Dívka s pomeranči

Příběh vyprávěný skrze dopis od otce, tedy jinou generaci, sekunduje podobné milostné lince syna. Vychutnal bych si více tajemný příběh o dívce s pomeranči. Smyslné bytí na tomto světě mě neuchvacuje tolik jako dobře připravený milostný prožitek. Škoda nepostřehnuté odpovědi, proč musel mladík čekat na dívku s pomeranči půl roku. Ve filmu nakonec není stejně vůbec důležitá. (06.07.2013)

Magický, zvláštní atmosférou prodchnutý snímek s poetickým názvem, natočený v seversko-jižanské koprodukci, s existenciální tematikou a hned dvěma romantickými příběhy. Nikterak komplikovaný, ale příjemně natočený, spíše odpočinkový. ~ Dvě střídající se časové roviny, přičemž jedna se odehrává v přítomnosti a druhá v minulosti (o oné tajemné Dívce s pomeranči, a to díky dopisům adresovaným hlavnímu hrdinovi), divákovi sdělují relativně banálně relativně banální životní pravdy. Appelsinpiken je o pomíjivosti okamžiku, o nutnosti žít přítomností (a nemilou minulost hodit za hlavu), o různých podobách lásky (otec – syn, muž – žena), o (ne)existenci jedné / pravé / věčné lásky... ~ Zde diskutované režisérčino (ne)držení se stejnojmenné knižní předlohy Josteina Gaardera nemohu posoudit, jelikož jsem ji nečetl. Nebudete-li však od snímku čekat příliš, dostane mnoho. I tak trochu nadhodnocuji... ~ ~ Žijeme jenom jednou. A to právě teď. (13.06.2012)

Stejnojmenná knížka od Josteina Gaardera není v první řadě určena dospělému čtenáři, je hlavně pro čtenáře v pubertálním věku. Proč to tady píšu? Inu, protože film je dle mého natočen s příjemnou až opatrnou křehkostí, která tento věk zcela vystihuje. Ano kniha je mojí srdcovou záležitostí, film nikoliv, ale i při drobných dějových změnách má svůj jasný smysl a poselství. Cyničtí prskači si tu můžou plivat o sladkobolné romantice, ale já tvrdím, že pokud tohle má být žánr teen či young adult, tak je vše v naprostém severském pořádku! 60% (07.08.2014)

Ne, tohle přeci nejde srovnávat. Kniha příběh příjemně pozvolna posouvá kupředu, nijak s tím nespěchá, všechno má svůj čas, hraje na tajemno-pohádkovou atmosféru při vyprávění. Je to proloženo filozofickými úvahami o životě, smrti, lásce, vesmíru. Zatímco film nám celý příběh předhazuje hned, nezdržuje se zamýšlením, jde tam jen o tu dějovou linku. Je pravda, že mi taky chybělo ono větší skrývání, kdo se ve skutečnosti skrývá pod Dívkou s pomeranči, nechtěla jsem to vědět hned, ale zatímco kniha měla na odkrytí několik mých večerů před spaním, film na to měl jenom hodinu a půl - což je na tohle málo. Ale i tak mě poměrně mile překvapil, lišil se od knihy a to mě potěšilo. (30.05.2014)

Pomerančový film o jedinečnosti okamžiku, o síle opravdové lásky a o tom, že minulost by nám neměla být na obtíž a tížit nás jako koule u nohy, ale spíš bychom se z ní měli poučit, přijmout ji za svou a žít přítomností. Celá ta linka kolem veverky se mi moc líbila. I to zdůvodnění. Příběh Georga už mě tak neoslovil. Ale i tak je to výjimečný film. Měla bych si přečíst předlohu. Miluju knížky Josteina Gaardera, které jsou sice primárně psané pro děti, ale je v nich tolik opravdovosti, že je můžou číst i dospělí. (04.03.2012)