Útěk

Ozon točí z velkých námětů malé filmy, nejinak je tomu v tomto případě. Útěk je jedna pěkná navoněná mýdlová bublina, mihotá se všemi možnými barvami, ale ty problesknou vždy jen na nepatrný okamžik. A než stačíte zachytit vibraci jedné z barev duhy, už je tu jiná, zasvětélkuje a zmizí. A nakonec se rozplyne v jedno zbytečné nic. Zůstane mnoho nevyřčeného, zazní jen kardinální otázka: proč vlastně Útěk vzniknul. (14.04.2013)

Konečně se mi začíná Ozon dostávat filmařsky pod kůži. "Bazén" byl pro mě až příliš rozvleklý a chaotický, "Čas, který zbývá" mohl být zase o něco delší a důslednější a teprve "Pod pískem" mi plně vyhovovalo, stejně jako "Útěk" (respektive "Mladí, krásní a neklidní"). Samotný námět a jeho zpracování mě velmi zaujalo a ve filmu je to pěkně zobrazeno se vším všudy. Máme možnost sledovat osudy dvou utečenců, kteří byli ze společností vyvrženi, aby se setkali (SPOILER!!!) a nakonec i rozešli (KONEC SPOILERU!!!). (30.08.2012)

Le Refuge skončil a já si řekl „C´est tout?“ Ozon by měl psát/brát lepší scénáristický materiál, pač tomu příběhu fakt chybí šťáva a ku prospěchu vyždímání více emocí bych já trochu více přisolil ty rány osudu hlavních aktérů. Dějově mi to totiž přišlo jen nadhozené, nedomrlé, prostě mdlé…a přitom se vpohodě šlo chytnout alespoň jednoho motivu pořádně a dovést jej do zdárného konce. Abych jen neshazoval, na snímek se příjemně koukalo a i když jsem za jednáním postav neviděl moc konkrétní pohnutky, měly moje sympatie a byly dobře zahrané. 60% (12.01.2011)

Francois Ozon je režisér, na kterého nikdy nedám dopustit, skromnost sama a přitom génius současné francouzské kinematografie. Každým rokem přichází s úplně novým tématem a jako vždy jeho ženské postavy jsou unikátní, takhle s herečkami umí pracovat jen málokterý režisér. Křičím do celého světa, Ozon je jediný právoplatný a skutečný pokračovatel Truffauta! (03.10.2010)

Ozonov Útek je asi tak originálny, ako jeho názov. Ozon absolútne rezignoval na festivalové súperenie s omnoho viac in nezávislými tvorcami sociálnych a erotických drám a natočil si akoby len tak pre seba trochu inteligentnejšiu verziu nejakého príbehu Rosamuldy Pilcherovej. Aby to malo umeleckejší nádych, musíme sa pozerať na dlhé smutné pohľady hlavnej postavy, ktorá nemá v živote veľa dôvodov na radosť, ale úplne v prdeli zase tiež nie je. Takmer bezpríbehové a nevyvolávajúce patričné emócie, na druhej strane celkom príjemne plynúci chill. Ale nesmiete začať rozmýšlať nad tým, kto to natočil a čo má na svojom konte z úspešnejších časov. (28.01.2014)