Obsahy(1)
Hudebně zábavný studiový pořad sestavený z filmových písniček uvádí a komentuje Jiří Sovák. Z těch nejznámějších melodií, mj. uslyšíte Ty lesovské stráně, Vrať se mi zpátky, Směj se, směj, Šoférská, Prstýnek, Lásko má, já stůňu, Rozvíjej se, poupátko a Modravé dálky. Výkony zpěváků a známých herců doprovází Orchestr Karla Vlacha. (Česká televize)
(více)Recenze (2)
Protože jak víme, film je látka hořlavá, proto v počátcích tolik milostného vzplanutí... Na svou dobu velmi neformální a originální pan Sovák... ()
Ráno herci nafasovali ve fundusu nějaké ty hisotircké oblečky, mezitím uklízečka zametla jedno volné studio, dopoledne přijel orchestr ČsT, pak se všichni naobědvali, a odpoledne sfoukli pár písniček, které se k těm náhodně rozdaným kostýmům z fundusu hodily a zazněly někdy v nějakém filmu. Dramaturgii pořadu jsem moc nepochopil - jednou se objeví přímo scéna z filmu, kde Vlasta Burian zpívá Přednostu stanice a jen na závěr tam najednou nastoupí tři chlapi a tři baby, aby odzpívali poslední ani ne sloku, spíš větu, pak někteří zpěváci a zpěvačky zpívají písně někoho jiného (a třeba Lenka Filipová fakt nemá hlasový rozsah jako Vondráčková a její Lásko má, já stůňu spíš rvalo uši; nejunaveněji působili všichni, kdo zpívali písně z Kdyby tisíc klarinetů), nu a jindy si zpěváci přišli zazpívat své písničky sami - Petra Černocká Saxanu a Pepíček Bek po letech svou Škodověnku. Vlastně nejvíc mě potěšil Viktor Preiss, protože jsem konečně slyšel celou tu písničku z Pyšné princezny. No a mezi tím chodí pan Sovák a snaží se být třeskutě vtipný, ale při vaření z vody toho moc neuplácáte. ()