Pesničky z Repete

Pre mňa, priaznivca punkrockovej muziky, je hudobná relácia "Repete" niečo príšerné. Podradní, zostarlí speváci ako povedzme Eva Máziková, Zora Kolínska, Robo Kazík, Marcela Laiferová a mnohí ďaľší spievajú staré, nezáživné evergreeny. Do toho im hrá zmiešaný varietny orchester a vokály zaobstarávajú tri odporné harpie. Celé to uvádza nevtipný Ivan Krajíček. Radšej by som počúval dychovku ako toto. Odpad! (24.02.2010)

Velice kvalitní písničkový cyklus, který přišel v čase, kdy se, jak trefně konstatoval textař Kamil Peteraj, mediální prostor silně anglifikoval a po písničkách se slovenskými texty vznikla najednou mezi určitou částí slovenské veřejnosti jistá poptávka. A taky to byly úspěšné hity z minula, které si pamětníci rádi připomenuli. To vše bylo děláno velice vkusně s nezapomenutelným průvodním slovem Ivana Krajička (později Zory Kolínské). Jinak pokud jde o samotné písničky, zdaleka se nejednalo jen o převzaté zahraniční písně (které nota bene jako takové ještě nemusí být automaticky odsuzovány - mnohdy byly lepší než originál), ale i o původní songy z domácí provenience. A připomínali se tady především domácí slovenští interpreti (včetně těch, kteří už v té době nežili - např. Duchone ve znělce), ale i pár českých hostů (Alena Tichá, Eva Pilarová, Milan Drobný atp.). No a samozřejmě je potřeba se zmínit o vokální skupině TREND, která zde zpěváky nejen doprovázela, ale sem tam si nějaký ten kousek taky sama střihla (např. Žltá rieka byla v jejich podání naprosto jedinečná).... Ještě bych opravil jednu chybu v obsahu: Diskotéku pre starších moderoval Krajíček v 80.letech, po ní přišla na řadu relace Smiem prosiť? a až potom se (v roce 1993 - ne 1986, jak je zde mylně napsáno!) objevilo Repete. Jistě, tyto relace mnohé spojovalo - chtěly připomenout starší písničky , ale zároveň se i v mnohém lišily (např. i tím, že v každé z nich účinkoval jiný orchestr) a byly trochu jinak koncipovány i dramaturgicky (Diskotéka a Smiem prosiť? nebyly soutěžní relace atd.) ...Na Repete se od té doby, co skončilo, pokoušely navázat jiné písničkové relace, ale žádná z nich už nikdy nedosáhla jeho věhlasu. I z toho důvodu by bylo hříchem dát jiné hodnocení než 5* . (17.07.2012)

Nemusím hip hop a vyhýbam sa technu. Ale ak je niečo, čo skutočne nenávidím, tak sú to práve slovenské "šlágre", alebo "evergreeny". Myslím si, že sú to piesne hrozné, lacné a bez vkusu a prídu mi až tak príšerné, že ich nedokážem počúvať ani zo srandy. Ale možno to nie je len piesňami, ja totiž neznášam celkový štýl 80. rokov v Československu (to snáď boli všetci hluchí a slepí?) Najhoršie je, že všetky piesne sú nechutne jednoduché a chytľavé a stane sa mi, že po nechcenom vypočutí ľubovoľného šlágru, si tento šláger začnem pospevovať (preklínam ťa Diridonda). To je to najhoršie, čo môže byť. Potom sa už len Joker s Batmanom stanú kamarátmi a celý svet môže ísť do hája. (03.01.2011)

Tento program si pamätám, sledovali to moji starí rodičia a pripadalo mi to vtipné, nudné a trpel som pri tom. Dnes si uvedomujem, že dôchodcom takéto programy chýbajú a je to niečo aj z našej národnej tvorby. Dnes už ani tie piesne tak zle nevidím, interpreti však často pôsobili trápne, spievali na playback a spievali prerobené piesne, hrali sa na niekoho, ale málo z nich pôsobilo ako nezabudnuteľné origináli. Moderátor Ivan Krajíček však bol svetovo dobrý. Toto bola skrátka zvláštna a je nezabudnuteľná relácia. (28.05.2012)

Krajíčkovi sa podarilo vytvoriť kult, ku ktorému sa jeho mnohí nasledovníci (Skrúcaný, Máziková...) už nemali šancu priblížiť. A z dávno zabudnutých spevákov, ktorí si vo svojich bežných povolaniach už len občas spomenuli na svoju dávnu spevácku kariéru, vytvoril v tom čase hviezdy prvej veľkosti. A samozrejme, všetci sme to pozerali !!!!!! (08.07.2010)