Slavnost v botanické zahradě

Při sledování tohoto nesmyslného díla, které nic nevyjadřuje, jsem byla nucená hodně přemýšlet - v první řadě nad tím, jak asi vznikal scénář, nedovedu si totiž představit, jak v něm racionálně uvažující člověk mohl popsat ty šílené scény, které se později realizovaly na plátně. Vždyť ať je žánr jakýkoliv, divák by měl dostat alespoň nepatrnou šanci ztotožnit se s postavami a reáliemi tohoto světa. Zde to naprosto neplatí, herci pronášejí nesmysly, dělají věci které nic neznamenají a vše prokládají bezzubým řehotem. Je téměř nemožné, aby se někdo choval tímto způsobem, ze všeho nejvíc mně tyto výjevy připomínaly středověkou "loď bláznů" , jejíž nešťastná posádka nezahynula na moři, ale vítr ji přivál k neobydlené pevnině, kde se úspěšně rozmnožila. (01.03.2009)

Jak v mých očích stvořit pětihvězdičkového Havettu? Vezmeme Ninu Divíškovou, klidně dvakrát, a vložíme do našeho dalšího, celkově propracovanějšího filmu. Režisérské otěže, které Elo v Ľáliích držel již dost pevně, zde prakticky pouští, a naplno, žel přírodo ovšem lehce chaoticky, nám ukazuje svoje vnímání světa. Každý den je svátek, vzbudili jsem se, dýcháme, můžeme ovlivňovat život svůj i druhých, žijeme. A přesto si každodenní svátek - Slavnost - sami ztrpčujeme. Ale naštěstí také rozveselujeme a jsou mezi námi i tací, kteří radost umí rozdávat. Vynikající absurdní výjevy (fotograf fantastickej) to mi utkvělo nejvíce. Jinak i Liška zde jen ladil a Dodo Šimončič se připomenul dost zřídka. Celkové pojetí filmu mě nutí silně srovnávat či nehodnotit stejně. Jeden ze dvou režisérovo základních počinů musí být jednoduše lepší. (16.04.2016)

Tak tu boli všetci od začiatku na nejakých v socializme zakázaných drogách. Od prvej stránky scenáru, až po posledný deň v strižni. Ale na tom vlastne nie je vôbec nič zlé. Ak poriadne šlape a všetci si pritom užívajú, prečo nie. Niekedy to šlapalo ale trochu moc, inokedy zase menej. Taký Jakubisko brával trochu slabšie drogy. Film o živelnom slovenskom duchu, na ktorý dnes už v uliciach našich miest a dedín nenatrafíte. Podstatné bolo, že sa tu všetci cítili ako na Prátri a cítili sa slobodní, pretože sa mali vždy kam vrátiť. No a občas sa tu aj niečo rýmuje....Kováč je paroháč :) "Chcel by som tú vašu dcéru za ženu....Je to ona?....Nie, tú druhú....no tú...Katarínu"... (17.09.2013)

Vlak bratří Lumiérů nás hned na začátku Slávnosti v botanickej záhradě přiveze do vinařské vesničky Babindol, do světa, kde se ještě dějí zázraky, kde se blázní, tancuje a miluje, kde ještě potkáte potulné muzikanty a potomky Daidalovy, kde slunce může vyjít i v noci, pokud tomu dostatečně věříte, do světa svobody a radosti, do světa Ela Havetty, v němž na hodinu a půl zapomenete na všechna vaše trápení. (07.01.2008)

Po mnohahodinovém (subjektivně) utrpení ten nesmysl skončil. Herci (či neherci) byli velmi přesvědčiví a zdálo se, že nic nehrají, že opravdu jsou chovanci blázince ponechaní bez dozoru. Také střih předvedl pár zajímavých přechodů. Ale jinak „umění“ tohoto druhu na mě opravdu působí jak nekonečno, kde se není čeho chytit a nic nedává smysl (10%). (17.04.2009)