Režie:
Petr JančárekScénář:
Petr JančárekKamera:
Petr JančárekHrají:
Václav Havel, Karel Schwarzenberg, Michael Žantovský, George Bush, Bára Štěpánová, Madeleine Albright, Alexander Dubček (a.z.), Paul Newman (a.z.), Miloš Forman (a.z.) (více)Epizody(3)
Obsahy(1)
Dokumenty "Václav Havel, Praha - Hrad" s podtitulem "Slibuji na svou čest a svědomí", "Václav Havel, Praha - Hrad II" a "Václav Havel, Praha - Hrad III" mapují příchod Václava Havla a jeho přátel na Pražský hrad a jejich působení v Kanceláři prezidenta republiky od 29. prosince 1989 do prvních svobodných voleb v červnu 1990. Snímky připomínají některé důležité politické události spojené s obnovováním a upevňováním demokracie v Československu a jeho prestiže ve světě.
Probírá se tu i téma vyrovnávání se z minulostí a otázka zákazu KSČ, která se tehdy znovu a znovu vracela. Připomínají se zahraniční návštěvy prezidenta Václava Havla, do východního a západního Německa, USA i Sovětského svazu a od pamětníků se dozvíte i neoficiální historky z těchto cest.
V dokumentech mimo jiné zazní vzpomínky Václava Havla, Karla Schwarzenberga, Michaela Žantovského, Alexandra Vondry, Jiřího Křižana, Edy Kriseové, Ladislava Kantora, Petra Oslzlého, Vladimíra Hanzela, Miroslava Kusého. Po dlouhé době vystoupila z ústraní i Věra Čáslavská, která bude vzpomínat na dobu svého působení v blízkosti Václava Havla.
Jaká byla úloha prezidentových poradců? Jak se sestavoval prezidentův pracovní program? Jak se Olga Havlová, i když se jí nechtěla stát, první dámou pro veřejnost opravdu stala a dala postavení manželky prezidenta nový rozměr?
Nahlédneme do zákulisí prezidentské kanceláře i prezidentské ochranky. Titul pořadu vychází z adresy, na kterou chodila spousta dopisů od občanů. Jak se na dopisy odpovídalo? Uslyšíte i vyprávění prezidentových sekretářek.
Kromě politických událostí se dokumenty věnují i osobním příběhům prezidenta a lidí v jeho okolí, kteří přinesli do uzavřeného prostředí Pražského hradu noblesu, jistou neformálnost a otevřenost. Nebude chybět ani svědectví některých zahraničních osobností, Madeleine Albrightové, Richarda von Weizsäckera, Šimona Perese či Jeho Svatosti dalajlámy.
Pohled na někdejší převratné společenské změny skrze proměny Kanceláře prezidenta republiky doplňují dobové archiválie a dokumenty.
(oficiální text distributora)
Recenze uživatele Stegman k tomuto seriálu (3)
Epizoda 1 (2009) (E01)
Věrně zachycená euforie prvních polistopadových měsíců: Československo se otevřelo světu, nové (svobodné) poměry byly všudypřítomné...✌ Bohužel to ale taky vyvolalo u některých lidí dojem, že V. Havel je nový mesiáš (viz scéna se stovkami dopisů denně). No a když pochopili, že prezident není všemocný a všechno se nezlepší ze dne na den, tak si z Havla pro změnu udělali svého úhlavního nepřítele (a někomu to vydrželo dodnes). - Vlastně mi to celé trochu připomíná situaci s K. Kramářem a jeho brzké "zklamání" z TGM a poměrů po převratu 1918, když se všechno v novém státě nedělo tak, jak si to Kramář vysnil. ()
Epizoda 2 (2012) (E02)
S vtipem a nadhledem zaznamenané úsilí přinést kulturu a umění do prostor Pražského hradu, které byly do roku 1989 nevlídné, co do kulturního dění vlastně mrtvé a v mnoha případech i nepřístupné. Prakticky hned po příchodu V. Havla se uspořádalo několik koncertů, výstav, začalo se s rekonstrukcemi, Pištěk vymyslel nové uniformy Hradní stráže... Havlova odpověď na režisérovu závěrečnou otázku mluví za vše: "Na vizuálu záleží! Lidi na tom vidí, jak se i stát dá vést." - Když se ten přístup srovná s M. Zemanem, který se zapsal leda zbytečnými bezpečnostními kontrolami na nádvořích... ()
Epizoda 3 (2013) (E03)
3. díl se věnuje vážnějším tématům, především vyjednávání se Slováky o nové podobě federace, resp. ústavy. Přes relativní neúspěchy tohoto vyjednávání tu nezazní na Havlovu adresu téměř žádná kritika, což někdo může brát jako důkaz tendenčnosti dokumentu. To by ale byl chybný závěr: ČSFR byla parlamentní republika, nikoli prezidentská. Za (ne)úspěchy tohoto druhu tedy mohla především vláda. To, že se V. Havel ve věci federalizace angažoval, např. přinášel do parlamentu různé návrhy, apod., to všechno dělal jen na základě svého smyslu pro odpovědnost. Umím si představit, že dnes zní taková motivace spoustě lidem cize (až podezřele), ale právě proto jsem rád, že se dokumentaristi rozhodli na to zaměřit: na princip, který nepřináší automaticky slávu, ale pro politickou kulturu má nepopiratelný význam. ()