Zkrat

Steven Soderbergh neumí točit akci. Je mi líto, ale neumí. Tím teď nechci shazovat většinu scén, protože z hlediska choreografie a uvěřitelnosti jsem už hodně dlouho neviděl nic podařenějšího (bylo poznat, že Gina se toho nebojí a že má s bojem bohaté zkušenosti). Bohužel, ty skvělé scény jsou natočeny takovým stylem, že je vám fuk, kdo vyhraje a vy se i přesto, že obdivujete herce/kaskadéry za tu odvedenou práci, nudíte. A tohle je pro mě Haywire - film s parádními hereckými esy a skvělou Ginou Carano, který bohužel nefunguje tak, jak by si to autor přál. Nepůsobí cool, nepůsobí dynamicky, působí tak nějak rozpačitě. Což je škoda, při takovémhle castingu. 50 %. (06.03.2013)

Deadly Is the Female. Soderbergh pojal soužití muže a ženy naprosto logicky – jako akční thriller. Leitmotivem filmu je potřeba přenést se přes krach prvního vážnějšího vztahu. Mezitím si hrdinka vyzkouší manželství, vnímané oběma účastníky od začátku jako hra plná přetvářky a poměrně rázně ukončené po svatební noci o charakteru souboje na život a na smrt. Jediným spolehlivým mužem, který ji nechce vystřelit mozek z hlavy a před nímž Mallory sama nemá žádné tajnosti, je její otec. Jistotu tudíž nachází jedině v návratu domů, nikoli ve vylhaném vztahu s některým z „otestovaných“ partnerů, kterého ani pořádně nezná. ___ Oproti „patriarchálním“ špionážním thrillerům (bondovky) tady žena není zápornou, nýbrž jedinou kladnou postavou. Respekt mužů přitom nezískává svým půvabem a intelektem, nýbrž fyzickou převahou. Sice opět používá své tělo, jako by jej musela použít k erotickému okouzlení muže (dělat pouhou vějičku je pod její úroveň), ale poněkud razantnějším způsobem. Pocit tělesného kontaktu je díky syrovému obsahu elegantně nasnímaných (oproti bourneovské shaky-cam) bojových scén mnohem intenzivnější než v akčních filmech, spoléhajících výhradně na prudký střih. ___ Sledovat hrdinčino tělo v pohybu skýtá pro mužského diváka hned dvojí slast, neboť její zas a znovu obhajována kontrola situace (nikoli kontrola kamery nad jejím tělem) mírní pocit voyeurské provinilosti. Krásná žena zde nevystupuje jako objekt k očumování, ale jako cílevědomá, aktivně jednající bytost, iniciativnější dokonce i v otázce sexu. ___ Mallořina nadvláda nad obrazem je během prvních dvou třetin filmu navíc znásobená faktem, že jde o její flashbackové převyprávění dřívějších událostí. Provokativně jsme zas a znovu upozorňováni, že své vyprávění směřuje ke konkrétní, pro příběh vcelku nedůležité postavě. Naše „oko“, zastupované v diegezi kamerou, není ani vpuštěno do auta, v němž protagonistka svou historii shrnuje. (Nabízí se také interpretace, že vyjukaný mladík zastupuje typického diváka akčních filmů, z něhož si Soderbergh tak trochu utahuje – proto například Mallory neustále opakuje důležitá jména, podobně jako jsou v hollywoodských akcích opakovány stěžejní informace.) ___ Rozkrývání momentů, kdy Zkrat využívá na kost obnažené akční zápletky k nadžánrovým komentářům, netvoří podstatu filmu, ale jeho přidanou hodnotu. V jádru jde o svižnou, třebaže dramaturgicky trochu rozvolněnou ženskou variaci bourneovek, resp. (a to vzhledem k béčkovosti námětu spíš) Komanda, v níž vycházející akční hvězda na různých světových kontinentech drtí mezi stehny své (zatím) slavnější herecké kolegy a nic nám nebrání vychutnávat si akci pro akci samou. Chuck Norris možná umí dělit nulou a Bonda jeho dvě nuly opravňují zabíjet, Gina Carano by ale oba vynulovala dříve, než by stačili doříct „shit“. 80% (02.03.2012)

Tento film stojí na Gine Carano. Nie je to herečka, ale bývalá profesionálna bojovníčka na full-contact. Bojové scény nie sú nijako moc strihané a na choreografiách bojov je vidieť, že Gina chlápkom naozaj nakladá. Depresia vo filme sem tam vôbec nevadí. Už som film videl druhýkrát a stále sa mi páči. Konečne ženská, ktorá nie je cukrová bábika. Navyše pekná. Ženská agentka v živelnom podaní Giny Carano je jednoznačne hlavnou devízou celého Haywire a režisér Steven Soderbergh zaistil opäť až po strechu nadupaný casting a všetci chlapi zanechávajú na plátne vysokú kvalitu. A Douglas aj Banderas boli čerešničkou na dosť dobrej torte. (28.10.2019)

40% - Narativní selhání kolosálních rozměrů. Jestli za tím někdo vidí nějakou sofistikovanou legraci, dobře mu tak. Já takové štěstí neměl a už po prvních dvaceti minutách filmu jsem se nemohl zbavit dojmu, že se vše zajímavé vešlo již do traileru, a co v traileru nebylo, to bych s klidem oželel. To je sice dost nelichotivý dojem, ale vážně... Když si každých deset minut říkám, že postavy se v jediné scéně pronásledují, kráčí, nebo na sebe koukají o deset až dvacet sekund déle než by bylo přesvědčivé, a že díky tomu je najednou vidět ruka nešikovného filmaře, kterému nevychází jakýsi experiment, je to NUDA k zbláznění. Tenhle film má problém s originalitou, s formou, ale nejvíc ze všeho sám se sebou, což dokázal na zpackaných závěrečných dvaceti minutách, během kterých někteří návštěvníci kinosálu hlasitě chrápali...a já mohl jenom souhlasit. (29.03.2012)

Ty děti rostou jako z vody, co? Sotva se to přestane pokakávat a už láme vazy cizích frajírků ve vašem obýváku. Ach ty dcery.. ___ Tak trochu feministické, tak trochu sterilní a tak trochu těžce uvěřitelně hustěkruté. S klukama jsme v lese při hře na střílečky taky nasazovali tak tvrdý pohledy a chvaty. (13.03.2012)