Hanna

Audiovizuální puntičkář Joe „nahoru dolů“ Wright přihodil přírůstek do rodiny hrdinek-zabijáků a pořádně pod ním zatopil. I když je zápletka poměrně chatrná, Wright na plátno dostal takové zvláštní kouzlo. Hannu totiž nejprve sledujeme během jejího nelehkého dospívání, kdy na ní otec několikrát nečekaně vyskočí s bouchačkou v ruce, nikoliv proto, aby jí ustřelil hlavu, ale aby ji zocelil k tomu, co ji čeká. To už je ale nevinná dívka rázem v divoké civilizaci, kterou předtím nepoznala, kope dotěrné zabijáky, poznává úskalí dospívání a u toho všeho proudí elektronická hudba. Wright prostě exhibuje, ne každému to sedne, zvlášť, když střídá situace s obrovskou rychlostí. Technicky je opět výtečný, režijně taky. Herecky pak vyčnívá zejména čím dál tím víc zajímavější Saoirse Ronan, Cate naopak role agentek moc nejdou. Mainstreamová tajenka bez většího překvapení... ale luštění jsem si i tak na slabší čtyři hvězdy užil!! (08.09.2011)

[IFF 2011, Bratislava] Substrát Grimmovcov rajcovne rozvedený skrz kinetické hrátky chlapáckych šarvátok do priamočiareho, ale aj fiškálsky koordinovaného dievčenského šprintu za vlastním vykúpením. Na správnom mieste a so "zakázanými" ingredienciami počatý experiment ktorý cez pubertálneho anjela lietajúceho mimo zákony univerza približuje bežnú žánrovú sekačku k nepredstieranému umeniu a nebrzdí ho ani ono opomínané elementárne jadro, pretože vedúci projektu dobre vie ako s ním nakladať. O koho ide? O Prometea Wrighta, ktorý "Hannu" okrídľuje tým, že jej neurčuje takmer žiadne hranice a svätí ju limitne vymakanými vlohami. Racionalita je pre teraz hluchá/slepá, počujem/vidím len kreativitu a tá mi konkrétne tu úplne postačuje-je nepoškvrnená. Edgard má u mňa velikánske plus lebo ľúbí presne to, čo ja-brak, art a chemické reakcie... "So, here we go." (14.11.2011)

Zajímavým způsobem zpotvořený film. Měl jsem z Hanny pocit, jako kdyby někdo vymyslel velmi chytrý příběh, pak ho poslal "tichou poštou" přes několik blbců a výsledek se zfilmoval. Hranice mezi genialitou a naprostou pitomostí je někdy tenká, zde se vytrvale přešlapuje tu na jednu, tu na druhou stranu. Natočené je to sice výtečně, ovšem až moc často jsem kroutil hlavou, jak debilní věci se zde dějí (a přitom by kolikrát stačilo jen trošku upravit scénář). Ke konci už jsem se na několika místech opravdu nahlas zasmál. Jo a závěrečná honička dvou hlavních ženských postav je prostorově řešená úplně nesmyslně, nepřehledně. PS: Mírný palec nahoru jen za postavu Blanchettové - takhle má vypadat charismatický záporák. 5/10 (07.06.2011)

Sometimes Children Are Bad People Too! Wright se nečekaně vytasil s (filmovou) definicí kruhem. I přes to je ale Hanna podívanou ďábelsky dokonalou v detailech a tam, kde už obraz nestačí přichází ke slovu kombinace zvuků s dechberoucími tóny vyjadřující pocity Chemických brášků. Pudové, chladnokrevné, dravé a syrové do morku kostí, ale jelikož Hanna pokaždé mine srdeční sval, těžko jí lze milovat, byť si nějaký ten obdiv s odstupem času zaslouží. Započaté a ukončené v dokonalém kruhu, který však nenabízí žádný smířlivý konec s neskutečně zajímavou hrdinkou, jejíž loutkovodič selhává při dokreslování jejího nitra. Hanna! (05.06.2011)

Úvodní ukázka lovu vysoké po vzoru domorodých lovců nabudila má očekávání, ale už následující scény, kde Hanička poprvé předvádí své vražedné schopnosti, na mě zapůsobily jako studená sprcha a poté, co Hanka zmasakrovala početné osazenstvo supertajné vojenské základny plné elitních agentů, můj zájem klesl podobně jako rtuť teploměru vloženého do mrazáku. Artový nebo aspoň alternativně se tvářící film nedělá záměr ani obsazení. Ano, Saoirse Ronan a Cate Blanchett patří v rámci své herecké generace do první ligy. Jenže co dál? Obsah je stejně pitomý jako nespočet jiných akčních kousků vyráběných ryze z komerčních důvodů. Nenacházím tam nic neotřelého, inteligentního, pointa je jak z céčkového sci-fi a některé postavy, jako je albínský zabiják, odsouvají Haničku do oblasti suterénu ryzího braku. Na parodii se to zjevně bere příliš vážně a jestli se Wright pokusil vybočit ze zajetých žánrových kolejí, zoufale se mu to nepovedlo. Soderbergh se ve Zkratu dostal mnohem dál, a přitom i on zůstal jen na půli cesty. Abych bral film vážně, musí mít hlavu a patu jak námět, tak i děj - a v tom Hanna prohrává na celé čáře a jen mi potvrdila mé předsudky, které k akčnímu žánru chovám. Takže jí posílám kategorický odpad. Lituju, Ronan, někdy příště. Celkový dojem: 10 % za obě herečky. (04.10.2015)