Boy

Tenhle film má nepochybně svoje kouzlo a pokud bych to bral jen podle dětských představitelů, neměl bych vůbec žádných námitek. Je to správně dětsky naivní, nedopělé, prostě přesně na pomezí toho nejhezčího věku, kdy člověk chvála bohu nechápe v životě zdaleka všechno. Jakmile se ale objeví dospěláci, tak mi tenhle komediální žánr nějak začíná dost vadit a nakonec je z toho čtyřka opravdu jen silou vůle. Trošku zdramatizovat tu druhou půlku a byla by to senzace. Asi se bude muset chudák Dwejn dát i na scénářinu a ukázat těm Samojcům, jak u nás v Miami natočit úplně cool film. Hned zítra jdu na to! (21.04.2015)

"Ok, you can see my dick, but I won't make you a baby." ____ Již retrospektivně paralelní prolog předznamenává, že tenhle snímek bude neskutečná komediální prča z pera novozélandského Wese Andersona se vším všudy. A kdo je signifikantním rukopisem a intonační scenáristickou rešerší majstra Taiky již políben, evidentně ví, že jeho snímky mají vždy jedno zásadní pojítko - a to dětského protagonistu, z jehož perspektivy celý snímek sledujeme - samozřejmě, 'Králíček Jojo' je takřka bezchybná protiválečná satira parodující nacistickou ideologii, ale právě zde Taika tento aspekt etabloval k nefalšovanýmu perfekcionismu.... Krom toho, že 'Boy' je jeho nejosobnější projekt, funguje jako zábavná sociologická sonda do maorské subkultury. Nejenže zde Taika nostalgicky vzpomíná na své rošťácké dětství, exaktně zde vykresluje dysfunkční peripetie vztahu mezi otcem a synem a jejich vzájemné interakce, perfektně kuchtí empatie s domorodými neherci, ale zároveň zde taktně implementuje přívětivý rustikální humor (slovní hříčky bizarního novozélandsky-britskýho dialektu nevyjímaje), který vás bezprecedentně zahřeje u srdíčka a náramně pošimrá na šulínku - ale v mnoha ohledech je zároveň dynamicky nekorektní, a nebere si jakýkoliv servítky - to vše pod ladným závojem malebné poetiky.... Ve výsledný rezoluci je 'Boy' naprosto boží žánrovkou, respektive nejzábavnějším autobiografickým celovečerákem co jsem doposud viděl, který diametrálně změní vaši perspektivu na Křováky ze země protinožců, a v neposlední řadě taky exemplární příklad nízkorozpočtového snímku, který lukrativně využívá své konceptuální nápaditost a scenáristické hravosti.... Snad Taika v budoucnu napíše a natočí něco tak autorsky originálního a intimně osobního a vykašle se na opulentní blockbustery, o který fakt nemám zájem, a radši bude preferovat další minimalistické projekty - tahle senzační oslava E.T.ho mimozemšťana a Michaela Jacksona mě prostě nadchla, a společně s Králíčkem Jojem pro mě 'Boy' symbolizuje jakýsi etalon Waititiho svérázný tvorby. Je navíc taky trošku ironický, že Taika si již zde sarkasticky utahoval z nacistů a kultovních marveláckých hrdinů (zejména pak z Hulka) - aneb Jolanda má prsty všude! .... Verdikt: 9,1 klacků baobabu z 10. Taika je bezkonkurenční kiwi král! ____ "People call me a dumb honky all the time. But I don't go round punching them." "Why not?" "Because they're usually children, or sheeps which have AIDS." (16.07.2020)

Novozélandský Wes Anderson Taika Waititi - a to je tvrzení možná jen s velmi mírnou nadsázkou - Waititi nemá takové finanční možnosti, ale hravost a imaginace mu nechybí, tím méně pak originální poetika a vynalézavost. Maorský režisér ve svém druhém celovečerním filmu nastiňuje poetiku ne nepodobnou americkému kultovnímu režisérovi, v malém hravém filmu rozvíjí svůj osobitý talent a vidění světa - pod mimikry zdánlivě dětského snímku uschoval závažnou výpověď o svém etniku, lidech z vyloučených lokalit, o 80. letech na konci světa, o alkoholismu, násilí, dysfunkční rodině. Tak mile o tak bezvýchodném dětství, o tak depresivních věcech. Na Novém Zélandu jsme kdysi byl a tak znám něco z jeho národních specifik - posedlost americkým životním stylem, kulturou a kinematografií a zároveň pocit provinčnosti, lokálnosti, odlehlosti - to všechno v Waititiho snímku rezonuje. Waititi má štěstí na herce a zjevně umí pracovat s těmi dětskými, maorský bratranec Pavla Lišky z Divokých včel je dokonalý, roztomilý, drze sebevědomý ve své dětské naivitě, milosrdně zaklet ve svém ztraceném dětství, které je i přesto hravé a veselé...jako celý tenhle film...oslava milosrdné dětské fantazie... PS: Jacksonovská haka na konci mě naprosto odbourala! :-) (05.11.2016)

Milý sympatický snímek o klukovi, který vyrůstá bez rodičů a jejich nepřítomnost a celkově nic moc vyhlídky si nahrazuje zbytnělou fantazií. Matka zemřela, otec kriminálník, o práci se v místní dědině prakticky nezavadí, takže dosahuje hodnot, které u nás známe jenom v podání romské menšiny, k tomu tradiční chlapecká rivalita, kdy ten bez rodinného zázemí má holt větší smůlu. Jednoho dne se ale objeví auto s několika suverénními pány, kteří evidentně nepřijeli poslouchat vážnou hudbu nebo kochat se krásami místní krajiny. Jedním z nich je i otec hlavního hrdiny. Jenom to, co následuje, tak dalece neodpovídá tomu, co si náš kluk vysnil. Smutná komedie nebo veselé drama, režisér se zkrátka dokáže na trápení svého malého hrdiny dívat s nadhledem. Příjemný kousek, který má jen tu vadu, že nemá takovou sílu, aby natrvalo utkvěl v paměti. Zkrátka jeden z těch filmů, na které si za rok či dva nejspíš nevzpomenete. Celkový dojem: 70 %. (17.08.2013)

Waititi má svérázný humor projevující se svéráznými postavami v roztodivných situacích a dialozích. Novozélandství z toho přímo čiší jejich domácí angličtinou a stylem života. Waititi si i skvěle zahrál přímo otce Kluka, snílka, celé je to o snech a konfrontaci s tvrdší realitou aneb nosím milý úsměv navzdory osudu. (24.01.2018)