Kruh Osmi

Snímek trochu čerpá z japonských hororových počinů, ale jinak se snaží jít svou cestou. Tu cestu si ale vybral poněkud kostrbatou. Atmosféru a tempo si poctivě drží. V ději se však dá občas ztratit. Originalita žádná a tak když se zase zorientujeme, jsou si určité věci předvídatelné. Kdyby se tvůrci vyhnuli té ponuré zmatečnosti, možná by to dopadlo daleko lépe. (22.05.2014)

Připadá mi jako by tvůrce začal vymýšlet zajímavý příběh, ale čím víc toho bylo, tím víc se to vzdalovalo od alespoň lehce logického vysvětlení. Nakonec to dopadlo tak že se děj dal těžko zakončit nějakým aspoň trochu logickým vysvětlením takže radši zakončen nebyl vůbec. Vše předvídatelné až na naprosto nelogický "nezávěr". (02.05.2012)

Nepočítaje reklam přemýšlím, že jsem zratil asi osmdesát minut svého života. Kruh osmi se brát jako horor rozhodně ani nedá. O obsazení a scénáři ve filmu není třeba raději mluvit. Film byl naprostým zklamáním a důsledkem úbytku času. Hvězdičku si zaslouží jen z lítosti a z celku zajímavě zdesignovaných scén se smrtí. (29.11.2013)

Lokalita výborná, tajemno a napětí už slabší, děj k ničemu. Autoři se asi nějak smluvili, aby mi ten film zhnusili. A to zbytečně zdlouhavými scénami, za to mínus, nejasným snad trojnásobným koncem, další mínus a to poslední je za kecy v závěrečných titulcích. Dost mne to zbytečně zdrželo, protože jsem myslel, že se něco dovím. Kdyby nechali původní závěry, bylo by mé hodnocení lepší. 201308297529/8015 (29.08.2013)

Krátký obsah prozrazující hrubou kostru příběhu vypadal docela zajímavě. Nečekal jsem sice žádné zázraky, ale někde ve skrytu duše jsem doufal, že by tento film nemusel být zas až tak špatný. O jeho nepříliš lichotivém hodnocení jsem při spuštění tohoto kousku, neměl ani potuchy. Začátek se nesl v duchu písně Flames Go Higher od skupiny Eagles of Death Metal a já si pobrukoval společně s hlavní hrdinkou. Dokonce jsem společně s ní pociťoval i jistý prvotní odpor k domu s výstižným jménem Dante. Vlastně to samé můžu říci i o samotném pokoji, který ve mně vyvolal nedobré vzpomínky na jedno nejmenované ubytovaní, které jsem v minulosti musel absolvovat. Ale konec nostalgických žvástů. Pochmurný interiér a především vlezlí až úlisní obyvatelé domu, byli příslibem k zajímavé podívané, ale to jsem ještě neměl tušení o všech těch slabinách samotného scénáře. A že jich tu bylo. Nevím, jestli to bylo slabou chvilkou jinak docela úspěšného režiséra Cragga, ale je pravda, že on se ve své kariéře věnuje spíše natáčení seriálů, nebo jeho neschopností pracovat s hororovou atmosférou. Ovšem i scénárista by si za odvedenou práci, zasloužil pořádně nafackovat. Kvalita nepříliš duchaplných dialogů byla na úrovni zvláštní školy. Když k tomu připočítáme i přemíru žánrového klišé a opravdovou nemohoucnost tvůrců, byla katastrofa na světě. Objevila se tu celá řada scén (nebo konverzací), u kterých jsem si prostě musel zaťukat na čelo, jak je možné, něco takového vůbec vypustit do světa. No ono jestli to nebude tím, že celý film byl pod hlavičkou Mountain Dew Green Label Studios, které se mimo jiné podařilo procpat svůj produkt (nápoj) i do samotného filmu (Coca Cola to dělá pořád, tak proč se tomu vlastně divím). Čímž tedy hodně zamrzí, že když už se tu něco hororového skutečně objevilo, tak to pohřbila právě již zmíněná nemohoucnost režiséra. Několik slušně naaranžovaných mrtvol – to je dost chabý výsledek, pro uspokojení hororových fanoušků. 30% (19.12.2016)