Reklama

Reklama

Obsahy(1)

Začínají prázdniny a pražské děti odjíždějí na venkov. Frantík naopak přijede do Prahy ke svému dědečkovi Fialovi, který býval řidičem tramvaje. V dědově domě potká Frantík zlobivého Pepíka. Ten se vysmívá venkovskému návštěvníkovi. Pak ho však odvede do vozovny, kde je odstavená dědova tramvaj zvaná Terezka, teď už rozbitá a oprýskaná. Pepík Frantíkovi uteče a ten se ve vozovně sám bojí, zdá se mu, že tramvaje ožily. U dědy si Frantík vyprosí peníze na barvičky, aby mohl smutnou Terezku pomalovat, a zachránit ji tak před odvezením do šrotu. Barvičky nestačí, ale děti z okolí mu dají další barvy a brzy je Terezka pestře pomalovaná. Za odměnu pak vozí Frantíka a jeho kamarády ulicemi. Děti musejí starou tramvaj schovat před dospělými a Velký tramvajový revizor dědu obžaluje z její ztráty. Děti z celé Prahy začnou sbírat staré železo, aby mohla být Terezka ze sběru vykoupena. Akce se podaří, stará tramvaj je opravena a natřena modrou a zlatou barvou a nakonec vozí po Praze děti z mateřských škol. (oficiální text distributora)

(více)

Recenze (23)

IvonaK 

všechny recenze uživatele

Bylo moc milé vidět, jak chlapečkovi tramvaj přirostla k srdci ikdyž to ona sama bohužel vědět nemohla. A načančal ji moc pěkně a získala i od jiných dětí velkou pozornost které nakonec zabránily tomu aby neskončila špatně. A ještě se mi moc líbilo že jsem si tady mohla vychutnat to krásné slovo TRAMVAJ. Ono se totiž bohužel v našem kraji říká tomuto dopravnímu prostředků šalina což zní přímo otřesně. ()

duddek 

všechny recenze uživatele

Popravdě nevím, pro koho je film určen - malé děti nemají šanci pochopit, co se v jednotlivých fázích děje nebo proč Frantík jedná, jak jedná (chtělo by to vyprávěče), větší už jsou na něj zase moc velké. Tak snad aspoň dospělí ocení dokumentární hodnotu záběrů na okolí tramvajových drah v Praze na přelomu 50. a 60. let 20. století. Hlavní postava Frantík je pořád ustaranej, nevrlej, nezasměje se, jak je film dlouhej, ani nepoděkuje, když mu děti pomáhají sbírat železo, aby "strakatou" tramvaj Terezku zachránily, i když i další děti jsou nesympatické (zejména Pepík, kterého po krádeži nepochopitelně vezmou na milost), místy až hororové. Do toho ještě otravné dětské sbory v písních... Žádná sláva. "Mam starost." - "To přejde. Hlavně že máš tramvaj!" ()

Reklama

Ej Hlemýžď 

všechny recenze uživatele

Jen matně si pamatuji z dětství na pohodový film, v němž se děti staraly o vyřazenou tramvaj, nazvaly ji Terezka. Zpívala se tam písnička: "Jede tramvaj s kopečka, ...." Nějak se mi písnička plete s dětskou písničkou, tuším v podání Štěpánky Haničincové : "Jede tramvaj babička, pomalá a stařičká....", ta asi v tom filmu nebyla, nějak mi to splývá. Nervák ovšem byl na ministestvu tramvají, když byl vyhlášen poplach č. 3 a na tratě bylo vysláno 33 stíhacích tramvají. ()

noriaki 

všechny recenze uživatele

Rád bych napsal že Milan Vošmik natočil skvělý rodinný film. Ale stejně jako u Honzíkovy cesty jsem měl pocit, že je určený jen pro děti do deseti let věku. Starším divákům nenabídne o moc víc než krásné a vzácné záběry na historické tramvaje, pohled na Pražské ulice šedesátých let a skvělý nápad tramvajového soudu. Scénář je poplatný době a režisérova typická poetika je rozředěná budovatelským tématem a apelem na sběr starého železa. Nabourává to jak dojem pohádky, tak bezstarostnosti letních prázdnin. Tenhle snímek bohužel strašlivě zestárl. ()

Big Bear 

všechny recenze uživatele

Ano, nese si to v sobě otisk té doby... jsou tam pionýři atd... Na stranu druhou je to pohádka o dětech co chtějí zachránit stařičkou tramvaj Terezku před sešrotováním. Tramvaj je poslouchá, jezdí kam chtějí, je to plné písniček a navíc je pronásleduje ministr tramvají František Filipovský. Dětem zase pomáhá pan Kemr, je to plné písneček a hlavně záběrů na starou Prahu. A tak když už nic jiného se při té jízdě terezky dívejte kolem, protože jede městem, které dnes už vypadá zcela jinak a místy, kde už dnes tramvaje nejezdí, nebo se o tom zase začíná uvažovat (Václavák). Je to jízda Prahou s náplavkami, Prahou plných prkených ohrad a dřevěných skladů... Praha jakou pamatují naše rodiče z dětství. Už jen v tom má film jistou hodnotu, ovšem děti na to budou nahlížet podobně jako na Pohádky o mašinkách. A navíc, mně se ty prvorepublikové vozy elektrických drah líbí. Dávám tedy za 4 kila železa a jdu volat na linku 1 2 3 4 5 6. * * * * ()

Galerie (16)

Zajímavosti (6)

  • Stíhací tramvaje jsou typu T1, kterým se také říkalo žehlička a jenž byly vyráběny v letech 1952–1958. Poslední vozy dojezdily v Plzni 4. dubna 1987. (Stejšn)
  • Když na začátku vystupuje básník (Josef Kemr) ve Vršovicích, ve skutečnosti stojí na otočce tramvají v Braníku. Přímo za ním jsou tzv. stříšky, unikátní nástupiště, které bylo tenkrát zbrusu nové. (Stejšn)
  • Ve filmu je možné vidět některá pražská místa, která se od té doby změnila k nepoznání. Např. Václavské náměstí bez magistrály nebo Národní divadlo ještě bez obří budovy Nové scény. (Stejšn)

Reklama

Reklama