Zuzana Michnová - Jsem slavná tak akorát

Těsně pod hranicí pro čtyři hvězdy. Uznávám, že se mi dokument docela líbil hlavně proto, že mám k Její hudbě nějaký vztah. Těm, kteří nemají, to film zrovna neusnadňuje. Mluvící muzikanti a další osobnosti nejsou označeny žádným titulkem, předpokládá se, že víte. Stejně tak se nedozvíte, jak se z křehké dívky píšící subtilní, ale vlastně dost razantní feministické písničky, stala ta zpohodlnělá, autorsky rezignovaná a celkově neskrývaně rozporuplná osobnost. Pokud tušíte, film vám to mezi řádky spíš potvrdí, pokud nevíte, opět se nedozvíte nic. V mystifikačních pasážích ("pohřeb" na začátku, palačinky v okapu a Janžurová, scéna mladých dívek) Jitka Němcová míří tam, kde uspěl Petr Zelenka s Mňágou, ale scénky zdaleka nevyznívají tak přirozeně a chybí smysl pro pointu. S výjimkou jediné scény - surrealistické pasáže odkazující na Buňuelova Anděla zkázy, doprovázené největším rádiovým hitem Marsyas "S Louisem" (všichni tu písničku někdy slyšeli, ale málokdo má páru, o čem je) je i přes trikové limity neskutečně působivá a ukazuje, v čem tkví (tkvěla?) obrazotvorná a textařská výjimečnost Zuzany Michnové. Snad to pochopí i diváci, kteří se k filmu dostali náhodou. Podle reakcí a loňských recenzí nevím nevím.. Sečteno a podtrženo - ve výsledku se nakonec stejně vkrádá pocit, že ze střetu nesporného talentu, divoké životosprávy a přibývající nechuti ten talent zúročovat šlo vytěžit víc. 65 % (03.04.2014)

Vždy, když má nějaký film označení "umělecký dokument", "netradiční pojetí", "abstraktní vize" a podobně, začnou se mi ježit chlupy na ruce a očekávání je spíše na bodu mrazu, protože těmito frázemi se tvůrci většinou snaží spíše zakrýt neumětelství, popřípadě obsahovou prázdnotu či formální tápání v žánru. O to pozitivněji jsem však byl překvapen tímto filmem o Zuzaně Michnové, kterou jsem do té doby znal prakticky jen jako encyklopedické heslo. Film byl nad očekávání vtipný, i když některé snové vize byly možná až moc velký pokus o gross-artisch, nicméně i přes svou celovečerní stopáž jsem se nenudil. Z filmu je dosti silně cítit vztah Jitky Němcové k paní Michnové, takže občas film sklouzává až k nekritické adoraci a naopak mi chybí stinná zákoutí této zpěvačky - proč pověsila muziku na hřebík (krom pár sóloakcí), jaký má vztah k alkoholu, ke své rodině, k blízkým lidem.... Na tyto otázky jsem v dokumentu odpovědi nenašel nebo bylo téma nadhozeno a prosvištělo kolem jako vítr. O to více oceňuji, že i z takto koncipovaného díla lze vykřesat nemálo vyloženě vtipných momentů - tím rozhodně nemyslím asi stokrát opakovaný pád z kola, ale slovní humor ve spojení hry střihu a daných souvislostí. Takových vtipných mouder a spontánních reakcí zpovídaných osob bylo ve filmu povícero a já i ostatní diváci v kině se jim upřímně zasmáli.Film tedy dopadl z mého pohledu nad očekávání dobře! (09.09.2013)

Zuzana Michnová je velice svérázná žena, ale úžasná textařka a interpretka. Dnes jsem si koupil dvoj-DVD: jednak film paní Němcové a záznam koncertu Zuzany Michnové a hostů z divadla La Fabrica...Marsyas byli a jsou součástí toho nejlepšího, co z muziky znám (a znám ji dost). Nejsem schopen film objektivně zhodnotit, je to srdeční záležitost a ten koncert jsem doslova probrečel... (11.12.2014)

Marsyas jsou moji oblíbenci, i proto jsem musel ten film vidět. Úplně nezklamal, paní Michnová je trhlá ženská, ale písničky i zpěv jsou výborný. Možná i proto tam Němcová vložila ty hrané pasáže, aby to odlehčila, tu zpěvaččinu zvláštní povahu. Často se k písním Marsyas vracím a že už nové nejsou mi nijak nevadí, protože než by měly být blbé, to těch výborných je z minulosti dost a Michnová je slavná tak akorát. (24.02.2015)

Když jdete do kina na dokument o zpěvačce a skupině, o které jste, s výjimkou jedné písně, nikdy neslyšeli, automaticky očekáváte, že to bude propadák. Paní režisérka, která ne nadarmo patří ke špičkám ve své profesi, mě ale přesvědčila o opaku. Velice vtipně pojatý příběh, popisující doby, které zas tak veselé nebyly. Především scéna se stádem ovcí, které "pronásleduje" Zuzanu Michnovou po Vinohradech, stojí za to. Nenásilný dokument, který má všechno, co potřebuje k tomu, aby dokázal zaujmout: dobré zpracování, zajímavé téma, vtipné dialogy a spontánní akce. (02.09.2013)