Pes Baskervillský

Film, ktorý som videl ešte na televízore, ktorý trebalo zapnúť 5 minút vopred, aby sa nahriali elektrónky. Najmä PL500 a PCL85 ... K televízoru bol pripojemý ešte transformátor, lebo napätie v sieti kolísalo hore-dolu .... Keď sa televízor vypol, ešte 2 minúty sa dala sledovať biela, miznúca bodka v strede obrazovky ... takže ked som videl tento film, tak som "sral kexy" ... hlavne scény v močiaroch. Jednoducho klasika klasikovatá, ktorá zanechá super dojmy aj po 35 rokoch ... (21.05.2009)

Mám hodně rád podobné studiové kousky, ty studiové exteriéry mě vždy strašně berou a v tomhle uhledu jsem si film užil. Jinak mi však přišel docela nezajímavý a jaksi bezduchý, jako kdyby vám někdo vyprávl pohádku na dobrou noc, chtěl to mít rychle za sebou a tak to ze sebe vyhrkl skoro na jeden nádech bez jakékoliv atmosféry. Navíc, Cushingovi nějak pořád nemohu přijít na chuť, jeho Holmes mi přišel poměrně trapný a přehrávaný. Naopak, ta hlavní ženská role byla hodně fajn, po všech stránkách. Možná napodruhé..... (19.09.2012)

Studio Hammer využilo hororový potenciál Doylovy předlohy snad na sto deset procent, ale ani na detektivku naštěstí nezapomnělo a obojí namíchalo v tom správném poměru, aby se divák nenudil ani vteřinu. Navíc Peter Cushing je skvělý Holmes a André Morell skvělý Watson - psát něco podobného o Christopheru Lee by bylo nošení mlhy na blata. (17.09.2016)

Terence Fisher dokázal film skvěle ukočírovat s možnostmi, které měl, a hlavně s herci, jež studio platilo. Jsou to skvělé herecké výkony, které táhnou příběh dopředu a které vytvářejí potřebnou atmosféru paranoii a strachu, jež jsou pro příběh nezbytné. Navíc je zde onen paranormální prvek, který dělá příběh o to tajemnějším, a vy máte strach z toho, že se před vámi ten pes objeví a vy ho konečně uvidíte v jeho děsivé kráse. (24.04.2015)

PES BASKERVILLSKÝ (1959) Terence Fishera snad patří mezi klasické hammerovské horory, stejně jako Fisher patřil mezi nejlepší režiséry ve službách tohoto britského studia, jež se zejména ve druhé polovině 50. let a v následující dekádě proslavilo specifickým pojetím estetizované makabróznosti s lehkými doteky sadizmu a myzogynie – což ale nemění nic na tom, že mi spojení natolik iracionální (místy až dementní) senzitivity a ryze deduktivní předlohy nepřipadá vůbec nosné. Slovo „horor“ bych v tomto případě ani nepoužíval, a pokud ano, tak by definitivně splasklo s melodramatickým finále a odhalením monstra jako přerostlého psa s maskou. (27.01.2008)