Šílený Max: Zběsilá cesta

Vadila mi délka, a docela dost, ale vlastně nic jiného. Musím uznat, že je ten film je nečekaně pohlcující a vtahující do svého světa. Líbilo se mi, že Miller komunikuje s publikem výlučně skrze vizuální akci, při téhle stopáži mě to ale neudrželo. Sedmdesát minut a bylo by to pro mě geniální audiovizuální peklíčko, se dvěma hodinama ale vím, že jsem to viděl naposled. (13.05.2015)

Šílený Max vlastně příliš šílený není, spíš je povětšinou šikanován komparzem nebo ženskýma, bůhví co je horší, a po celou dobu si vystačí se dvěma až třemi mimickými výrazy a ještě méně slovy, z nichž přinejmenším polovina jsou pazvuky věrohodně připomínající našeho psa Ťapinu při páření s moji nohou. Ovšem film šílený je. Šílenější, drsnější a bláznivější než kdybyste do jedné místnosti zavřeli čtyřicet členů Texaského kartelu a jednoho Chucka Norrise na kokainu. Dlužno podotknout, že jsem do teď absolutně netušil, že vůbec existuje nějaký Mad Max ztvárněný květákovou kšticí Melem, takže jsem nestačil žasnout nad nápaditostí každého záběru a masky předpokládám dělali tak, že každému herci obtiskli ksicht v prasečích vnitřnostech, poněvadž taková vizuální kreace se jen tak nevidí. Charlize jakoby taťkovi z okna vypadla, tudíž vypadá jak rakovina s ušima, každopádně ji hravě dorovnávají polonahé těhule a zejména pak stylově zářící redheadka, do níž se zamiluje jeden z těch špatně opálených plešounů z druhé strany barikády, takže altruistka bude soustavně přemýšlet, ve které díře by jí jeho povadlý plesnivý vrásčitý hnijící páchnoucí čurák vadil nejméně. Je pravdou, že já se snadno nadchnu takřka pro všechno, ostatně posledně jsem si jako jediný z naší party sedmi vožralých hovad a jednoho debila myslel, že bude dobrý nápad pochcat policajtům psa, ačkoliv se později v cele předběžného zadržení ukázalo, že to nepatřilo zrovna mezi ty best of best myšlenky, nicméně u Maxe jsem nadšen fakt byl, blahem jsem se při projekci roztekl jak toi toika v poslední den festivalu a v hospodě jsem zběsile máchal rukama jak Jirka Krytinář když se snaží dosáhnout na kliku, abych přátelům barvitě vylíčil, co všechno se tam dělo. Takže za mě hodně dobrý a pálím mnohem silnějších pět pizd, než jaké jsem dal třeba Příběhu žraloka, za což se dodnes stydím, protože je naprosto bez debaty jasné, že Hledá se Nemo byl řádově lepší! (16.05.2015)

Rozhodně to není dokonalé. V druhé půli se možná až příliš zvolní tempo a ani finální smršť nedokáže vyvážit to, že první polovina je zkrátka z akčního hlediska větší nářez. Na druhou stranu se po zklidnění konečně dostane na postavy a ty jsou ve svém minimalismu a zdánlivě prostých "jdu jedním směrem" motivech naprosto perfektně vykreslené. Menším zklamáním může být i to, že Max není zdaleka tak důležitý, jak název filmu naznačuje. Ale to je už vyloženě drobnost. George Miller je každopádně frajer. Po blbnutí s prasátkem a tučňáky roztlačil herku, která mu kdysi nastartovala kariéru a dal jí tolik energie a vizuálních nápadů, že se můžou všichni ti Avengeři i rychlí a zběsilí hrdinové jít bodnout. TOHLE je pravé akční inferno, jehož soundtrack a dravé kamerové nájezdy ještě dlouho nebudu moct dostat z hlavy. Už léta se mi nestalo, abych byl na dvouhodinovém filmu a poprvé se na hodinky podíval až někdy po 90 minutách (přičemž motivací nebyla nuda, ale to, že jsem byl zvědavý, jak dlouho si tu slastnou jízdu budu ještě užívat). Těším se na druhou projekci a odvážím se tvrdit, že tak osobitou akční vizi bez kompromisů jsme tu neměli od kultovního Matrixu. (13.05.2015)

Ve Warner Bros musel někdo spadnout z višně, protože uvolnit finance odpovídají drahému blockbusteru sedmdesátiletému režisérovi, který bezmála dvacet let nenatočil hraný film (natož pak akční či vysokorozpočtový) a to na nepřístupnou bizarními výjevy (mateřské mléko, plamenometná kytara!) "ze světa po pádu hodnot" zaplněnou psychedelickou metalovou operu/road movie akční šílenost o šílencích (a navíc nepřiznaný "remake" Friga na mašině), která je po třech dekádách pokračováním jeho vlastní na koleni dělané „grindhouseovské" kultovní postapo trilogie, tak to už chce pořádné „koule". Ovšem nejvíce k podivu není výše uvedené jako spíše fakt, že nový Mad Max není směšný kastrát a nedůstojně uhlazený derivát původní trilogie, ale jde o nebývale sebejistě natočený přímočarý (neplést s tupý!) „špinavý biják" (v zásadě jde o mix konce dvojky roztaženého na celovečerní stopáž, Soudného dne, Mzdy strachu a spaghetti westernu v nebývale konzistentním a na detailech vystavěném světě, kde šílenost je normou a nikoli výstředností) s hravě vynalézavou i nápaditou nonstop akcí, která není pouze vyprázdněnou povinnou výplní stopáže, jak je dnes smutným standardem většiny blockbusterů, ale o něco v ní jde a posouvá děj vpřed; navíc je podmanivě, svébytně i přehledně nasnímaná. Díky čemuž se čtvrtý Max stává okamžitou žánrovou klasikou. Je totiž návratem do dob, kdy tento typ snímku nebylo synonymum pro přepálené CGI eskapády, které kaskadéra (natož herce) z masa a kostí neviděli ani jednou za uherský rok. Naopak, tohle jsou ve všech myslitelných ohledech osmdesátky do morku kostí. Akorát s možnostmi i rozpočtem odpovídajícím 21. století a s nejlepší akční hrdinkou "co není jen chlap s kozama" od dob Ripleyové z prvního Vetřelce. Je sice smutné, že takový biják je tu pouze jako svým způsobem neopakovatelná studiová anomálie, ale o to více nelze než čtvrtého Maxe uznale obdivovat, pokud ne přímo upřímně milovat. PS: Vypiplaná "Mad Max: Fury Road Black and Chrome Edition" je pak čb oku lahodící pamlsek, u kterého lehko uvěřit, že to tak Miller chtěl od počátku. (14.05.2015)

Hardy není Gibson a Charlize Theron coby Furiosa je zajímavější a důležitější postava, než Max, ale to vůbec není na škodu. Miller totiž servíruje nepopsatelné pandemonium, kde jedna šílená scéna střídá druhou. Fakt mě bavil Nicholas Hoult a vlastně všichni ti bílí psychopati, kteří jsou fakt skoro přesnou filmovou verzí Psychů z Borderlands. U hodně starších filmů píšu, že by to už dnes natočit nešlo, a jsem rád že jsem se mýlil. Nekompromisní nářezy evidentně stále ještě žijí. (16.05.2015)