Jedlová samota

Film se může spolehnout na dva zásadní aspekty. Tím prvním je atmosféra německé vesnice 50.let, která neměla chybu a místy nabírala až hororový nádech a tím druhým resp. Druhou je Julia Jentsch, jejíž výkon snese ta nejpřísnější měřítka. Samozřejmě něco do sebe měl i příběh sám už jen tím, že se inspiroval skutečnými událostmi, líbilo se i samotné vykreslení obyvatel vesnice plné špinavých tajemství, ale upřímně řečeno neudělalo to na mě takový dojem. To je sice trochu škoda, protože bych rád hodnotil i výše, ale i tak jsem hodně spokojen. 80% (06.11.2017)

Poměrně dosti hutné drama z nelítostného prostředí horského venkova. Bettina Oberli neudělá snad ani jeden krok vstříc divákovi, takže vypráví pomalu se spoustou odboček a dosti spoléhá na příběh samotný. Zvolila přísně civilní stylizaci, která se opírá o hezkou ruční kameru (žel když točíte na ručku, musíte dávat pozor, jestli nemá občas kameraman křeč), atmosférickou hudbu, drsné prostředí a komunitu, ve které snad není ani jeden sympatický charakter. Bohužel zhruba po 40 minutách, kdy skončí úvod do situace, se děj filmu zastaví tak, že si musíte dát zápalky do očí, aby jste se dočkali závěrečné dvacetiminutovky s nenápadnou pointou (mimochodem, i když byste prostředek prospali, nic-moc nepromeškáte a jen vám trochu uteče ten tísnivý pocit, jenž se celou dobu šíří z plátna). Každopádně jde o zajímavý příspěvek z žánru kriminálních dramat ve velmi "evropském" pojetí. Kathrin přijíždí na pohřeb své matky do vsi poznamenané brutálním vyvražděním jedné rodiny, pohřeb se jí trochu protáhne a příjemné to moc nebude... 70% (07.10.2010)

Švýcarská režisérka Bettina Oberli suverénně zvládla znázornění skličující, ponuré atmosféry v každičkém detailu. Jenže sama vynikající atmosféra ještě neudělá vynikající film. Na rozdíl od skutečného, dodnes nevyřešeného případu z roku 1922, kterým se kniha i film volně inspirovaly, se dočkáme odhalení vraha i jeho motivu, což přispívá alespoň k částečnému uspokojení diváka. Pátrání po vrahovi je však odstaveno až na druhou kolej. Prim hraje studie dvojí morálky vesničanů s jejich chlípností, zbabělostí, strachem a špatným svědomím, hledajícím úkryt v rouše fanatické zbožnosti. I přes tu hutnou, tíživou atmosféru a zájem o rozluštění zločinu nedokázal film se svými občas matoucími, opakovanými flashbacky naplno udržet mou pozornost. Přispěly k tomu i naprosto nevýrazné a antipatické charaktery. Jediné co zabránilo mému ponoření do spánku byl brutální bavorský dialekt, který vyžadoval mou zvýšenou koncentraci. Hanekeho „Das weisse Band" si dokázal s obdobným námětem poradit nepochybně výstižněji. (07.03.2011)

Klasická kriminálka z dedinského prostredia. Zavraždia bohatého statkára s celou jeho rodinou, pričom každý jeden v dedine ho neznášal: Niekto sa chcel pomstiť, iný chcel späť peniaze, ktoré statkár dlhoval, ďalší bol zaľúbený do jeho dcéry. Keď sa na dedinu po rokoch vráti ďalšia statkárova dcéra (o čom pochopiteľe ani ona sama nevie), opäť to všetko vypláva na povrch. Musím však podotknúť, že film sa miestami strašne ťahal, o napätí nemôže byť ani reči. Bolo to také nemastné-neslané a od polovice filmu som sa už tešil na koniec. Jediné, čo môžem pochváliť, je zručná kamera a pekné prostredie malebnej dedinky uprostred prírody, čo dokázalo navodiť aspoň nejakú atmosféru. Celkovo však slabší priemer. (06.07.2010)

Proč tak průměrné hodnocení? Jedlová samota je schopný atmosférický film, který staví na historických základech, tajuplných postavách a dobré hudbě, což je vlastně všechno, co dobrý film má mít. Já byl spokojený. Němci poslední dobou předvádí jeden zajímavý film za druhým a Julia Jentsch je tu opět maxi kouzelná. (13.02.2012)