Ajami

Muslimští Arabové, křesťanští Arabové, Izraelští Arabové, Palestinští Arabové, Židé a sem tam i Beduíni.... Vše zamícháno na předměstí Ajami, které dělá předměstí Jaffy, které dělá předměstí Tel Avivu... uff. Pro semitsky nerozumějícího pozorovatele je snímek poněkud chaotičtější, pro semitsky nemyslícího diváka je charakteristika postav velmi vyhrocená a postavy reagují přehnaně, ale tak to tam prostě je. Buď žiješ a pereš se o to abys žil dál, nebo prostě nežiješ. Tečka. Někdy však ani nežiješ, i když se o to sebevíce pereš. Ale abych jen nevytahoval reálie Izraele tak, kamera fantastická, střih i koncept bravurní! (Je pravda že na film se sám znovu dívat nebudu, ale nikdy neříkej nikdy) (20.05.2015)

Pokud jste někdo navštívil arabský svět a připadal vám hnusný, stejně jako mě, po tomto filmu vám bude připadat ještě hnusnější. Je to na něco dobré, člověk si potom více váží svého bydla. Toto je vlastně standardní propojený povídkový film ze světa arabského a světa židovského. Vytýkám mu to, že v těch černejch obtloustlejch držkách jsem se vůbec neorientoval. Teprve velmi pozdě jsem pochopil, že policista Dandu je vlastně žid-přitom má kůži jak ostravské uhlí. Taky se pan režisér nenamáhal dovysvětlit zákaz vztahu muslima Omara a křesťanky Hadir, taky ve filmu vůbec není začátek jejich vztahu a není dáno najevo zda rodina Hadir jsou židé či arabáči. Závěrem: dívat se na to dá, je to poměrně zajímavé (mafiánský soud s přítomností mercedesů, kde se jedná jen o to , zda bude jedna rodina naživu a za kolik), že by to ale bylo na festivalové ceny, je přehnané (14.08.2011)

Skládání mozaiky několika příběhů se zařadilo k divácky oblíbeným jak již dokázal například Oskarem ověnčený Crash. Ajami bazíruje na stejném pojetí. Je to obdivuhodný debut dvou mladých režisérů, i když ne přímo typický zástupce izraelské kinematografie. Představuje nám arabské muslimy a křesťany, žijící v jedné čtvrti Jaffy. Jejich tragické osudy mohou být považovány zobrazením dnešního nemilosrdného světa, plného rasové nenávisti, kdy už dobro nemá šanci zvítězit nad zlem, protože už se nikdo neptá kdo je zlý a kdo dobrý. Zůstává jen odpověď, že doplácí hlavně ti nevinní. (07.03.2010)

Přemýšleli jste někdy nad tím, proč mají izraelské filmy takový úspěch na Oscarech? Někdo by řekl, že nad Izrael prostě není i pokud jde o filmy, jiný by mohl podezřívat z nadržování židovskou kliku v Hollywoodu, ale osobně si myslím, že tento blízkovýchodní stát prostě produkuje snímky západnímu divákovi blízké (což už se o mnoha východních kinematografiích říct nedá) a zároveň často obsahující oblíbená "festivalová" témata - tu válka, tu etnické spory, tu konflikt sekularismu a nábožentví... Ajami jako by byl pro festivaly na zakázku vyrobený. Scénáristicko-režisérské duo je složeno z Žida a izraelského Araba, vypráví se o životě arabské menšiny na předměstí Jaffy (de facto Tel Avivu, jímž byla Jaffa anexována), je v tom spousta náboženské, rasové i jiné nesnášenlivosti, je to točené polo-dokumentárním stylem, je to rozsekané do kapitol a vyprávěné nechronologicky - to by v tom byl čert, aby domu nepřistály do klína nějaké ceny! Ajami má ale kliku, že proházené vyprávění nepoužívá jen tak na efekt, ale s jistým účelem - demostruje takto provázanost omylů, předsudků a bezdůvodné nenávisti, jimiž si obyvatelé Ajami ztěžují (a ničí) životy. Však celé to klubko příběhů ani nemá jasně ohraničený začátek a konec. Ajami tedy není úplný prefabrikát, ale jiné izraelské želízko v ohni, Lebanon, pro mě představuje zajímavější a poutavější film, proto se přikláním spíše k těm třem hvězdičkám. 70% (15.06.2010)

Velmi zmatené po celou dobu prakticky nesrozumitelné klubko násilí, které v až v samotném závěru nabídne možnost pochopit. Dvě hodiny však vás nechá tápat kdo z těch všech tmavovlasých, nabušených, nakrátko střižených nepříliš dobrých herců hraje Araba a kdo Žida, kdo je čí bratr, a proč tam vlastně je. Příjemný zážitek to rozhodně nebyl. (14.07.2011)