Bakemonogatari

Místy strhující, skvěle sestříhaná, neotřelá, plná nápadů, perfektně animovaná, překvapující (a mohl bych pokračovat dál) - taková ve stručnosti je Bakemonogatari, seriál, který jede celým širokým spektrem žánrů a s každého si něco vezme (většinou to nejlepší). Rozhodně ale není pro všechny, tolik střihů a hodně barvy, by přeci jenom mohlo někoho odradit. Pro ostatní (jako jsem já) je to fascinující úžasná vizuální jízda podpořena solidními příběhy. Faktem je, že tu spíš vítězí forma nad obsahem, ale ta forma je tak osvěžující, tak neotřelá a zábavná, že ***** je z mého pohledu zcela na místě. 90% (17.01.2011)

Shrnutí jednou větou, by se dalo asi říci nějak takhle: „Úchylná kozovina“. Jo a strašně mi vadili ty rychlé vyskakující texty, nedalo se to přečíst, všechna čest překladateli. Jinak teda ani příběh mě moc nechytl, přišel mi nemastný neslaný, nic zajímavého. [PS: Původně jsem chtěl říci chujovyna, ale v seriálu byly spíš vidět jen zakryté poprsí a vagíny v těsných tangách či šortkách (aby byly zakryté a nebyli vidět), což mě teda naprosto nevzrušuje a nechává mě chladným. Nemám ani nejmenší tušení, jak jsem na tento seriál narazil..] (16.07.2013)

Bakemonogatari má krásnu animáciu a zaujímavé príbehy. Araragi pomáha rôznym dievčatám s ich "kliatbami". Anime obsahuje viac príbehov. Prvý a posledný sú na tom najlepšie ( + rande) . Veľa narážok, ktorým človek nerozumie charakteru o slovách. (pokiaľ človek nevie Japonsky). Postavy sú svojou osobnosťou odlišné (čo býva skoro v každom anime). Deviaty a desiaty diel ako keby mali nejakú cenzúru (čo som teda nepochopil a pozeral som sa po necenzúrovanom. Teda viac dielov tak je ale tamtie sú najviac "postihnuté"). Celkovo ma toto anime bavilo a som rád, že som ho videl. (02.09.2011)

Městská fantazy neohromí příběhem, který je prostě jen: bojujeme s démony a vždy je nějak porazíme. Překvapí ale animací. Nápaditou, proměnlivou, s rychlými střihy (někdy až moc). Střídají se různé úhly pohledů, záběry na velké detaily (hrdinovo vytřeštěné oko přes celou obrazovku zahlédneme mnohokrát), fotografie i film, grafika … (řekla bych, že hodně se pro diváka jako já - nepříliš poučeného japonskou kulturou - ztratí, protože mu nedojdou narážky). _______ Rozčilující hudba podkresluje industriální záběry a navozuje přesnou atmosféru tepajícího města, v jehož ulicích a parcích se prohánějí prastaří démoni s někdy zlou a jindy jen poťouchlou povahou. ____ Čeká nás jednoduchý milostný příběh loosera a tsundere. A tahle mu tedy nakládá: klidnými slovy ho deptá do pekel, aby ho vzápětí nepokrytě sváděla a pak ho vyvezla na asi nejpříšernější první rande (aspoň ze začátku). Moc mých sympatií si nezískala, protože k takovému chování neměla žádný důvod. Dívek se kolem hrdiny motá vícero, takže ten milostný motiv na dlouho zapadne a skoro to vypadá, že to zas tak velká romance nebude, protože si zjevně víc rozumí s některými z nich než s tou „svou“. SHRNUTÍ: Když se animátoři utrhnou ze řetězu a vyzkoušejí všechno, na co mají chuť a co je napadne. /// /můj komentář č. 2 888 //// (23.04.2019)

Po druhém shlédnutí tohoto seriálu nemám úplně boty a koule na to tomu dát míň; je to svým způsobem tak originální a unikátní počin, že si to plné hodnocení zaslouží. On samotný vizuál mě totiž tak uhranul, že jsem z toho byl dlouho paf a téměř až neposlouchal či nedával pozor tomu, co se děje, jen, abych mohl hádat, z jakýho "úhlu pohledu" to bude o vteřinu později. I ta hra barev, linek, stínování je až magická. Další mocná deviza je postava Hitagi Senjougahary (napsal jsem to správně?). Hltal jsem každý její pohyb, každý její slovo (i její Stable staple opening je jeden z nejpříjemnějších, co jsem kdy slyšel, obzvlášt, když si ho nazpívala sama dabérka) a skrze další série si uvědomil, že na poli anime je skutečně obtížné najít postavu, která by ji sahala po kolena. Člověk má dojem, že si na něco hraje, aby Vás o chvíli později natvrdo přesvědčila, že to není pravda. V neposlední řadě je nutné vyzdvihnout dialogy, které sic nemají konzistentní úroveň a často jejich obsah je nebezpečně mělký, ale podáním, úderném poštuchováním druhé osoby a květnatostí jsou jak z jiného vesmíru. Ostrouhává nám tu každopádně děj, který jako byl spíš tou výplní a obrázky jsou tím hlavním bonbónkem. První cca 2 příběhy jsou zábavné, poté už takové obyčejné..ale na co si hrajeme? Jasně, forma znatelně zvítězila nad obsahem. Jenže tyto kouzelné příběhy o strašidlech mají v sobě tolik osobnosti a nevysvětlitelného šarmu, které jsem jinde nenašel a tím se do Monogatari i přes velké nedokonalosti zamiloval. P.S.: Po dalším shlédnutí nemůžu dostatečně docenit rande v 12. díle. Dokonalý mix inteligence, smíchu a dojetí, ze kterého by si jiné romance mohly vzít příklad. Hitagi, ski. (15.06.2015)