Expres na západ

Zajímavé opaky obou postav. Barvou kůže - černý, je věřící, nevzdělaný a myslí pozitivně. Bilý je ateista, velice vzdělaný a negativní. Černý vidí jenom to dobré a snaží se dívat na život jako na poslání či smysl. Bilý nevidí důvod žít. Proč žít, když stejně umřeme? Velice mnoho otázek i odpovědí kolem života a víry. (16.03.2011)

Mám rád konverzačky, táto patrí nesporne medzi tie vydarenejšie, napriek tomu by som ju radšej vstrebal v knižnej podobe, kde by mal človek viac času zamyslieť sa "nad tým všetkým". Takto to celé vyznieva intelektuálsky (niekedy až príliš divadelne a nadnesene), slovná kadencia oboch pánov je úctihodná (Jackson vedie, aj po stránke hereckej), kvalita argumentačného slovníka nejednoznačná a cit pre myšlienku ostáva vo forme otáznika, nech už sú argumenty akékoľvek. Páčila sa mi práve tá ambivalencia, čierno - bielosť, napriek tomu ma film nenamotivoval na opätovné pozretie... (09.07.2012)

Uuuuuuuuuuuuuf. Ťažkotonážny náhul. Zhruba okolo hodinky som sa v tej lavíne slov začal trochu strácať, ale záver s Jonesovým "som profesor temnoty" je drvivý. A zdrvujúci. Samozrejme, herecké výkony bravúrne. Je fajn si občas pripomenúť, že Jackson nie je len cooler, ale dokáže podať plnotučný dramatický výkon. (03.02.2012)

Epicness. Černý (Samuel L. Jackson) zachránil Bílého (Tommy Lee Jones) zpod kol vlaku a pozval ho k sobě do bytu. A tak tam sedí a mluví. Venku je deštivá noc a oni mluví o Bohu, o Víře, o vězení, o bezvýchodnosti i naději, temnotě i světlu, o všech těch věcech, nad kterými by člověk měl přemýšlet, kdyby si k nim kvůli nezáživným dílům klasiků neudělal podobnou averzi jako ke koprové omáčce z kantýny. Ale tady napsal scénář nejlepší americký romanopisec, pokračovatel Faulknera, Dostojevského a Becketta - Cormac McCarthy. Film u něhož jsem měl na konci zimomriavky. (02.03.2011)

Zklamání, ale kvalita i tak. I když je nejlepší žijící americký spisovatel, neznamená to, že je i dobrý dramatik. Nechte z McCarthyho jenom jeho vytříbené dialogy o něčem a máte sice sakra kvalitní dialogy o něčem, ale nemáte nic navíc. Nemáte základ, to čemu jsou právě ty dialogy třešničkou na dortu. A ostatně je tu i málo opravdu silných momentů jako je kupříkladu závěrečný Jonesův monolog. Když to navíc převedete do podoby, která by byla příliš statická i na rozhlasovou hru (ano, uvědomuji si, že jde o adaptaci minimalistické divadelní hry) a které by slušelo naučit se tu a tam v záplavě všech těch velkých slov pracovat i s tichem, tak... No, viz první věta tohoto komentáře. (14.02.2011)