Blue Valentine: Milostný příběh

„So there’s a child molester and a little boy walking into the woods. The child molester and the little boy keep walking further and further, and it’s getting darker and darker, and they’re going deeper and deeper into the woods. The little boy looks up at the child molester and says, ‘Gee, mister. I’m getting scared.’ And the child molester looks down at him and says, ‘You think you’re scared, kid? I have to walk out of here alone.“ (11.04.2011)

Čo ja viem. Akosi mi ušlo, ako sa to vlastne všetko rozpadlo. Žeby bol čas naozaj taký krutý ku vzťahom? To mi akosi nejde do hlavy. Film má dve roviny. S toho ani jedna nefunguje na sto percent. Celá línia zoznámenia a milých gest je síce pekná, ale chýba jej tá iskra, tie pohľady, tie dotyky, ktoré ukazujú zamilovanosť v tom najlepšom zmysle slova. Druhá línia rozpadu naopak tieto pohľady a dotyky využíva, len aby ukázala prázdno. Ale nemá veľmi čo ničiť, pretože nemala veľmi čo budovať. Natočené je to pekne. Rovnako aj hlavný predstavitelia dokázali udržať príbehovú líniu bez výraznejších prešľapov, ale na to aby som skutočne docenil ich vzájomný vzťah je film príliš neosobný. Ako keby režisér píšuci o sebe, chcel pôsobiť dojmom, že má nadhľad nad svojim životom a tie skutočné emócie sú prezentované na začiatku v podobe slov jednému černochovi a potom sa na nich akosi zabudne. Ak to bol film o láske tak som ju nevidel. Ak to bol film o zodpovednosti, tiež som ju tam nevidel. Takže aj keď som sa vlastne nenudil, musel som sa samého seba pýtať, prečo som to vlastne pozeral a čo mi to vlastne dalo? (08.12.2013)

Z Cianfrance bude specialista na filmy "ze života", podobně jako to má formálně odvážnější Innaritu, ten je ale ještě navíc líznutý tou jižanskou horkokrevností. Blue Valentine je melancholičtější, méně robustní a romantičtější, než Place Beyond Pines, rovněž mnohem více zkratkovitý. Dějová narace je ovšem jako ze sna a herecké výkony dvou hlavních jsou top of top - ta chemie v silných scénách je impozantní, stejně jako roztřesená minimalistická kamera. Čím víc scén z filmu si spojíte se svým životem, tím víc hvězdiček ve finále dáte. Ať už je forma nebo scénář takový, či makový. Tohle je čistá pocitovka. (16.09.2014)

Kdo má za sebou nějaký ten pátek manželského nebo partnerského vztahu, tak ho Blue Valentine určitě osloví. Nekonečná zamilovanost postupem času vyčpí a přestane být nekonečnou. V lepším případě se promění v trvalou lásku, v horším v rutinu a v nejhorším v nenávist. Záleží na povaze jednotlivce jestli bude bojovat nebo to vzdá. Miliony párů řeší tyto vývojové fáze jejich vztahu. Akční a zajímavé jsou hlavně pod domácí pokličkou. Pro třetí osobu, v tomto případě pro filmového diváka můžou být otravné a nezáživné. Dialogy i situace Blue Valentine nejsou žádná dramaturgicky vyšperkovaná romance, ale dokument bez růžových brýlí, přesně vystihující etapy partnerského soužití. Nejeden z nás se v tom určitě pozná. Schválně, kdo jste někdy vyhodili a pak znovu hledali snubák? Nebude nás málo. Já už to ale nedělám. Buď je to tím, že mě to přestalo bavit nebo dozrálo moje manželství nebo konečně já. (17.02.2011)

Pokud máte nejradši filmy, kde toho musí co nejvíce vybuchnout, kde je stále nějaká akce, tak tomuto filmu se vyhněte obloukem, protože ty dvě hodiny se vám budou zdát jako hodin pět. Pokud však máte rádi malé filmy, které jsou především doopravdy REALISTICKÉ, tento film nesmíte vynechat. Blue Valentine je totiž vážně jako vystřižený ze života, až mrazivě pravdivý. Během filmu jsem se hned několikrát zarazila a cítila se, jakoby mi někdo vlezl do hlavy. Svůj podíl na tom mají herecké výkony, Michelle Williams i Ryan Gosling odvádí skvělou práci. Jejich výkony jsou naprosto přirozené, věřila jsem jim naprosto všechno. Přirozeně vůbec působí celý film, na nic netlačí, jde si svým pomalým tempem a zavede vás do života dvou běžných lidí, které denně potkáváte na ulici, jsem si jistá, že se tady řada z vás uvidí. Uvažovala jsem, že dám 5*, zatím však musím dát 4*, je ale dost pravděpodobné, že jakmile se mi film více uloží v hlavně, tu jednu * ještě přidám. (29.01.2011)