Mumie

Adaptace z dílny legendárního britského filmového studia Hammer, a to by mělo napovědět vše. Hammerovské filmy byly zejména v 50. a 60. letech vyhlášeny nádhernými kulisami a svůdně hororovou atmosférou a tady to není jiné. Tady si v podstatě vystačili se třemi lokacemi – studiová oáza, rozsáhlý dům v Londýně a močál a do toho občas exteriéry někde z krajiny kolem studia. Zvláště oáza vypadá luxusně, nádherně přesvícená, křiklavě barevná. Nedělám si vůbec iluzi, že takhle nějak mohla vypadat egyptská krajina, to vůbec ne, ale oko diváka se pase, Hammer tyhle studiové krajinky uměl podat. Dalším triumfem je ústřední herecká dvojice – legendární „hammeráci“ Peter Cushing a Christopher Lee. Cushing má sice předepsanou roli, která by byla vhodnější u herce minimálně o generaci mladšího (vypadá to divně, když stejně starému hereckému kolegovi říká „tatínku“), ale jeho charisma se přes to přenese. Horší je to u Christophera Lee, ten tu má trestuhodně malý prostor – ve flashbacku ze starého Egypta se tu moc neprojevuje, ve viktoriánské Anglii je coby mumie celý zafačovaný, podivně kulhá (následek zranění, které utrpěl během natáčení) a v podstatě musí hrát jenom očima a jenom těma toho moc nezmůže. Zápletka je sice předvídatelná, budete jako divák asi dva, tři kroky před aktéry, ale to nevadí. Její sledování je jako pozorování složitého, ale elegantního stroje v práci. Už víte, jaký bude konečný výsledek, ale potěšením je vidět proces samotný. Tohle velmi zkušený Terence Fisher prostě uměl. (27.09.2021)

Hammer nezůstal za universalovskou Mumií příliš pozadu. Standardně výborný Cushing, Christopher Lee hraje jen pohyby těla a očima, ale k vystřihnutí nezapomenutelné postavy mu to zjevně stačí. Oproti původnímu filmu je zde preferována spíš hororová linie a není to na škodu. The Mummy má příjemně strašidelnou atmosféru, pěknou kameru a báječné herce. Co víc si přát? (04.08.2007)

Hammerovská verze filmu s Karloffem se mi líbila výrazně víc. Narozdíl od melodramatického originálu má jednotný styl (který je se svými červenými bažinami a smaragdově zelenými zákoutími hrobky sice nerealistický, ale opravdu krásný) a především výrazně lepší scénář. Karloffova postava byla u Hammerů moudře rozdělená na dvě a v obou případech lépe motivovaná. Původcem zla je člověk. Egypťan domestikovaný v Británii, který se chce pomstít za "rouhání" britských archeologů. Mumie je jeho nástrojem (podobně jako třeba Golem v Císařově pekaři). Je zvláštní, že i roli, která zdánlivě předepisuje jen neartikulované mručení a klátivou chůzi, naplnil Christopher Lee čitelnými emocemi a diferencovaným vývojem napříč dějem. Jeho mumie (i když nebyl mumifikován, tuto chybu originálu tvůrci převzali beze změn) se zpočátku chová jako dobře naprogramovaný stroj, který po rozehřátí na provozní teplotu slepě plní příkazy Egypťana, později se začíná rozpomínat na svou lidskou minulost a chce na ni navázat. Dobře motivovaná je i postava Petera Cushinga (který byl nicméně o generaci starší, než by se k jeho postavě hodilo). 70% (02.04.2012)

Kulhající Cushing fakt nemá chybu :-)) No jinak děj je standartní, ničím nepřekvapí, stopáž tak akorát. Atmosféra pěkná hlavně, hlavně když se mumie i s Cushingovou filmovou ženou brodí bažinama, ta mlha a celkově tajemná atmosféra bažin se fakt povedla. Oproti tomu se těžce nepovedl Egypt. Jungle, kde mají vědci rozestavěný tábor působí až přehnaně uměle a hrobka princezny Ananky je i po 4000 letech dokonale čistá a zachovalá. Ale většina děje se odehrává v Anglii, takže se to dá prominout. Mumie Kharis v podání Christophera Lee je narozdíl od Imhotepa (ať už v černobílém podání Borise Karloffa anebo v té nové verzi) nikoliv původcem veškerého zla, ale pouhým sluhou poslouchajícím příkazy zfanatizovanýho Egypťana. Tvář Christophera Lee coby velekněze uvidíme pouze krátce ve flashbackových scénách, jinak je od hlavy až k patě zafačován. (14.08.2008)

Tak i studio Hammer přiložilo ruku k dílu a dalo šanci vzniknout dalšímu nezapomenutelnému filmu o oživlé Mumii. Dá se zde sice narazit na několik podobností s The Mummy (1932) , ale jinak si jde tento kousek vlastní cestou. Sice dost podobnou, ale Jimmy Sangster zde zanechal vlastní rukopis. Duo Peter Cushing a Christopher Lee prostě zklamat nemohlo za žádných okolností a tak jsem se v jeden den vrhl již podruhé do podobného tématu. Opět jsem byl spokojený, ale Lee prostě není Karloff, takže v tomto boji tahal za kratší konec. Hlavním tahounem se v mých očích stal kulhající Cushing, který opět dokázal, že je (byl) pán herec. Fisher dokázal vytvořit celkem zajímavou atmosféru, kterou okořenil potřebnou dávkou napětí, pěknými kulisami a pohlednou Yvonne Furneaux. (02.02.2014)