Šílený Max: Zběsilá cesta

Po resuscitaci srdce jsem zpátky a mohu napsat své pocity. Mad Max je zběsilý a adrenalinový tak moc, že všechny ostatní filmy vypadají staromódně a neskutečně pomale. Intenzivita, šílenství, extravagantní nápady, špinavost a kulervoucí tempo jsou superlativy, kterými se Mad Max dá jasně vyjádřit. Komplexnější příběh zde nebyl vůbec zapotřebí, film má čím překvapit, vyvolává emoce i nenávist, při akčních scénách nedýcháte a při menším klidu si pouze utřete čelo, napijete se coly a než se nadějete jste opět v napětí,stresu a uhýbáte skvělým 3D efektům. Lepší postapo Road movie zde nebylo roky ( Záměrně nezmiňuji žánr akční, protože Berandal je pouze jeden).98% bez pochyby. 2% ubírám, pač jsem doufal, že film bude daleko větší řezničina, jak slibovali, nestalo se. (16.05.2015)

Vysooktanový mlíko ženský emancipace. Napřed ta over the top snaha bejt over the top zahltí motor, ale postupem času se z toho vynoří docela roztomilá struktura karcinogenních nápadů. Za vzor feminismu v Hollywoodu se to pokládat nedá, strejda George ale ke stáru zahořel láskou k přísnýmu matriarchátu a Charlize nějakým zázrakem pochopila, co se po ní žádá. A Tom koneckonců taky, takže si po baneovsku zašumloval a klidil se z cesty legii semen a mateřskýho mlíka, která nepotřebuje k životu zdegenerovanou grupu beta samců, co si hubu lakujou chromem a drandí pouští za zvuku debilního nu-metalu. Je to tak ukrutnej maglajz, až si to nakonec najde svojí zběsilou cestu plnou trosek a šílenejch kaskadérskejch kousků. Po prvotní snaze neusnout nastala fáze úsměvů. Hell on wheels a mutovanej kabaret. Určitě ne top roku, ale rozhodně svérazný pojetí zábavy. Zároveň ukázka, že Hollywood se letos silně odvrací od digitálních trendů a hledá svoje materiální kořeny. A nebojí se při tom ukazovat, že známí hrdinové žijí ve světě trosek a jsou vlastně tak trochu na obtíž. (22.12.2015)

Hardy není Gibson a Charlize Theron coby Furiosa je zajímavější a důležitější postava, než Max, ale to vůbec není na škodu. Miller totiž servíruje nepopsatelné pandemonium, kde jedna šílená scéna střídá druhou. Fakt mě bavil Nicholas Hoult a vlastně všichni ti bílí psychopati, kteří jsou fakt skoro přesnou filmovou verzí Psychů z Borderlands. U hodně starších filmů píšu, že by to už dnes natočit nešlo, a jsem rád že jsem se mýlil. Nekompromisní nářezy evidentně stále ještě žijí. (16.05.2015)

Šílený Max vlastně příliš šílený není, spíš je povětšinou šikanován komparzem nebo ženskýma, bůhví co je horší, a po celou dobu si vystačí se dvěma až třemi mimickými výrazy a ještě méně slovy, z nichž přinejmenším polovina jsou pazvuky věrohodně připomínající našeho psa Ťapinu při páření s moji nohou. Ovšem film šílený je. Šílenější, drsnější a bláznivější než kdybyste do jedné místnosti zavřeli čtyřicet členů Texaského kartelu a jednoho Chucka Norrise na kokainu. Dlužno podotknout, že jsem do teď absolutně netušil, že vůbec existuje nějaký Mad Max ztvárněný květákovou kšticí Melem, takže jsem nestačil žasnout nad nápaditostí každého záběru a masky předpokládám dělali tak, že každému herci obtiskli ksicht v prasečích vnitřnostech, poněvadž taková vizuální kreace se jen tak nevidí. Charlize jakoby taťkovi z okna vypadla, tudíž vypadá jak rakovina s ušima, každopádně ji hravě dorovnávají polonahé těhule a zejména pak stylově zářící redheadka, do níž se zamiluje jeden z těch špatně opálených plešounů z druhé strany barikády, takže altruistka bude soustavně přemýšlet, ve které díře by jí jeho povadlý plesnivý vrásčitý hnijící páchnoucí čurák vadil nejméně. Je pravdou, že já se snadno nadchnu takřka pro všechno, ostatně posledně jsem si jako jediný z naší party sedmi vožralých hovad a jednoho debila myslel, že bude dobrý nápad pochcat policajtům psa, ačkoliv se později v cele předběžného zadržení ukázalo, že to nepatřilo zrovna mezi ty best of best myšlenky, nicméně u Maxe jsem nadšen fakt byl, blahem jsem se při projekci roztekl jak toi toika v poslední den festivalu a v hospodě jsem zběsile máchal rukama jak Jirka Krytinář když se snaží dosáhnout na kliku, abych přátelům barvitě vylíčil, co všechno se tam dělo. Takže za mě hodně dobrý a pálím mnohem silnějších pět pizd, než jaké jsem dal třeba Příběhu žraloka, za což se dodnes stydím, protože je naprosto bez debaty jasné, že Hledá se Nemo byl řádově lepší! (16.05.2015)

Po letech film bez kompromisů. Akční jízda plná šíleností, odvážných nápadů, neustáleho pohybu všech objektů před kamerou a barevnost, které by se snad mohla vyrovnat jen ta původní černobílá verze. Tohle je peklo na kolech v poušti, kde smrdí ohoželá kůže, benzín a divák si stříká na obličej stříbrný sprej a touží po Valhale... a já ji našel tady. Hodně lidí básní o starém Maxovi, ale tohle je jeho zralá, komplexní, promyšlená verze. Tenhle svět chci vidět znovu. (23.12.2015)