Coriolanus

„Já vyženu vás! Zkysněte si tu se svými obavami. Ať každá tichá šeptanda vás vyděsí. Ať nepřítel jen pohodí svou hlavou a vás ovane hrůza! Jen si tu dál vyhánějte své ochránce, až nakonec ta vaše tupost, kterou ani netušíte, a proto sami sobě zůstáváte stále ti největší nepřátelé, z vás udělá ty nejubožejší slouhy nějakých cizáků, kterým se vzdáte bez boje. S pohrdáním vůči vám i městu, všemu tady, teď odcházím pryč. Na světě jsou i jiná místa.“ Coriolanus je přepisem antické tragédie do současnosti. Kde namísto řinčení válečných bubnů a třískot mečů, jde slyšet drolící se zdi a střelbu z kulometů. Kde namísto současné mluvy nastupuje shakespearovské vyjadřování. Kde se odehrává antický příběh o zradě, který je nadčasový a může stát prakticky v jakémkoliv období lidstva. Vítejte na hereckém koncertu Josepha Fiennese, který si na paškál vzal nelehkou látku svého britského krajana Williama Shakespeara. Coriolanus je příběh o zradě. O muži, který svůj život dával všanc, za svou vlast. Muži, který k lidem přistupoval s bezprostřední upřímností, která mnohdy působila spíše povýšeně, sobecky a pohrdavě. O muži, který věnoval svou bezmeznou lásku vlasti a přímému jednání. Těžko popsat charakter Gaia Marcia “Coriolana“. Těžko ho pochopit. Coriolanus je rozhodně těžce stravitelným snímkem, ale dle mě je to jen o typu diváka. Jestli se podvolí shakespearovskému vyjadřování, lyrickému podtextu a renesančnímu nádechu celého filmu, který je značně netradiční v souladu se zasazením do moderního světa. Nejde o nefunkčnost děje, ztrátu logiky nebo nudu. Kámen úrazu celého filmu jsou právě dialogy, přenesené snad s naprostou přesností, ze Shakespearova díla, beze změny. Nízký rozpočet je pro film snad jen dobře. Pravda, armáda Volsků v čele s Coriolanem, táhnoucí se na Řím mohla být asi tou nejepičtější částí celého vyprávění. Ale právě díky nízkému rozpočtu divák ničivou sílu Volské armády sleduje prostřednictvím médií, a výrazů Římanů, kteří se děsí nad hrůzou, kterou na sebe seslali. Dlouhé monology, perfektní herecké výkony a odvaha za skloubení renesančního díla a moderní doby, dělají z Coriolana diváckou lahůdku, která se musí vychutnat a vstřebávat stejně jako kvalitní víno. Výborná práce. P.S. Děj je vesměs jednoduchý, a jak říkám, záleží jen na divákovi, jestli se rozhodne zkousnout netradičně seskládané a dlouhé dialogy. Pokud se pro to totiž divák rozhodne, a bude se plně soustředit, tak bude odměněn velice kvalitním a nevšedním zážitkem. Co je zas další věc je ta, že Coriolanus rozhodně není filmem, na který by se člověk díval každý týden nebo si ho pustil o nedělním odpoledni. Fiennes totiž antické tragédii dostál se vším všudy. P.P.S. Vzhledem k menšímu poklesu spádu v závěrečných 5-ti minutách by to celé bylo za plnohodnotné čtyři. Ale vzhledem k místnímu hodnocení se přikláním k plné palbě. P.P.P.S. Fiennes je možná malého vzrůstu a vedle (ostatně jako vždy) perfektního Butlera se jeho postava ztrácí. Ale tam, kde Fiennes ztratil na výšce má obrovskou sílu v mimice. Takové pohledy, které Fiennes nahazoval během filmu, neumí žádný jiný herec. Co pohled to tisíc shakespearových slov. A mě ty slova právě došla. Bravo. (30.01.2016) (méně) (více)