Dvojitý čas

Pomalu vás to pohltí a nudit vás to nebude. Hra se žánry je vydařená a opravdu tam najdete všelicos. Ale pořád to na mě dělá dojem, že jsem sledoval jen nějaký TV film, na kterém se někdo chtěl naučit co nejvíce technik. Navíc nemůžete čekat žádný velkolepý závěr a tak se při závěrečných titulcích budete tvářit jako zádumčivý Chuck Norris. (02.01.2011)

Film není dlouhý, a přesto mi připadal nekonečný. Asi nejsem vhodný typ pro tento druh narace. --- Možná se pletu, rozhodně nejsem divák s autoritativním přehledem, ale zdá se mi, že se zde poslední dobou prosazuje určitá tendence. Film rezignuje na silný příběh a vyplňuje čas odváděním pozornosti k něčemu, co má k hlavní lince přinejlepším mlhavý vztah. Uvážíme-li, že v tomto případě hlavní hrdinka od počátku přesně věděla co dělá, její komatické vize nemají žádný jiný účel než mást diváka a oddalovat rozuzlení. Kdyby se jí v komatu zdálo o rozmazávání hoven, na příběh by to mělo úplně stejný, totiž nulový, vliv. --- Podobný dojem jsem měl před pár dny z filmu El secreto de sus ojos, a rovnou do odpadu jsem před časem hodil Eternal Sunshine of the Spotless Mind. Cítím se takovými filmy podvedený. (03.09.2015)

Úplně skvěle vystavěná zápletka. Divák tady tahá za výrazně kratší konec a zlom je tady opravdu veliký. Daleko větší než standardní "vysvětlovací-detektivky/trhillery", které tahají za nos tak, aby ke konci odhalily pravou podstatu. Tady k tomu dojde už docela brzo a pak ve své podstatě ještě jednou. Klobouk dolů, já se bavil. A abych nespoileroval jen dodám, že celá ta fikce je skvěle provedená a to co vypadá jako mysteriózní brainfuck pak do sebe krásně zapadne. Na to že jde o režisérskou prvotinu je navíc Dvojitá hodina hodně dospělá a to i technicky. Spokojenost, doporučení. (20.02.2012)

Guiseppe, myslím, že jsi to zvládnul na svůj debut celkem výborně. Alespoň co se týká atmosféry, tak to rozhodně. Napětí tam nechybělo ani trochu, což dokumentují i moje úleky ve stejných momentech kdy se vyděsila i Sonia a když se jednou bála vrátit do svého bytu, tak jsem měla strach s ní. A o tom to celé je, že mě dokázal Guiseppe vtáhnout okamžitě do děje a nepustit až do konce. Jedinou výtku bych měla k příliš mnoha překvapivým zvratům, kde bych to malinko proškrtala. Kdo na mě působil asi nejvíc, byla Ksenja Rapport v roli z prvu záhadné Sonii, která byla skvělá a celé to táhla hlavně ona. Je škoda, že se jí dostává tak málo prostoru, protože svůj herecký um už předvedla ve filmu Neznámá. Takže u mě velká spokojenost, jen je to jeden z mála filmů, kde bych si vyjimečně přála přece jen trochu jiný konec, ale jaký to vám nemůžu říct, to poznáte až to uvidíte...... (13.01.2015)

Počkal jsem si až do 22:30 na ČT2 a ta nezklamala (v dobrém slova smyslu) a uvedla snímek v původním znění. Giuseppe Capotondi vstoupil do režisérského světa s velkou parádou a debut se mu opravdu vyvedl. Snímek s dobře postavenou zápletkou, náznaky mysteriózna a s dobrou pointou na závěr, ukazuje, že italský film má světu stále co říct. Film byl oceněn v Benátkách a po zásluze si odnesla ocenění také Ruska Ksenija Rappaport a výkon Filippa Timiho je také za jedna. A v tomto snímku se i ta romantika chová vyloženě přirozeně a nenuceně. (01.02.2013)