Jak jsem strávil tohle léto

Filmom z meteostanice na Čukotke nikdy nehovorím nie! Ostáva len dúfať, že keď sa už podarilo automatizovať všetky majáky, u meteorologických staníc sa to nestane nikdy! Inak by sme prišli o takéto príbehy, kde sa ukazuje dôležitosť komunikácie, empatie či schopnosti odhadnúť charakter blížneho svojho. Pravdou je, že mladíkovo správanie je také, že svedomitý vedúci by mu nezveril ani obsluhu automatického výťahu. A jeho sociálne schopnosti sú na úrovni vlkmi odchovaného dieťaťa. Bohužiaľ. (07.12.2020)

Rozhodni se, spolehni se. Každé nové ráno, každý nový den. Robinsonáda obklíčena trochu jiným pohledem. Polidštění panenské přírody stahuje mrazivost i podstatu já čistým mlčením osamělosti ve vizuálně planoucí tkáni. Mentor a žák. Zkušenost a lehkovážnost. Pronásledovatel a pronásledovaný. Světlo rutiny rozeklané v pólu veršů pustinných, plání nehnutých. Zurčivá strohost psychologického úpatí. Zapadlý vzkaz v polozapomenutých rukách fotogenických exteriérů, charismatické útočiště Grigorije Dobrygina. Cesta je volná, povinnost si umanula, nerozvážnost usmýkala. (08.02.2015)

45th KARLOVY VARY INTERNATIONAL FILM FESTIVAL 2010 - HORIZONS - Horizonty (Kak ya provjol etim letom / HOW I ENDED THIS SUMMER / Jak jsem dopadl tohle léto) - Téměř nedějový film s úžasnou atmosférou. Jediná chyba na kráse je asi trochu nelogické chování mladého Pavla. Doteď nechápu jeho důvod zapírání, když muselo být jasné, jak to nakonec dopadne... - 5. 7. 2010 - kino Městské divadlo - Karlovy Vary - 2. místo - 95% (16.07.2011)

Dvouhodinový pohled na čukotské (nebo kýho čerta) pláně. Situace na meteorologické stanici, kde pobývají dva zaměstnanci - zkušený pardál a nováček Paša. Postava Pašy je pak rozporuplná a roztáčící děj do skutečných vývrtek, aby pak všechno nějak skončilo...Moc se tu nemluví a nikdo nikam nespěchá - ale mějme na paměti, že je to ruský film. A film je to zdařilý, nevím jak to, ale i když jsem se dívala v pozdní hodinu a bylo to fakt dlouhé a děj tedy tekl velmi poooomalu, nenudila jsem se a jsem ráda za ten neotřelý pohled. Více takové syrovosti a studeného vichru. (07.02.2011)

V záplavě filmů zhusta přesycených zběsilou akcí, frenetickým střihem, divoce poskakující kamerou a krkolomně překombinovanými scénáristickými konstrukty, je tenhle ruský klenot málem zázrak. Jste přiotráveni plytkými hollywoodskými produkty a jiným podobným spotřebním filmovým materiálem? Pak pro osvěžení zkuste tohle zádumčivé drama. Jednoduchý ale silný příběh s působivostí antické tragédie, s minimem zbytečného plkání a s nádhernými čukotskými exteriéry. A pouze se dvěma herci. S polárnickým macho vědcem Sergejem, impozantním ruským gerojem (což je ovšem možná trochu zkaleno tím, že jeho představitel je Litevec) a jeho hokrem(*) Paškou (ještě v půlce filmu bych nevěřil, že mi tohohle poskakujícího kašpara se sluchátky bude na konci téměř líto). ZAJÍMAVOST: r.2012 (4 roky po natáčení) napadl čukotskou polární stanici Valkarkaj (kde se film natáčel) lední medvěd, kterého museli přiletět odbouchnout poliši vrtulníkem. (zdroj: ruská Wikipedie) Tedy nevím proč ho neodbouchli sami osadníci, když třeba na Špicberkách půjčují pušky na medvědy i turistům, ale o tom se už nepíše. (*) náš pracovní slang, HOvado K Ruce, prostě jouda (29.01.2020)