Reklama

Reklama

Megamysl

Trailer 2

Megamysl je neskutečně vtipný film, který dává všem příběhům o superhrdinech nový rozměr. Sny ďábelského zločince Megamysla o ovládnutí města Metro City se stávají skutečností, když se mu podaří přemoci ochránce města, Metromana. Pak se ale na scéně objeví další zloduch, který rozpoutá chaos, a největší „mozek“ na světě se svým legračním kumpánem Minionem se náhle ocitají v rolích zachránců... (Magic Box)

(více)

Videa (7)

Trailer 2

Recenze (750)

Hal_Moore 

všechny recenze uživatele

V konkurenci letošních Áčkových animáků vypadá Megamysl jako jejich chudý příbuzný. Jestli ho poráží jeho přímý konkurent Já padouch, tak kolega z DreamWorsácké stáje Jak vycvičit draka ho rovnou zadupává do země. Megamysl se může opřít o jednu věc - výborně nadabované postavy. Will Ferrell a David Cross svým postavám dali život (i Jonah Hill) a mnohdy překonávají své "živé" výkony. Animace je také na hodně vysoké úrovni, ale svými zběsilými a epileptickými pohyby postav mi šíleně připomínala Madagascar. Megamysl má však jiný, větší problém, a to že ve stejný rok byl do kin uveden jiný Áčkový animák, který vsadil na nápravu záporáka. A nutno říci, že Universal s Despicable Me na to šli lépe. ()

Davies182 

všechny recenze uživatele

Možná jsem čekal trochu více v akčních scénách, i tak je ale Megamysl příjemnou hříčkou na nedělní odpoledne. Co mě zaráží jsou zvučná jména v anglickém dabingu: přesto, že ten český zněl překvapivě dobře a neměl jsem s ním jediný problém, mě docela mrzí, že jsem neviděl originál. Megamysl je totiž snímkem, který - ač mě většinu stopáže bavil, občas jsem se usmál a sem tam obdivoval dobrý nápad - nemusím vidět dvakrát. Nejvíce oceňuji hrátky s jazykem, kdy autoři nasadili reportérce Roxanne do úst takové perly, že by se za ně nestyděla ani nejzvučnější jména světové literatury, její přímé přenosy byly vážně k popukání, Občas se vlastně člověk u těch animáků až zamyslí, jak malé děti v sále nemohou dobrou půlku filmu absolutně pochopit... malým akci a gagy, dospělým odkazy a únik z reality. ()

Reklama

filmfanouch 

všechny recenze uživatele

Během prvních let 21. století se v DreamWorks Animation realizovalo hned několik animovaných filmů s parodickým nádechem. Stačí ostatně zmínit jen jméno Shrek, Příběh žraloka byl variací na gangsterky, především první Kung Fu Panda na filmy o kung-fu, Monstra vs. Vetřelci poté odkazují na nejrůznější monster filmy. A pak tu byl Megamysl. V roce 2010 DreamWorks Animation nastartovalo jednu silnou franšízu v podobě Jak vycvičit draka, Shrek: Zvonec a konec byl poté dočasným koncem pro jinou populární franšízu tohoto studia. Megamysl se tak do jisté míry jevil jako černá ovce roku, která navíc dorazila pár měsíců po Já, padouch. Megamysl se ostatně pokračování v podobě seriálu (kterému bude předcházet odpudivě působící celovečerní film) dočká až za týden. Do jisté míry poté za to jistě může fakt, že si Megamysl postupně vydupal kultovní následovnictví. A to naprostým právem. Megamysl Toma McGratha (který Megamysla realizoval mezi druhým a třetím Madagascarem) startuje jako variace na rivalitu Supermana a Lexe Luthora - Kdyby tedy Lex Luthor měl ještě trochu výraznější plešatou hlavu, byl modrý a po vzoru Kal-Ela pocházel z jiného světa. Po vzoru planety Krypton domovský svět Megamysla zaniká, přitom všem Megamysl sice dostane svého věrného Poskoka, zároveň ovšem přeslechne k čemu je dle svého otce vlastně předurčen. Rivalita mezi ním a Metro Manem začíná v podstatě od zániku jejich světů, kdy různé náhody osudu zdánlivě jasně vytesají do kamene, že je údělem Metro Man ochrana města Metro City, Megamyslovi je poté souzeno, aby plnil pozici jeho nepřítele. Metro Man je ostatně ten pohledný hrdina inspirován kromě Supermana mimo jiné také Elvisem Presleym, Megamysl je poté už dle svého vzhledu odsouzen k tomu, aby konal zlo. Vyplatí se ovšem skutečně takhle soudit knihu dle obalu? Megamysl sice startuje jako tuctová variace na superhrdinské příběhy, jakmile ovšem dojde k zásadní porážce Metro Mana, propriety superhrdinského žánru se pořádně začínají ohýbat. Cupitání mezi vzdávání pocty a čistou parodií na superhrdiny je zřejmá (Kosmotáta nevypadá jako Marlon Brando ze Supermana Richarda Donnera pro srandu králíkům), nejdůležitější ovšem je přístup k vyprávění. Jak se zachová záporák, který porážkou svého protivníka přijde zdánlivě o jediný smysl života? Megamysl od dětství tráví čas ve vězení, je souzen za svůj vzhled, očekává se od něj, že budu vždy zlem. Megamysl je v tomto ohledu do velké míry oběť systému, která navíc od malička žije ve stínu jiného návštěvníka z vesmíru. Někoho, kdo je do velké míry stejnou obětí. Napříč Megamyslem se ostatně prolíná motiv volby. Není přitom nutno omílat známé myšlenky o tom, že je nutné k velké moci přistoupit s velkou odpovědností a každé dobro (ying) má své zlo (yang). Jde o to, že si každý může vybrat cestu buďto hrdiny a nebo cestu záporáka, nic není vytesáno do kamene. Původ Megamysla a Metro Mana je paralelou na hned několik protkaných osudů komiksových superhrdinů a jejich úhlavních nepřátel. Je to ovšem pořád do velké míry o rozdílech v zázemích a především o postoji společnosti. Je nepravděpodobné, že se někdo skutečně jako hrdina narodí. Pravděpodobnější je, že si někdo musí status hrdiny vydobýt. Megamysl je horkou sprchu pro všechny, kteří tvrdí, že animované filmy mohou být intelektuálně obohacující pouze pro dětské diváky. Má v sobě totiž tolik chytrých motivů, že by je mu kdejaká moderní supehrdinská záležitost snadno záviděla a Megamysl rozhodně není prvoplánovou záležitostí pro děti, nejen díky várce skutečně seriózních a dospělých témat. Titulní postava je posedlá tím, že představuje zlo pro svého protivníka, jakmile ovšem o něj přijde, všechny ty únosy a destrukce města najednou přestávají dávat smysl. Logickým krokem pro někoho, kdo přišel o smysl života, je najít náhradníka, i když taková tréninková montáž jasně naznačuje, že nešlo o toho nejvypečenějšího kandidáta. Krom výtečné hudební dramaturgie (Michael Jackson AC/DC, Guns N' Roses, Electric Light Orchestra....) je tu navíc hudba dua Hans Zimmer a Lorne Balfe (I'm the Bad Guy!), film obsahuje i spousty zábavných vizuálních gagů, především ovšem skutečně zobrazuje uvědomělý příběh o tom, že konfrontace se zlem může probudit dobro i v někom, kdo svou dobrou stránku dávno zakopal. Šťávu filmu dodává i parádní výběr dabérů (Brad Pitt je jako Metro Man castingová trefa, Jonah Hill se na roli Hala Stewarta výtečně hodí, Will Ferrell do dabingu hlavní role dává veškerou možnou energii....), potěší v něm i výtečně budovaná romance, která v titulním představiteli zla začne klíčit něco pozitivního. Mezi nejvíce emotivní momenty film ostatně patří konfrontace Megamysla s jeho chůvou Poskokem, emocionální konfrontace za doprovodu deště i moment, kdy Megamysl zalituje, že on není ten, který by měl prvoplánově získat svou vyvolenou a odletět s ní k západu slunce. Výtečně díky tomu funguje i finále, který nakonec ukáže, že pravý hrdina někdy může skrývat nečekanou tvář. Je to pořád velkolepý superhrdinský film, kterému nechybí velkolepá akce, v rámci animace mu poté nejde vytknout výtečná technická stránce (především osvětlení nočního Metro City nebo déšť). Stylizací ústřední postavy připomínají své dabéry (promiň Wille Farrelle!), především se s nimi ovšem pracuje nějak zajímavě. Ať už je Hal Stewart v záběru sebevíce opovrženíhodný záporák, film nějak schopně pracuje s jeho motivací, odhalením toho, že mu superschopnosti nedají absolutně vše, co by chtěl a jsou úkazem toho, co se stane v moment, kdy schopnosti obdrží ne zrovna dvakrát ideální postava. Samotný film ostatně skrývá několik sofistikovaných narážek k budoucímu vývoji zápletky, nikdy se ovšem nevybaví pocit, že by se tu vyloženě jelo až příliš dle bezpečných schémat. Ano, vývoj zápletky je možná předvídatelný, odkazového utahování si ze superhrdinského žánru je do jisté míry jako šafránu, přesto Megamysl pořád pracuje s nosný a zajímavým konceptem, který se navíc povedlo přenést do více nežli uspokojivé podoby. I proto potěší, že i když se Megamysl v době svého uvedení nedočkal toho největšího přijetí, nejen kultovní following mu za ty roky dal za pravdu. Megamysl se i po letech v jistých kruzích vystavil jako instantní animovaná klasika, která i po letech zvládá nejen pobavit, ale též emocionálně uspokojit. Pracuje navíc s tak zajímavým konceptem, který by skutečně kdejaká aktuální konkurence v rámci komiksového žánru záviděla. Megamysl tehdy nebyl největším úspěchem a proto se ani okamžitě nedočkal oznámení prací na čistokrevném pokračování, po více než dekádě ovšem dojde na seriál Megamind Rules!, kde se Megamysl bude snažit stát nejen hrdinou, ale také influencerem. Už pilotní film Megamysl vs. the Doom Syndicate působí nejen odpornou animací a absencí původních dabérů tragicky, existence tohoto dodatku naštěstí kvality původní pořád do jisté míry nedoceněné animované pecky ovšem jen tak neshodí.... () (méně) (více)

StarsFan 

všechny recenze uživatele

V žánru filmů s kreslenými zápornými hrdiny v hlavní roli, kteří v této předvánoční době atakují kina, mi přijde MegaMind mnohem nápaditější než takové Despicable Me. V originálu je naprosto senzačně nadabováno, po hudební stránce se konečně jednou ve filmu pro děti objevilo i něco rockovějšího (výborné Welcome to the Jungle), po stránce příběhové vlastně nemáte moc tušení, kam se to celé bude vyvíjet (zvlášť po téměř-úvodní scéně s lidskou kostrou), a vizuální část je přesně taková, jakou u animáku dnešní doby očekávám. Nicméně to nic nezmění na faktu, že jsem se zas až tak mega nebavila, a ve střední části filmu, kdy je děj založený na tom, že se hlavní hrdina nudí, jsem se nudila s ním. ()

Renton 

všechny recenze uživatele

Scénář: Alan J. Schoolcraft, Brent Simons .. I'm Bad, I'm Bad. You know I'm Bad. You Know, Hoo! _ Dobrá, dobrá, dobrá. V tomto pomysleném souboji "špatných" pro mne bude konkurent Despicable Me vždycky až dvojkou, protože ze schématu nakonec mnohem lépe vyplouvá MegaMind, i když mi v úvodu lehounce drhla. Naštěstí se neutopí v infantilitě a jde si svojí satirickou cestou. Za rok 2010 v animácích patrně stříbrná pozice, co se Hollywoodské produkce týče (kde s přehledem vítězí Toy Story 3), a celkově spíše to lepší, v čem se Dreamworks kdy namočil. Nejde sice o prvoplánově zábavnou, natož nějak třeskutně vtipnou podívanou, naproti tomu se chytře a zajímavě pracuje s konceptem (anti)hrdinů a rozhodně tím znalé nenudí. 75%. ()

Galerie (133)

Zajímavosti (28)

  • V rámci propagace filmu shromáždil Will Ferrell (Megamysl) 1580 přátel a spolu se zúčastnili večírku v kostýmech superhrdinů. Událost se tak dostala do "Guinnessovy knihy rekordů". (HellFire)
  • Film se také mohl jmenovat "Oobermind", což je špatně napsaný výraz "über mind", ale neznělo to dobře, tak byl přejmenován na Megamind. (akisha)
  • Během filmu se oblek Roxanne (Tina Fey) mění podle jejího postavení vůči Megamyslovi (Will Ferrell). Ze začátku je červený, což je pravý opak Megamyslovy modré, v polovině filmu - během jejího vztahu s Bernardem (Ben Stiller) - se změní na fialovou, protože si přestává být jistá, jestli je Megamysl opravdu tak zlý, a na konci filmu je zcela modrý. (Alfred_Duck)

Související novinky

Jak vycvičit draka se dočká hraného remaku

Jak vycvičit draka se dočká hraného remaku

16.02.2023

Je veškerá fantazie v Hollywoodu definitivně mrtvá? Možná. Následující oznámení ale rozhodně nepomáhá přesvědčit veřejnost o opaku, studio Universal Pictures totiž oznámilo, že chystá hraný remake… (více)

Reklama

Reklama

Časové pásmo bylo změněno