Jana Eyrová

Tohle je snad nejadaptovanější kniha pro film, kam mi jenom paměť sahá...a beztak je to vůbec první adaptace, ke které jsem se odhodlal. A taktéž poslední. Fukunaga je můj oblíbený režisér a myslel jsem si, že jeho režijní schopnosti u mě dokáží vyvolat zaujetí v přežití a silně neaktuální historický příběh. Nestalo se a mrzutého Fassbendera už nechci vidět...6/10 (22.08.2020)

,,JSEM SNAD NĚJAKÝ STROJ BEZ CITŮ? MYSLÍTE, ŽE JEN PROTO, ŽE JSEM CHUDÁ A OBYČEJNÁ, TAK NEMÁM SRDCE A DUŠI? MÁM DUŠI, TAK JAKO VY, A STEJNĚ TAK I SRDCE! A KDYBY MĚ BŮH OBDAŘIL KRÁSOU A MAJETKEM, TAK BY PRO VÁS BYLO TAK TĚŽKÉ MĚ OPUSTIT, JAKO JE PRO MĚ TĚŽKÉ OPUSTIT VÁS!“..... /// Dobové drama plné Alenky (při kterém si jako v říši divů připadám spíš já) není kostýmní historickou podívanou, ani žádnou bod ,,G“ hledající romantikou současnosti. Je to JEN malý příběh o dívce, čisté duši hrdě nesoucí svůj osud, plný fungujících dialogů, ze kterých vyzařuje napětí a cit. ,,MUSÍM SE VÁS DOTKNOUT, ABYCH VĚDĚL, ŽE JSTE SKUTEČNÁ.“ Atmosféra plná staré Anglie, slova jako romantická básnička – jak poetické. A tajemný pan Rochester se svým démonem. Příběh čisté lásky, komorní romantika natočená velkým stylem, která jen jednu chybu má: nevešli se do ní emoce! JSI SKUTEČNÝ ČLOVĚK JANO? (Hmm, spíš UFO, o kterým si každá romantická duše může nechat zdát.) Tak hezký sny! /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Každý měsíc trávím několik dní na podstavci hanby. 2.) Myslím si, že vzorem romantické ženy je Stiflerova máma. 3.) Knihu od Charlotte Brontëové Jana Eyrová číst nebudu. 4.) Thx za titule ,,maslanka“. /// PŘÍBĚH ***** HUMOR ne AKCE ne NAPĚTÍ * (30.07.2011)

Bravo! První Jane Eyre, kterou jsem viděla, a těžko jí už něco překoná. Mám vroucí přání, aby se Fukunaga s tímhle obsazením vrhl na Větrnou hůrku! Přesně ty pocity, co jsem měla při její četbě, tu atmosféru viktoriánskýho románu, se tady podařilo dokonale zachytit (tajemný pomalý záběry na tajemný chodby tajemnýho tmavýho domu, mlha v šerým lese a náhle se zjevující jezdec na koni, podivný zvuky za zdmi) a Dario Marianelli k tomu složil odpovídající hudbu. Nemluvě o parádních výkonech ústřední dvojice (vedle nich se mi líbil i Jamie Bell a Judi Dench). Výborně, Cary. A teď tu Hůrku, prosím. (15.11.2011)

Zatím nejlepší zpracování Jany Eyrové, které jsem měla možnost vidět. Nejblíže k němu má jen Osudová láska Jany Eyrové. Je to klasika, kterou jsem četla několikrát jako náctiletá, ale i později a stále má své místo nejen v mé knihovně, ale je založená i někde v koutku mého srdce. A asi byla založena trochu hlouběji, protože jsem teprve teď zjistila, že jsem ten film viděla už v loňském roce. Nechápu jak jsem mohla na Edwarda Rochestera zapomenout :-) Nechám se překvapit ještě jinými zpracováními a tak si tu jednu hvězdu schovám pro možná ještě lepší Janičku:-) (04.09.2014)

Skvostné zahájení 46. MFF KV a výjimečný zážitek z první projekce v opraveném letním kině v Karlových Varech. Literární předlohou i jinými filmovými adaptacemi jsem zcela nedotčen, hodnotím tedy výhradně kvality tohoto skvělého filmu. Velmi temná, ale perfektní kamera, krásná hudba, skvělí herci (Mia Wasikowska je naprosto famózní, což ostatně platí i o její roli v Burtonově Alence) a strhující emoce. Při sledování se mi vybavil tematicky podobný film Pýcha a předsudek z r. 2005, který ale ani zdaleka nedosahuje kvalit Jany Eyrové - Joe Wright u mě ve srovnání s Fukunagou prohrává na celé čáře. Sledováno za nezvykle chladného letního večera, s lahvinkou karlovarské becherovky na zahřátí v ruce, po boku milého doprovodu, a je to z toho zážitek, na který dlouho nezapomenu ;) Všem vřele doporučuju, je to krásný a srozumitelný film, který stojí za to vidět. UPDATE 14. 9. 2014 - Film jsem zhlédl po třech letech znovu, nyní bezprostředně po dočtení stejnojmenné románové předlohy a po dokoukání starší verze z r. 1943. A sám jsem překvapen, že se mi líbil skoro stejně jako poprvé - je to opravdu výborná adaptace. Srovnání se starší verzí se přímo nabízí, a pokud bych byl dotázán, která mi přijde lepší, nemohl bych se popravdě rozhodnout - každá z verzí má své klady, kvůli kterým stojí za vidění. Stará verze zasáhne syrovostí zjednodušeného příběhu a bezchybnými hereckými výkony, moderní verze pro změnu nadchne jedinečnou atmosférou, která vydatně těží z genia loci dokonale zvolených lokací, a krásné Marianelliho hudby. Při sledování jsem byl překvapený, jak je možné dvakrát zfilmovat stejnou látku, a pokaždé nesmírně kvalitně, a přitom zcela jinak. Ke sledování dalších verzí adaptace Jany Eyrové už chuť nemám, ale za sebe nemám problém napsat, že jak stará, tak tato moderní verze jsou filmové skvosty, jejichž zhlédnutí pro mě bylo výjimečným filmovým zážitkem. Na původním plném hodnocení není co měnit. (03.07.2011)