Režie:
Pavel HášaKamera:
Eduard LandischHudba:
Štěpán KoníčekHrají:
Petr Kostka, Slávka Hozová, Daniela Kolářová, Václav Postránecký, Vladimír Dlouhý, Jiří Zahajský, Jaroslava Tvrzníková, Jarmila Krulišová, Libuše Švormová, Svatopluk Beneš, Jarmila Smejkalová (více)Obsahy(1)
Blíží se vánoční svátky a s nimi přichází i chvíle překvapivých příhod a nenadálých setkání. Třeba takových, jaké zažili dva nerozluční přátelé a staří mládenci v televizní komedii režiséra P. Háši. Karel (P. Kostka) a Saša (V. Postránecký) dostali nové byty na sídlišti. Saša se těší, že si konečně budou užívat život a také skutečně nutí Karla chodit do zábavních podniků. Jenže vše změní náhoda, protože při stěhování Karel zjistí, že o poschodí výš bydlí jeho první láska Eva (M. Špánková-Hozová), kterou kdysi ztratil vinou své nerozhodnosti. Setkání na Štědrý večer se ukáže být osudovým… (Česká televize)
(více)Recenze (37)
Z naprostého televizního dna povznáší tento výtvor jen odzbrojující bezbrannost Slávky Hozové. A to ovšem jen nezáměrně. Její postava je stejně tak nevěrohodná jako ta Kostkova, která provází diváka celým tím „děním“. Ta Kostkova – není to ani hrdina ani antihrdina, právě jen „postava“ – se vymyká vší normalitě i abnormalitě. Jedná zcela mimo život – téměř až mimozemsky. Gesta a slova volí zcela nahodile, právě jako náhodně jedná. Zato sociální prostředí jsou odpozorována neomylně a právě tak neodchylně i prezentována v normalizační interpretaci: velkoměstský lokál (cosi mezi barem a bordelem) je ještě stravitelný (jakkoliv se mi nechce věřit, že nějaký zdejší podnik byl zkraje osmdesátých let vybaven telefony u stolků), zato „maloburžoazní“ rodina kulturně žijících starých manželů se „starou pannou“, která zůstane v třídně rozdělené společnosti „na ocet“, je zkarikována opravdu ohavně. Vrcholem je ovšem socialistický panelák s odposlouchávacími odsavači par – myslím, že nejednomu divákovi na Jižním městě i jinde tehdy u večeře zaskočilo. ()
Nevadí mi komunistické televizní komedie z rozestavěných panelových sídlišť. Ale příběh neustále váhajících inteligentních lidí středního věku o svém vztahu či nevztahu je hrozně vleklý a bez špetky energie. Ani jindy výtečný Kostka tu není ničím jiným než tuctovým hercem. Ale jasně, v televizní inscenaci se nehraje na herectví, ale má se hrát na zábavu a ta se tady neodehrává skoro vůbec. Nebýt vskutku podařeného závěru, stálo by to za zlámanou grešli. ()
ne teda,slyšela jsem o podniku s telefónama na stolcích a přišlo mi to úděsné,ovšem že to bude až tak,to jsem nečekala..... film samotný mi vtipný nepřišel,přestože je prezentovaný jako komedie,ale nepřičítám to nijak době vzniku - v socialistickém ovzduší,vždyť i v té době vzniklo pár komedií,které se komediemi nazvat dají...prostě se to nějak nepovedlo ()
Mohla bys mi půjčit pánev?, zeptá se Petr Kostka své bývalé lásky (Slávka Hozová) krátce poté, co ji znovu objevil v jakémsi šedivém socialistickém paneláku, kam se právě nastěhoval. Typická dobová slátanina, jejíž umakartový lesk ovšem za těch bezmála čtyřicet dekád povážlivě pobledl. Scénář je nepoužitelný, herci otřesní a fakt, že prim tady hraje cosi jako digestoř je fakt neskutečnej bizár. ()
Příběh o jednom nerozhodném chlapíkovi, který neví, jakou frajerku si vybrat. Těžká volba, jedna je unylejší než druhá. Jinak retro jako prase. Papundeklový kulisy a la sídliště, bar s živou hudbou a předchůdkyněma call girls...Komedie to není, dialogy typu: Můžeš mi půjčit pánev? A talíř? A lžíci? Fakt vtipný nejsou. Ale jako úplný blábol to zase není. ()
Galerie (12)
Photo © Česká televize / Vlasta Gronská
Zajímavosti (3)
- Scény v bytech se natáčely ve studiu, v oknech jsou jasně vidět kulisy sídliště. (M.B)
- V televizi běží koncert francouzského šansoniéra Gilberta Bécauda. (Snorlax)
- Poslední film herečky Jaroslavy Tvrzníkové před emigrací. (M.B)
Reklama