhodobejšiu zapamätateľnosť - na rozdiel od monotónnejšie pôsobiaceho zvyšku - do štvorhviezdičkovej úrovne. 78,68% (07.02.2012)

Allen umí fantasticky inscenovat dialogové pasáže, které jsou sice náročné na zahrání a sehrání hlavních hereckých hvězd, ale když to vyjde, je to krása. Herci pro tento počin byli zvoleni vskutku brilantně a v rámci formální stylizace je celý film naprosto bez chyby. Wilsonův Gill je správně rozervaný umělec, který je chytřejší v hlavě nežli mluveným slovem, povrchní postavy jsou detailní a ikonické, stejně jako Hermes Birkin, hrající vedlejší roli a "golden age charaktery" jsou nadčasové a příjemně hřejivé, s podporou výborně padnoucí výpravy a dobové hudby. Výstup není tak katarzní jak by asi většina osazenstva chtěla, ale myslím, že si Woody tímto počinem pouze hraje a laškuje s divákem. Hlubší úmysl zde nebyl. Paříž je čarokrásná i v tomto podání. Možná lehce samoúčelné a zbytečné, ale vyprecizované a formálně grandiozní film, který je dostatečně inteligentní aby se líbil. (28.01.2013)

"Woody Allen mi navrhl, abych hrál sám sebe v Annie Hall. Nabízeli mi třicet tisíc dolarů za dva dny práce, ale musel bych zůstat týden v New Yorku. Po určitém váhání jsem odmítl. Nakonec hrál sám sebe Mac Luhan v hale kina. Později jsem ten film viděl a vůbec se mi nelíbil." (Z autobiografie Luise Buňuela - "Do posledního dechu".) ... Půlnoc v Paříži je milý, ale přece jen trochu povrchní film, a Buňuel je v něm ztvárněn takovým způsobem, že jsem uvažoval, zda nejde o Woodyho pomstu. Odhlédneme-li od tohoto malého problému, dokázal Woody celkově překvapit, protože je to na jeho poměry docela fantasy (jak správně podotýká žánrová kolonka). Počáteční okouzlení se bohužel časem tak nějak rozplizne - zvláště ke konci, kdy přichází další skok do dalších "lepších" časů. Je sice nabíledni co tím chtěl autor sdělit, bohužel to jde na úkor původně pozitivního dojmu z viděného. Zdá se, že Woody nezvládl úplně dobře využít potenciál vlastního námětu. Možná to bude i tím, že na to, jak si děj zalidnil tolika slavnými pijáky, pije on sám až příliš střídmě. Přesto doporučuji všem Woodyho příznivcům, zájemcům o historii umění a samozřejmě ctitelům francouzského hlavního města. Škoda, že Henry Miller přišel do Paříže až těsně po zde vypíchnutých zlatých obdobích. Určitě by bylo zajímavé sledovat, jak se Woody vypořádává se všemi těmi filckami, kapavkou a syfilidou, které ve svém komentu vzývá pan verbal. (04.08.2013)

Nerad to dělám filmu s atmosférou tak příjemnou, že by se nedala krájet, ale našli byste v ní zajíčka azuritka. Bohužel, mě celý to panoptikum slavných jmen uměleckého světa až moc připomínalo naše cimrmanovské ať nespadneš, Křižíku, Dvořáku, už doma z Nového Yorku, doktore Holube, pojedete letos zase do Afriky a to byl Kubelíkovic kluk. Možná je to vyznání lásky Paříži, ale všichni ti literáti, malíři i mazalové, kritici i muzikanti období 20. let i secese, na můj vkus to bylo spíš zoo než živelný prostředí. Chápu, že to je to, jak se Gilovi vulgo Allenovi osobně jeví genius loci, a v závěru Gil vlastně sám říká něco ve smyslu, že vždycky hledíme k tomu minulýmu jinak, když v tom skutečně nežijeme, a že stejně se zas budou z budoucna dívat na nás, ale právě proto že je to osobní pohled, já jsem z něho celkem logicky vyřazenej. Jak jsem řekl, je to moc příjemnej film na dobrou náladu, těch pár vztahovejch narážek mezi snílkem Gilem a plochou-ehm Inez (a Adrianou) je dobrejch, ale jinak mi tam chyběl život. (04.12.2011)