The Divide

Príbeh ma lákal, mám rád tieto vypäté konfrontácie v uzavretých priestoroch. Úvod nič nenaťahuje, pár sekúnd a už sme v pivničných priestoroch...Rozbieha sa to skutočne fajn a M. Biehn dostal konečne poriadnu rolu. Neskôr však dôjde k niekoľkým zvratom a preskupeniam(odtiaľ ten názov) a čoraz viac priestoru dostávajú vymleté a uchýlné mozgy niekoľkých postáv. Niektoré z nich ma poriadne rozčuľovali, najviac "šľapka" a právnik a popravde M. Biehn ako Mickey bola určite najlepšia postava a čo urobí režisér? Nechá ho polovicu filmu sedieť pripútaného na stoličke, čo je veľká škoda, pretože som si istý, že by sa s bandou magorov nemaznal. Kde má Mickey rodinu, kto sú maskovaný muži, načo potrebujú deti, čo presne sa stalo..., to je niekoľko otázok na ktoré nedostávame odpoveď, čo mi tiež nerobilo dobre. Úchylnosť, špina a sex dostávajú v druhej polovici viac priestoru ako je zdravé, navyše v tej odpornejšej verzii. Zavarené bolo na kult, no ostal iba masaker a sonda do vymletých mozgov...60%. (22.12.2012)

Úprimne, čudujem sa tak nízkemu hodnoteniu. Tento film si bez debaty zaslúži byť v TOP 200 naj filmov. V tejto databáze nie je snáď nič tak veľmi podhodnotené. A ľudí, čo tomuto filmu dajú odpad fakt nechápem a najradšej by som ich poslal pozerať akurát tak len večerníček, pretože na náročnejšie filmy s výpovednou hodnotou proste nemajú. Ide o apokalyptický psychologický thriller, ktorý majstrovsky stvárňuje psychológiu a prerod ľudí v beznádejnej situácii. Iba v takýchto chvíľach je možnosť definovať človeka a kto ním na konci aj zostane. Ľudí, ktorých si na začiatku filmu obľúbite nakoniec nenávidíte a opačne. Na konci je všetko iné a nečakané. Film je neskutočne špinavý a vyvoláva ťažkú depresiu. Ale to k tomuto žánru patrí a bez toho to nejde a je to aj účelom. Nehovorím, že je film bez chybičiek, niektoré otázky mohli byť zodpovedané, napríklad, kto boli tí ľudia, čo vnikli do bunkru a čo mal znamenať ten plastikový tunel. Ale možno to bolo zámerom tvorcov, aby donútili diváka premýšľať a aby si niečo dovysvetlil sám, na základe svojho myslenia a fantázie. Toto neplatí iba pre tento film, ale aj pre iné, ktorých úlohou je okrem samotného dojmu prinútiť diváka uvažovať. Vo mne tento film vyvolal neskutočné pocity a s čistým svedomím dávam plný počet. Toto bola proste trefa do čierneho. (31.08.2013)

Další z mnoha filmů tematizujících pád WTC-čka, tentokrát příběh hasiče trpícího vážnou posttraumatickou stresovou poruchou. Čili totéž co Rambo, jen místo Vietnamců tu máme Arabáše. Zajímavým formálním prvkem filmu je způsob, jak tu přechod od umělých zdrojů světla k přírodním, od zářivek k primitivním svíčkám, vytváří paralelu k rozpadu těch lidí. (02.04.2012)

Pokud od The Divide očekáváte ponurou, vizuálně dokonalou apokalyptickou podívanou, v níž skupinka přeživších putuje zdevastovanou postapokalyptickou krajinou, raději se tomuto snímku vyhněte. The Divide se totiž vydává zcela jiným směrem. Téměř po celé dvě hodinky Vás totiž čeká "pouze" stísňující pobyt v protiatomovém krytu, který si vybudoval Michael Biehn, do něhož se nashromáždila skupinka rozdílných osob. Nějaké ty zásoby jídla i vody jsou a oni jsou, zdá se, zdánlivě v bezpečí. Na okamžik. Nemožnost spojit se s kýmkoli tam "navrchu", ubíhající dny, postupně se ztenčující zásoby jídla, vyčerpanost a strach vykonávají postupně své a situace se začíná čím dál víc vyhrocovat. Hranice morálky se začínají bortit. Některým z toho začne postupně hrabat. Docela hodně. A tak se po nějaké době z určitých lidí začnou stávat zvířata s těmi nejnižšími pudy. A z člověka, vedle něhož jste ještě před chvílí v klidu seděli, se začne stávat Váš nepřítel a ten, který Vám klidně může ve spánku podříznout krk. Kromě radioaktivního spadu začíná postupně na všechny dopadat i nastálá situace a jen těžko se dá odhadnout, kdo přežije a kdo se úplně nezblázní, jestli vůbec někdo. A kdo z Vás celou dobu v podzemí čekal na tu post-apo depku, nebojte, v závěru na Vás pár minut čeká. Za doprovodu úžasné hudby. (05.01.2014)

Tak predsa. Po Hitmanovi - najhoršie obsadenom filme v dejinách a goreovom plagiáte menom Frontière(s), sa Gensovi nakoniec podarilo natočiť dobrý film. Tak dobrý, že som sa rozhodol odpustiť mu jeho slabé miesta a diery v logike, pretože ten výsledný dojem je proste naozaj sila. Dekadencia v svojom najdoslovnejšom význame. Mal som na konci podobný pocit ako pri Friedkinovom filme Bug, alebo Cronenbergovom Pavúkovi. V živote by som si nepomyslel, že toto Gens dokáže. Ps: Obsah k filmu je zavádzajúci. (24.08.2012)