Griff the Invisible

Indie film podle příručky aneb roztomilí outsideři, omamná výstřednost, popkulturní půdorys a sluníčkové rebelantství. Australský "Griff" paradoxně působí jako "americký" remake kanadského "Defendora", který obrušuje hrany mnohoznačného příběhu o realistickém superhrdinovi a na místo pečlivě gradovaného dramatického vyprávění dosazuje middlemanagementově uondanou naivitku a "heart warming" romanci. (15.08.2011)

Neviditelný Griff sice odkazuje k superhrdinům, ale o nějakou záchranu světa tu skutečně nejde. Griff nemá nadřirozené schopnosti, ale je to jen obyčejný mladý muž hledající svou identitu, což má společné právě se všemi komiksovými hrdiny. Jeho hledání se potácí mezi realitou a skutečností a občas má problém tuto skutečnost odlišit nejen Griff ale hlavně divák. To vše je ovšem činěno v rámci konvencí romantické komedie. Docela osvěžující australský film plný barev a neotřelých nápadů. Berlinale 2011 – Generation (21.02.2011)

Dejte si velký pozor na tento film. Klame tělem a pohybuje se v rozmezí od jedné do čtyřech hvězd takovým stylem, že jsem chvílemi nevěděl, kde mi hlava stojí. Jednu chvíli slintám blahem, druhou nudou. Prakticky se jedná o dosti tíživý psychologický film s úsměvnými komickými momenty, pojednávající o tom, že největším protivníkem superhdiny, je on sám. Byť jím vlastně může a nemusí být. Když do toho započítáte ještě střelenou kočenu, co furt šahá na zdi, aby jimi mohla propadnout díky pohybujícím se molekulám atomů, můžete se spolehnout, že vás čeká tuze nevšední filmový zážitek. Něco ve stylu Dítě džungle, ale docela suché. A to po australsku. Pokud bych to bral čistě jako psychologickou sondu do světa dvou podivínů, je to za čtyři. Na druhou stranu, kdybych to měl brát jako romantickou komedii, je to za jednu. Takže si z toho beru něco mezi a tu půlhvězdu proměňuju v celou jen díky neotřelému podání a jednomu z nejzvláštnějsích a nejrozporuplnějších filmových zážitků vůbec. (08.07.2013)

Člověk je nejméně sám sebou tehdy, když musí mluvit sám za sebe.............Příběh začíná citátem Oskara Wildea - Dejte mu masku a řekne vám všechno. A tak přichází Griffin, jste v bezpečí. Přes den kancelářský posera v noci ochránce práva a bojovník proti zločinu. Pak je tu ještě jedna velmi zajímavá postava. Má jméno Melody a má jednu moc dobrou teorii. Teorii o atomech vzduchu a jejich chování při průchodu zdi. Teoreticky by to šlo. Situace okolo 46 minuty je mrazivá - posuďte sami. Griff a Melody jsou zvláštní jedinci a sledovat tento jejich příběh je velice poučné. CITÁT - Jsme jiní...... Od příchodu Melody na scénu totiž dostane děj tu správnou příchuť. Pro koho jsou to bludy a pro koho je to realita? Griff a Melody jsou skuteční. Tleskám jim a čumim na jejich příběh z otevřenou pusou. Moc povedené. Příběhem nás doprovází příjemné hudba společenství KIDS AT RISK. Film je věnován Marku Priestleymu, australskému herci, který v srpnu 2008 spáchal sebevraždu. (01.04.2013)

Kdo z nás si někdy nepředstavoval, že je někým jiným? Nejspíš každý! A Griff, protože je outsider všech outsiderů, si ze svého snového světa vytvořil druhou realitu. Spíš než film o samozvaných, lehce či více labilních, strážcích, je Griff o klukovi, který se nedokáže srovnat se svojí rolí ve společnosti, ale zároveň si v ní neumí najít plnohodnotné místo. To se mu daří až ve chvíli, kdy se setká s Melody, která intenzivně pracuje na procházení zdí. Veliká škoda, že film je tak nevyvážený. Dramatické i lehce akční či humorné polohy se tu střídají s hluchými místy, které se táhnou k uzoufání dlouho. Nejspíš bych hodnotil i hůř, ale ten závěr byl prostě hezkej. 50% (02.11.2013)