Zátah na Jižní ulici

V neúprosném tempu zrežírovaný noir, který baví především tím, jak obratně využívá roli femme fatale k provázání tří stran chlapského konfliktu, a zároveň tím, jak se svou femme fatale násilně zametá a dělá z ní po většinu stopáže jen nástroj ostatních. Vůbec se mi nelíbila milostná linie, která vyznívala zcela nereálně, ale na druhou stranu se mi moc líbila tvářička Jean Peters a dramaticky stupňovaný rytmus vyprávění s nápaditě zakomponovaným a vypointovaným motivem kapsářství. Stará dobrá škola... (31.03.2018)

Vo svojej noirovej temnej dráme z roku 1953 Samuel Fuller nielenže veľmi zdarilo reflektuje dobovú a divácky atraktívnu tému nového celonárodného športu v podobe politického honu na komunistov - on zasadzuje svoj príbeh medzi postavy, ktoré sú v zásade predstavené divákovi v negatívnom svetle. Máme tu obratného, záludného vreckára, ženu, ktorá predáva informácie komunistom, komunistov samotných, miestnu postaršiu dámu, ktorá za pár dolárov udá kohokoľvek. Na druhej strane stojí pár policajtov, ktorí však tiež nemajú ďaleko k pochybnému konaniu pri nakladaní s podozrivými. Fuller však rozdeľuje aj týchto antagonistov do rozličných skupín a stanovuje hranicu - jedna vec je zločinec, druhá zradca vlasti. A netreba zabúdať na to, že aj zločinci majú svoju česť - ale nie všetci, a pre niektorých môže byť spomínaná hranica príliš tenká. Film tak brnká na strunu relativity a takmer nič, mimo samotných komunistov, nevykresľuje čiernobielo, čo zdôrazňuje nespoľahlivého rozprávača. Pri dobovej reflexii nezabúda ani na falošné podozrenia a ľahko ovplyvniteľnú mienku verejnosti a médií (prečo nešla Candy na políciu - pretože by bola tiež považovaná za komunistku). Hlavne však perfektne stavia a rozpracováva vynikajúcu kriminálku so zaujímavými postavami, ktorá stojí na ich vzájomných reláciách a premenlivej nedôvere, opäť odráža spoločenskú situáciu Ameriky 50. rokov. To však v ničom neuberá z ladnosti a grácie, s akou je inteligentný príbeh zkonštruovaný a bez jediného zakolísania rútiaci sa do jednoznačného záveru, ktorý poskytuje divácky uspokujujúcu katarziu. Fuller si do budúcna získal moju pozornosť. 80% (22.07.2014)

Zatímco u ostatních žánrově spřízněných filmů bývá častým problémem určitá statičnost a monotónnost vyprávění, Zátah na Jižní ulici překvapuje nezvykle dynamickým režijním přístupem, zálibou v detailních záběrech obličejů a pečlivým vedením herců, kteří bez výjimky předvádí uvěřitelné, civilní herecké výkony - skoro jako by za kamerou stál Elia Kazan. Stejně působivě vypadá i realistická a surová akce, takže když někdo dostane ránu do obličeje, svalí se na zem a už nevstane. Až se mi z toho nejspíš ani nehraného násilí chvílemi svíral žaludek. Pokud by zápletka nebyla tolik naivní a některé situace podivně useknuté, jednalo by se o žánrový klenot. (28.08.2011)

Skvěle zahraný i natočený noir překvapil době příliš poplatnou zápletkou (proti komunistům bojují všichni, i zloději a udavačky) a působivostí fyzický střetů (když je hlavní hrdinka mlácena a hlavou vletí do skříně, vypadá to opravdu realisticky). P.S. I podruhé mi ta angažovanost všech sociálních vrstev vadí. A ten happy end? (12.07.2011)

Příjemné retro osvěžení na 46. MFF KV. Možnost vidět tento černobílý skvělý biják na velkém plátně v Thermalu byla k nezaplacení. Film se na velkém plátně rozvine do svých kvalit a dá plně vyniknout skvělým hercům (Jean Peters je zde dokonalá) a perfektní noir atmosféře. Mimochodem díky projekci ve velkém sále v Thermalu jsem si uvědomil ještě jednu věc: diváci se u tohoto filmu často smáli na místech, kde mě to osobně překvapilo. Můj soukromý tip je, že festivalový zmlsaný divák se na takový film dívá úplně jinými očima, než vyžaduje žánr i původní záměr tvůrců, a řadu situací a replik hodnotí jako bezděčně komické. Což vlastně není na škodu a je to jen dokladem toho, že tento film, který je starý už téměř 60 let, pořád odkáže oslovit i moderního diváka. Uvážím-li, že tento film šel do kin pár měsíců po smrti Stalina (premiéra v Los Angeles 29. 5. 1953, Stalin umírá 5. 3. 1953), v době, kdy se český film stával úslužným kolaborantem komunistického totalitarismu, přidává mu to jen na zajímavosti. Nedovedu si představit, že tenhle film šel někdy v našich kinech. (03.07.2011)